já bych rád - a vždycky jsem tak činil, když se jednalo o prodloužení, o žádosti o prodloužení nouzového stavu - shrnul některá témata, na které se po mém soudu zapomíná.
Tak v prvé řadě. Pane ministře, pojďme prosím hledat cesty, jak umožnit individuální amatérské sportování, otevření sportovišť a fitek. Ta výzva směřuje k vám z toho důvodu, že všichni tady víme, že se projednávalo vytvoření nějaké alternace toho systému PES. Že by se to individuální sportování umožnilo, což jsme kvitovali s povděkem, ale bohužel se to neuvedlo v život.
Ten systém PES aktualizovaný není. Ten původní PES, kdo si na něj ještě vzpomene. O tom, že jsme už měsíc v tom jiném stupni, ale vlastně se to nedodržuje, byť samozřejmě vím, že to je otázka tedy jenom doporučení pro tu vládu, že má přejít do nižšího stupně. Pojďme hledat ty cesty. V zahraničí ty zkušenosti s tím jsou a myslím, že by ministerstvo mělo zohlednit specifika jednotlivých sportů a umožnit jejich vykonávání na těch sportovištích.
Konkrétní příklad. Já jsem hovořil se zástupci Českého tenisového svazu a nevím, proč by nemohli třeba tenisté hrát v halách, když jsou od sebe dvacet metrů. Proč by nemohli hrát? Proč by nemohli lezci lézt vevnitř v rámci boulderingu třeba? Proč ne? To jsou konkrétní příklady. Česká komora fitness si dovede představit např. to, že by se omezila kapacita v těch fitkách. Ano, jsou s tím spojené otázky výměny vzduchu, dezinfekce prostor, nějakých režijních opatření, ale to se dá všechno vyřešit.
Proč je sport důležitý? Já vím, že v rámci covidové krize má každý nějaké - (Ministryně financí jde kolem řečniště a říká něco poslanci Ferimu.) Prosím? Že jsem vám chyběl? Já vás mám strašně rád, opravdu. (S úsměvem.) Já jsem rád, že jste přišla zpátky tedy, to je skvělé, díky.
- Děkuji. Proč je sport důležitý. Já jsem si vědom toho, že každý má v rámci té covidové krize nějaký svůj zájem. A vždycky když třeba opozice říká - otevřete něco nebo snažte se otevřít něco - tak se zase ozve někdo jiný a řekne - no ale tady zase třeba ta kultura, proč řešíte jenom sport, proč neřešíte kulturu. - Ale myslím si, že ten sport je velmi důležitý, protože to je jedna z možností, jak to zvládnout psychicky. Už je to tady s námi rok, dá se to zvládnout těžko. Samozřejmě sportovci také se obrací s tím, že ztrácejí tu formu, chtějí cvičit. Pojďme, prosím, ty cesty hledat, budeme vám v tom naprosto nápomocní.
Signály vlády za poslední dobu jsou takové - spíš tedy ty výlety do přírody a sport v přírodě, běžkování atd. - spíš se na to dívat skrz prsty a objevily se tedy snahy to nějakým způsobem omezit přes omezení volného pohybu osob a cest do hor. Nepokládám to za správné. A neměřím nikomu dvojím metrem. Když např. pan ministr Havlíček jel lokálkou po jižních Čechách, tak jsem k tomu řekl, že je to úplně v pořádku, protože komu uškodí, když půjde sám po lese se svým psem? Nikomu. Tak to má podle mého soudu být. Pojďme umožnit sportovcům sportovat.
Mrzí mě, že tu není pan ministr školství, ale rozumím, to jednání dneska je trošku nepředvídatelné. Ale co mě tedy velmi mrzí jako čerstvého absolventa vysoké školy, je to, že veškerá pozornost se směřuje k otevírání buď prvého stupně a nebo závěrečných ročníků. Rozumím tomu, že je na tom velký společenský zájem z důvodu uvolnění nebo řekněme zlepšení podmínek rodičů, protože ta distanční výuka má svá specifika, zároveň to je taky náročné asi být všichni doma a nějakým způsobem se z toho taky nezbláznit. Ale vysokoškoláci jako by snad zůstávali bokem zájmu. Co se řeší, když se podíváte do médií? Řeší se maturanti. Furt maturanti, maturanti, maturanti. Ale neřeší se otázky otevírání vysokých škol, možnost aspoň pro některé obory fungovat v rámci prezenční výuky. Pokládal bych to za dobré, vhodné a pokládám to také za velmi důležité. Myslím si, že by si to svoji pozornost zasloužilo.
Vládu musím pochválit v jedné věci resp. ve dvou, i pana přítomného pana ministra, že velmi aktivně vyslyšel podnět, který jsem mu před pár dny dával, aby se umožnilo otevření knihoven v režimu výdejních oken. Je to velmi důležité, blíží se státnice a zároveň také studenti píší své závěrečné práce. Děkuji velmi za to. Děkuji panu ministru kultury, že se podařilo dojít k dohodě s autorskými svazy resp. se Svazem knihkupců a nakladatelů a bude fungovat dál digitální přístup. Je to velmi důležité. Nezapomínejme na vysokoškoláky. Nejsou to jenom středoškoláci a první stupeň, jsou to i vysokoškoláci.
Přijde mi rovněž, že se zapomíná na kulturu. Znovu zopakuji to, že co je pro jednoho zábavou a volnočasovou aktivitou, to že jdete do divadla po práci, v těch běžných časech, tak je pro druhého živobytí. Vím, že divadla zkoušejí, snaží se využít jiné způsoby, jak fungovat, ať už jsou to nějaké on line streamy nebo něco takového, ale ten nový PES počítal s nějakými režijními opatřeními, počítal s využitím antigenního testování. A tam bychom měli směřovat. Situace je těžká, politicky se řeší jiné záležitosti, jestli ten nouzový stav vůbec bude, nebo nebude, ale řešme ty konkrétní případy. Dotýká se to mnoha lidí, ať už těch, co na tom pódiu stojí, a nebo těch, kteří jsou v hledišti a na to pódium se koukají.
Nedovolím si opomenout opatření. Jakožto člen ústavně právního výboru jsem se opakovaně vyjadřoval k charakteru opatření, typu a zákonnému zmocnění, podle kterého jsou ta opatření vydávána. A v této záležitosti bych se rád zeptal pana ministra, zdali ministerstvo předpokládalo tuto situaci a je připraveno hned, až o půlnoci ten nouzový stav velmi pravděpodobně nebude schválen a prodloužen, začít psát mimořádná opatření a začít se přizpůsobovat tomu, že se bude muset fungovat v režimu zákona na ochranu veřejného zdraví. Je určitým politickým špílcem, že jsme ze strany pana předsedy vlády opakovaně osočováni jako opozice, že snad s koncem nouzového stavu se zřítí nebesa a všechno se rozvolní. Není tomu tak. Kdo to tvrdí, tak lže! Protože zákon o ochraně veřejného zdraví podává poměrně široké zákonné zmocnění pro to, aby se některá opatření dala zrealizovat plošně, dokonce je to konstatováno i judikaturou. Uvedu rozhodnutí městského soudu v Praze, že třeba uložit povinnost nosit roušky lze. S ohledem na různé právní výklady lze např. také uplatnit podle tohoto zákona omezující opatření na otevření restaurací například. Ale jsou k tomu samozřejmě různá právní stanoviska. Ale to by mě ale zajímalo, jaký je názor Ministerstva zdravotnictví, legislativního odboru, protože Ministerstvo vnitra např., se mi zdá, že má trochu jiný výklad, než je ten právně převažující. Tak jestli je shoda ve vládě. Jestli se prostě ví, co bude dál. Nebo se tady bude jen apelovat na city a vydírat, že opozice má krev na rukou div ne, ale není tam plán B, co bude ta vláda dělat. Mě by nepřekvapilo, kdyby nebyl, protože opakovaně opozice usvědčuje vládu z toho, že plán B prostě nemá, že tu situaci vždycky dobíhá, je reaktivní, není proaktivní. Zajímalo by mě, jestli je nějaký plán, jak ta opatření držet dál, jaká opatření nepůjde držet dál, abychom věděli, na čem jsme. A to je myslím zájem každého z nás zákonodárců, na čem jsme, jaká opatření budou fungovat a do čeho se v naší republice v pondělí probudíme.
Co je na celé věci velmi důležité a co osobně pokládám, když se snažím o tu otázku, proč nepodpoříme nouzový stav, vysvětlovat. Takže po roce, co v tom nouzovém stavu žijeme, tak se myslím shodneme - protože i paní ministryně financí předkládá kompenzační návrhy, kritizujeme je, ale něco se předkládá - a značí to, že je zjevné, že v této věci jde o životy a zdraví lidí. Ale jde taky o živobytí lidí. To je ten důvod, to je to, co nám na tom tak velmi vadí. Mě třeba velmi udivuje, že tady plédujeme za zvýšení kompenzací, za zjednodušení kompenzačních programů, absurdní je to, že místopředseda vlády Hamáček přidá na Facebook příspěvek, kde říká - je to složité, pojďme to zjednodušit. - To tedy nevím, jaké jsou vztahy mezi ANO a ČSSD ve vládě, proč si to nedokážou v té vládě říct, když jsou to tedy složité programy, proč se to tedy už nezjednodušilo předem. To nemůže pan Hamáček říct panu Havlíčkovi - udělejte to jednodušší, ať se v tom někdo zorientuje. Ať to není taková zkušenost, jako třeba s COVID - Nájemné. To každý podnikatel si rval vlasy. To znamená, ta otázka kompenzací je citlivá a je naprosto zvláštní a absurdní, že se najednou podaří dojít k politické dohodě, že se zdvojnásobí kompenzační bonus, že se to začne zjednodušovat. Teďka. To by byla skvělá informace třeba v dubnu 2020 nebo ještě na podzim. Ale teďka - vláda to zase dobíhá.
A na závěr. My to tady dnes nemáme k projednání, protože si myslím, že si vláda uvědomila, jak strašně vedle šlápla. Tak je to návrh - tisk č. 1152, který umožňuje uložit podnikatelům správní trest zákazu činnosti při opakovaném porušování opatření. Vytýkám před závorku, že podporuji to, aby bylo právo vynucováno, aby byla opatření dodržována, ale je nutné také, aby podnikatelé věděli, co je po právu, a co po právu není. Velmi dobře si vzpomínám na tu nemilou zkušenost, kdy se opatření měnila ze dne na den, chaoticky, nepředvídatelně, usnesení vlády se zveřejňovala s velkým, s velkým zpožděním a podnikatelé nevěděli, na čem jsou. Hraniční situace nebyly vyjasněné, tzn. že jste třeba nevěděli, jestli tu vaši živnost můžete provozovat, nebo nikoliv. A za toho stavu vláda chce zpřísňovat opatření?
To je pro naši vládu typické, že pomáhat jí moc nejde, ale v trestání, v tom je naprosto prvotřídní. Ten důvod, proč se domnívám, že bychom měli vyhodit z toho návrhu zákona možnost uložit zákaz činnosti až na dobu jednoho roku, je následující. Prostě když máte zoufalou situaci nebo jste v zoufalé situaci, jste hospodský třeba, to je asi ten nejkřiklavější případ, a propadnete tím systémem, což je naprosto běžné, to nejsou žádné jako složité opoziční výmysly. Máte hospodu, máte ji ve vlastní nemovitosti, na kterou jste si vzali hypotéku. Dosáhnete na něco? Zaměstnáváte zaměstnance na dohodu o provedení práce třeba nebo na DPČ. Dosáhnete na něco? Nedosáhnete. Kompenzační bonus. Dobře, ale tu hypotéku vám nikdo nezaplatí. S tou vám nikdo nepomůže, protože ta opatření jsou prostě takto... ty kompenzační bonusy jsou nebo kompenzační opatření jsou takto špatně nastaveny.
Když by někdo, kdo v této zoufalé situaci otevře, měl po druhé, třetí výzvě v tom správním řízení, mohl by dostat tedy ten správní trest zákazu činnosti až na dobu jednoho roku, uvědomuje si vůbec vláda, co to znamená? Nebo to vymýšlelo Ministerstvo vnitra na Letné z pohodlí kanceláře od stolu? Já si myslím, že to vymýšleli od stolu, protože co to znamená? Když na vesnici zavřete jedinou hospodu, uložíte jí zákaz činnosti a já jsem si vědom a znám zásady správního trestání, ale když k tomu dojde prostě v nějakém excesu, tak je to likvidační. Je to likvidační pro kulturní život na té obci.
Zároveň také když zavřete tu jedinou hospodu - a to nejsou jenom hospody, to se může týkat vlekařů, to se může týkat kadeřnice, dalších služeb - tak to dopadne na ty podnikatele, na jejich rodiny, na jejich zaměstnance. Když dostanete zákaz činnosti, tak ty zaměstnance okamžitě propustíte, protože prostě z čeho je zaplatíte? Proč byste si je drželi? Uvědomuje si tady to vláda? Chovejme se racionálně. V tom trestání je vláda opravdu prvotřídní, když si vezmeme, že tu je tisk 1111, vrácený ze Senátu, vláda nemá naštěstí sto jedničku, aby to prohlasovala, kde je pokuta až tři miliony korun.
V dnešní době je likvidační pokuta i dvacet tisíc. I dvacet tisíc pro (nesroz.). A ještě (nesroz.) možná. Ale ne, vláda chce tři miliony maximálně a vláda chce ještě ukládat zákaz činnosti až na jeden rok. Prosím, vzpamatujme se. Má se pomáhat, nemá se trestat. My jsme to projednali na ústavněprávním výboru a jedna vládní poslankyně, není tu přítomna, tak říkala, ty lidi je potřeba prostě vystrašit. Já si to nemyslím. Já si myslím, že teď v tomhle stavu, kdy jsme v takové společenské křeči, že lidi se mají podpořit těmi kompenzacemi, když jsme jim zakázali podnikat nebo vláda jim zakázala svými krizovými opatřeními podnikat, je potřeba dát jim nějakou perspektivu toho, že to bude lepší, dát již možnost konečně aspoň trošku žít život podle svého, nezbláznit se z toho, umožnit jim třeba sportovat, žít nějak kulturněji, třeba se i trochu potkat, ale ne, že je budeme strašit a dělat - ne ne, když otevřeš, ze zoufalosti, z naprosté zoufalosti třeba i, to je jedno, tak dostaneš zákaz činnosti až na dobu jednoho roku.
My nouzový stav, prodloužení nouzového stavu nepodpoříme. A pokládám za ostudné, že jsme opakovaně atakováni panem premiérem, že máme krev na rukou a že všechno další půjde za námi. Tak to není. Sněmovna v rámci krizového řízení má jenom to derogační slovo nebo možnost to prodloužit. Buď řekne, že už ten nouzový stav není potřeba, nebo že je potřeba, tak ho prodloužíme. Nemůžeme se vůbec vyjadřovat aktivně do podoby těch krizových opatření, to je prostě take or leave it. To znamená, buď s tím souhlasit můžeme jako s celkem, s tím nouzovým stavem, ale jestli se nám nelíbí nějaké krizové opatření, tak s ním prostě nic nedokážeme udělat.
Kdybych to měl nějak připodobnit, tak premiér sedí za volantem v tom autě, opozice sedí na zadní sedačce a nemůže do toho vůbec mluvit a to auto jede proti zdi. A do té zdí narazí. (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Pásy musí mít.) Pásy musí mít, ano. To je pravda. Pásy musí mít. A to bylo přece v popojíždění na parkovišti, není-liž pravda. To, co se stane - a že se to asi pravděpodobně stane - tak jde jenom a jenom za premiérem. Kde je pan premiér? Proč tady není? Proč tady nesedí? Nebyl to náhodou on, který se státnicky prsil a říkal, že politickou odpovědnost přijímám a nesu ji jenom já? A najednou se z toho premiéra, který tak státnicky před vlajkou toto říkal, stal srab, který ukazuje na opozici a říká, ona za to může. Ne.
Ministerstvo má mít plán a to, co se stane, když nouzový stav nebude pokračovat, má vědět, co se bude dál dít, jaká opatření budou moci fungovat. To, kam se to teď dostalo, to, že se vedou frustrující jednání s opozicí, ještě vynucená, opozice se prostě vlamovala premiérovi do dveří, chtěla tu situaci řešit - premiér ještě dneska tedy se snažil na poslední chvíli to nějak uhasit - ale to nejde. To, kam jsme se dostali, je to pošesté tedy, už se to prodlužuje a že opozice to nepodpoří a že jste naštvali i komunisty, tak to je důsledek prostě toho, že jste kašlali na jakýkoliv jiný názor než na ten váš, že jste prostě kašlali na doporučení odborníků, že jste kašlali na podněty opozice, které jsme vám hezky v mašličce vždycky dali. Něco jste nám vzali, řekli, že to je vlastní. V dobrých případech některých jako bylo tu třeba zmíněné otevření knihoven v nějakém režimu, tomu jsme velmi rádi, to je fajn, ale většinově jste na ty opoziční návrhy kašlali. Rozumím, že hnutí ANO je zvyklé vládnout z pozice síly, ale ta hlasovací mašina se jednou zastaví. A mám za to, že to bude zrovna dnes.
Děkuji vám.
