Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážení ministři, dámy a pánové, já se pokusím možná trošku vrátit debatu k pandemickému plánu, který máme před sebou. Pardon, k pandemickému zákonu. O plánu jsem mluvil zcela úmyslně, protože už v roce 2011 byl přijat pandemický plán. Pandemický plán, když se na něj podíváte, a je ze stránek Ministerstva zdravotnictví a předpokládám, že na Ministerstvu zdravotnictví je někdo, kdo se tím pandemickým plánem řídil, byť jeho základní záměr byl na chřipky, tak přesto ve své zprávě hovoří i o jiných pandemiích, jiných virových onemocněních, tak podle tohoto pandemického plánu by mělo postupovat Ministerstvo zdravotnictví a celá vláda.
Bohužel, první kroky po propuknutí pandemie covidu-19 svědčí o tom, že na ministerstvu nebyl nikdo, kdo by si vzpomněl, že ministerstvo tento plán má a mělo by se podle něj řídit. To je první konstatování, které považuji za docela charakteristické pro systém řízení, který v rámci pandemie byl přijat.
Byl přijat individualistický plán, plán zodpovědnosti individuál, s minimální konzultací sobě blízkých osob a skupin, které byly vytvořeny na popud tohoto individualistického plánu, a zapomnělo se, že v těchto věcech je možná důležitější kolektivní orgán, orgán, postavený na základě názorů, debat a bouři myšlenek, které by byly schopny dát dohromady efektivní cestu, protože nejde o to najít tu správnou cestu. Ta se mnohdy ukáže až podél té cesty, jestli je správná nebo ne, ale je třeba ty varianty znát.
Já jsem tady z tohoto místa pana ministra asi čtyřikrát vyzýval, aby se více zaměřil na důvěru občanů, aby hledal cesty, jak přesvědčit občany, že ty kroky, které činí, činí s rozmyslem, činí s určitým cílem a aby občanům ten cíl vysvětlil. Zdůrazňoval jsem, že jako lékař má ten dar hovořit k lidem a umí to. Bohužel mě nevyslyšel. Bohužel zůstalo u klasických tiskových konferencí, kde hlavně bulvár loví odpovědi a není to o tom, že by se předávaly informace občanům, kteří ano, jsou vystrašeni. A určitě to všichni znáte. Je velká skupina lidí, kteří jsou opravdu reálně vystrašeni, a já jim rozumím, protože když si přečtete noviny, díváte se na televizi a ostatní sociální kontakty jsou silně omezeny, tak strach těch občanů je zcela jasný a hmatatelný.
Možná pro osvětu by stálo za to také říci, že existuje nějaké evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, jejíž databáze a informace o tom, jak probíhá toto pandemické ochoření covid-19 v rámci Evropy a světa stojí možná také za častější citaci a porovnávání údajů, které jsou zde uvedeny, a nežít pouze v tom našem malém kotlíku České republiky a dívat se také trošku do jiných údajů. Nebudu tady teď citovat věci, měl jsem tady připravené nějaké analýzy ze Švédska apod., ale ono to není předmětem této debaty. Tato debata je o pandemickém zákoně.
Když se podíváme na znění toho textu, tak mám obavu, hmatatelnou obavu, že došlo k nepochopení smyslu tohoto návrhu zákona.
Tento zákon by měl nahradit nouzový stav. Je to tak? Já si myslím, že není, protože tady došlo historicky k tomu, a je tady i vina vlády a pana ministra, když se nouzový stav zaměnil, ten terminus technicus, za ta opatření, která byla činěna, a díky tomu název nouzový stav byl diskreditován v očích veřejnosti. Já si myslím, že to všichni cítíme v debatách s občany, že jim se něco nelíbí, můžou to být ty boty, může to být doprava, cokoliv a řeknou: za to může nouzový stav, když zrušíte nouzový stav, bude hned lépe. No, není to tak, přece. Nouzový stav je určité opatření z krizového zákona, které hovoří o tom, jak v určitých věcech fungovat. Ta opatření s tím nemají vůbec nic společného. Výhodou nouzového stavu je ale jedna věc. Jelikož všechna takováto opatření v různých stadiích omezují osobní svobodu člověka, omezují jeho vůli a možnosti, tak je zde v těchto zákonech zakomponována parlamentní kontrola. Parlament má jasnou definici toho, jak tyto zákony řešit, jak se k nim stavět, jak je například rušit. Ale v původním návrhu tohoto zákonného opatření při epidemii, lidově zvaného pandemickým zákonem, toto nebylo. Původní návrh byl čistokrevně technokratický návrh činnosti Ministerstva zdravotnictví v rámci takovéto pandemie. Dokonce se ani nezměnil příliš od toho, co tady ve Sněmovně už jednou bylo, a byl součtem věcí, které na ministerstvu za tu dobu - tři čtvrtě roku zkušeností, skoro už roku - nabrali a snažil se zákonně podchytit ty věci, které byly jednotlivě schvalovány.
Co nastalo? Tento zákon původní, který připravovali nějakou dobu odborníci na ministerstvech, předpokládám i za účasti odborníků z Ministerstva vnitra a dalších zainteresovaných ministerstev, legislativci se dostal do Parlamentu a v průběhu včerejška, pokud jsem správně informován, nechci nikomu brát čas, možná že dokonce osm a čtyřicet hodin a nejenom dvacet čtyři hodin, došlo k výrazným změnám tohoto zákona, výrazným změnám toho typu, že každý přinesl nějaký papír A4 a nebo více a jak pejsek a kočička vařili dort, tak to takhle s prominutím slátali dohromady a vznikl návrh. I to je možné - takhle tvořit zákony. Ale tady bych očekával, že tento návrh vezmou zase zpátky ti legislativci a budou se tímto zákonem velice poctivě zabývat a upozorňovat na rizika z tohoto zákona vyplývající. Ale k tomu bohužel nedošlo, protože není v lidských silách za pár hodin projet a dát dohromady tak důležitý zákon v tak obsáhlých změnách, které jsou za těch osm a čtyřicet hodin navrženy, aby byly vychytány všechny chyby. A ten zákon důležitý je, protože velice výrazně omezuje lidská práva občanů České republiky. To si řekněme.
Dneska, když se na ten návrh dívám, si říkám, jestli nakonec nebyl lepší ten nouzový stav. Já se omlouvám, kolegyně, kolegové a občané, protože ten nouzový stav byl aspoň propracovaný, každý věděl, jak funguje a kdy může skončit, každý se na to těšil a různě tlačil na to, ať se ta etapa posune, nebo zrychlí, nebo naopak prodlouží, ale byl jasný a fungoval, byť ne v té represivní části, to už ale není vina toho zákona, to už je vina jiných aplikačních vrstev zákona krizového řízení, zákona, díky kterému nouzový stav funguje. To, co máme před sebou, je s prominutím slátanina, slátanina zbožných přání politických stran, které cítily šanci a dostaly vládu do úzkých a ona hlavně chce, aby už něco platilo, aby už to měla jako etapu za sebou. Když bychom třeba my do toho zákona napsali cokoliv, tak ono by to tam asi bylo, protože už tady nebyla vůle ze strany exekutivy bránit ničemu. A proto se do toho zákona mohly dostat i vyložené hlouposti. Pro příklad možná to nejdůležitější: do toho původního zákona, který byl vykostěn o jakoukoliv parlamentní kontrolu, některá z politických stran, nevím která, dodala v § 1 článek 3, který zní: Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona je vyhlášen stav pandemické pohotovosti. Tento stav lze ukončit, když bude hlasovat Sněmovna a tak dále. Toto má být dle předkladatele ta jistina parlamentní kontroly. Je to hloupost, protože v celém tom návrhu se už nikde jinde nehovoří o pandemické pohotovosti. Všechny ostatní návrhy hovoří o mimořádných opatřeních, čili my tímto schválením, vy tímto schválením schválíte nějaký stav pandemické pohotovosti, ale nikde dál není řešeno, co obnáší ta definice slova pandemická pohotovost. Je na základě pandemické pohotovosti možno udělat ta mimořádná opatření? V jakém rozsahu? A nebo my skončíme pandemickou pohotovost, Parlament hlasováním, ale přijde Ministerstvo zdravotnictví, Krajská hygienická stanice nebo Hygienická stanice města Prahy a může za účelem likvidace epidemie, nebo nebezpečí opětovného vzniku, nařídit mimořádné opatření. Nenařídí pandemickou pohotovost, nařídí mimořádné opatření. Čili ta definiční nejistota je zcela zřejmá. Je to jeden z příkladů toho, jak je tento návrh šitý horkou jehlou a je to pouze zbožné přání k uplatnění tohoto zákona.
Původní návrh měl aspoň nějakou hlavu a patu. Hovořilo se o tom, že součástí by mělo být, aby přešla zodpovědnost na krajské hygienické stanice. Zákon o krajských hygienických stanicích tady také někde v šuplatech leží, byla obava, že to nezvládnou, všechno je možné. Hovořilo se také o tom, že součástí bude, aby byl jasně definován třeba vztah k ozbrojeným složkám, třeba i IZDS, nebo k policii. A tady v tom návrhu zase čtete, že Ministerstvo zdravotnictví požádá složky integrovaného záchranného systému. Chápete slovo požádá? To není nařídí, požádá a na požádání já můžu odmítnout. Čili úplně ztrácím smysl pandemického zákona v tom chápání, že Ministerstvo zdravotnictví nařídí složkám záchranného systému, aby nastoupily. Ono je pouze požádá, ale na požádání vy můžete odmítnout. Totéž se týká toho, že požádá vládu, aby rozhodla o použití armády, ale ta to může odmítnout také. Čili v čem je změna oproti stávajícím zákonům o ozbrojených silách České republiky, popřípadě o krizovém řízení? Vlastně žádná. Je to pouze a jedině deklarace. Co se tam ale dostalo, je ta úlitba těm politickým stranám, které dneska pro to budou hlasovat, a to je ta věc týkající se určitých odškodnění, je to ten § 8, který tam byl dodán až dneska ráno, který hovoří o tom, jak se bude postupovat v rámci náhrady škod. Ten je možná propracovaný, ale také velice, řekl bych, nejistý, nebo neznalý v praxi uplatnění. Padnou těmito náhradami škod, jelikož tento zákon je plánován vydat dnešním dnem, schválením, všechny ostatní programy, které jsou? Tady se o tom v podstatě nepíše. Čili schválením tohoto zákona, toho stavu, který je nadepsán pandemická pohotovost, končí dle mého názoru všechny ostatní podpůrné programy, protože ty hovoří o pandemii covid a dál a mají jiný titul, jiný název, jiné chápání v rámci nouzového stavu. Protože tady je zapracovaná náhrada škody a ty zákony taky hovoří o náhradách škody. Dublují se, rozpojují se, nebo budou násobeny, to tady vůbec není řešeno, protože někdo přišel na toto jednání, přinesl jeden list papíru: prosím zapracovat. Nikdo jiný se tím nezabýval, protože neměl čas, tak se to dalo tak dohromady, ono to asi nějak projde. Budu mile překvapen, když na tom zjistím, že už měsíce na tom pracují právníci a specialisté, kteří to takhle zapracovali, ale potom ať jsou tam uvedeni, ať víme, kdo je zodpovědný, když to náhodou nevyjde.
Kdo bude zodpovědný? Kteří legislativci se na tom podíleli? Já tedy jako příklad uvedu aktualitu dnešního dne. V tisku vyšlo, že v České republice je množství vakcín a nikdo je nedokáže očkovat, protože vázne distribuce, pane ministře. Bylo řečeno - a ti novináři si to asi z prstu nevycucali - že vázne vysoutěžení distribučního orgánu, distribuční firmy. Je to pravda, nebo není to pravda, když mi tady pan ministr napovídá? Jedna z vakcín, která není přímo distribuována výrobci, není distribuována, protože nemá ji kdo distribuovat. Tohle je oficiální tisk a nebyl popřen. Je to oficiální zpráva. A pan ministr tady říká a kroutí hlavou, že ne, ale pan premiér se již vyjádřil. Řekl, to je pravda, já se na to podívám, hned ráno budu chtít vysvětlení, jak je to možné. Čili on to potvrdil. A nebo nemá správné informace a řídí vládu na nesprávných informací a dělá nesprávné soudy do médií? To by bylo ještě horší. Omlouvám se. Takže radši připustím, že ta zpráva je pravdivá a že nějaké problémy v distribuci vakcín jsou, protože se pojišťován nepodařilo vybrat správného distributora včas nebo se hádají. Takhle ta zpráva totiž vyzněla. A když ji pan premiér takhle potvrdí, těžko k tomu říci.
Ale rád se nechám přesvědčit, že nemám pravdu. A hlavně občané České republiky, čekající na vakcíny, mají vakcinační pořadník, jsou někde zapsáni, když si takovouto zprávu přečtou a není dementována, tak jim je úplně jedno, že tady zodpovědní lidé v tomto sále kroutí hlavou a říkají, to není pravda, to není pravda. Ale ona žije ve veřejném prostoru, ona funguje. A to je horší, že vzbuzuje tu nejistotu, že vláda neví, co dělá.
A proto bych rád pro vás všechny, kteří tento návrh schválíte, aby v podtextu tohoto návrh byli i autoři, konkrétní autoři, kteří jednotlivé věci připravovali. Vládní návrh zákona znamená, že to projela legislativní rada vlády. Když se podíváte na internet, najdete jména právníků, kteří se na tom podíleli. Najdete jasné adresáty případných chyb a škody. Tedy v tomto návrhu se možná k tomu přihlásí akorát předsedové politických stran a řeknou, no, my nejsme právníci, my jsme se snažili, ale. Ale to už jsme tu přece také zažili, proto si myslím, že ten návrh zákona, který tedy je předložen, není dobrý. Můžu chápat všechny úmysly, které vedly předkladatele, aby ho tak rychle předložil, ale nechal se, dle mého názoru, zahnat do kouta, nechal se vmanipulovat do prostoru, který není vhodný pro zákonodárnou iniciativu, a snaží se vyplnit ten zbylý prostor, který si dal těmi čtrnácti dny protiústavního postupu hejtmanů a vlády, když vyhlásila nouzový stav.
To považuji za špatné a myslím si, že zákon, který velice zásadně zasáhne do života občanů České republiky, možná ještě více než nouzový stav, tolik démonizovaný, by zasloužil podrobnější legislativní práci. A z těchto titulů upravovat potom zákon, který začne platit vyhlášením toho slavného slova "pandemická pohotovost" dnem schválení, nepovažuji za správný, protože nevíme, co nastane tím schválením. Tady nezaznělo, jak budou ostatní zákona fungovat, co bude, jak bude. Budou zrušeny, protože jsou dělány podle jiného zákona? Budou opravdu platit ty zákony souběžně? Ta nařízení, která jsou? Proto říkám, že toto je nedořešený návrh, a proto něj já osobně a věřím, že i většina lidí, která si měla možnost někdy s krizovým řízením seznámit, nemůže hlasovat, protože takhle se zákon o krizovém řízení a zákon, který zasahuje do osobnostních práv člověka, nedá připravovat, to horkou jehlou jste to, dámy a pánové, celé zkazili a tohle obhájit před občany České republiky prostě nejde. Děkuji.
