Bylo toho hodně řečeno a já si dovolím začít. Budu méně diplomatický než Raduan Nwelati a začnu citátem, který všichni znáte. "Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla." Schopný národ jsme a potvrzujeme to každý den. Nejvíce jsme to potvrdili na jaře a jak Raduan řekl, to jsme to potvrdili, protože jsme tomu věřili. Zaprvé nás řídilo vyděšení z toho, co se vlastně může stát. A zadruhé to, že nařízení byla první a věřili jsme v to, že vláda správně rozhoduje. To, že nás řídí nemehla, se prokazuje, čím déle jsme v tomto stavu. Bohužel to tak musím říci.
Nouzový stav. Může nouzový stav zlepšit situaci pandemie v naší republice? Odpovím si sám. Ne. Může pandemický zákon zlepšit situaci pandemie v naší republice? Opět ne. A odpovím si i na následující otázku, proč? Protože to je odvislé od schopnosti a neschopnosti vlády. Ta jediná rozhoduje o tom, co v prostředí, které si nastaví, ať už to bude pandemický zákon nebo nouzový stav, co bude dělat. Bohužel.
11 měsíců je prokazována nikoli zkušenost za 11 měsíců, kterou máme, ale přesný opak. Výsledek je totální nedůvěra veřejnost ve stát, ve vládu, v to, co se bude nařizovat nebo ne, ať už to bylo překotností nařízení, rychlou změnou, dnes vlastně ani nikdo z nás nemůže říci, že by 100% věděl, co vlastně platí v současnou dobu.
A proč? Vezměme si podnikatele. Dneska jsme to řešili v předešlém bodu, teď už o tom bylo také řečeno. Místo aby podnikatelům, kteří se uzavřeli nařízením a podnikatelé závislí na těch, co byli zavřeni, byť mohli zůstat otevřeni, tak on se jim hodil tzv. záchranný kruh. Akorát to nebyl kruh, kterého by se mohli chytnout, byl to kruh, který je praštil po hlavě. Takže ti, co jsou zdatnější plavci, tak ještě jsou nad hladinou. Ti, co jsou méně zdatní, omdleli a jdou pod vodu, nenávratně. Veřejnost vlastně neví, co má dělat, protože za 11 měsíců opakování tzv. lockdownů ať už v jakékoli formě jsme se dostali do zcela nejhorší situace v pandemii, která tady doposud byla. Nebyla horší situace. A to mi asi potvrdí i lékaři, co jsem se jich ptal. Čísla letí někam nezadržitelně, co nás v příštích týdnech čeká. A my tady dnes řešíme nástroj, který by měla vláda využít pro to, aby se s tím nějak vypořádala. Akorát se obávám, že je to slabší nástroj než nouzový stav. A nouzový stav se nepotvrdil, že by fungoval s touto vládou. Zvláštní situace. Řešíme něco, co vlastně nemůže pomoci.
Nedůvěra veřejnosti vyvolává, že na povrch se dostávají různé konspirace, zpochybňování. A přesvědčovat lidi o tom, že jedině očkování a 3R a tato rozumová nařízení nás mohou z tohoto vyvést, je čím dál tím těžší, protože nás za 11 měsíců nikam nedovedla. A očkování? Rádi bychom, ale není čím.
Jaká je cesta ven ze současného stavu? Z té katastrofy, která se blíží a přijde, ať se rozhodneme dneska jakkoli, tak to špatné nás ještě čeká. Můj názor je takový, a možná bude v rozporu s tím, co si myslí můj klub a co si možná myslí i někdo jiný, že jediné, co nás může zachránit, je jednotnost asi Senátu s PS i s vládou a se všemi, prostě tuhle ekonomiku uzavřít na několik týdnů totálně včetně firem výrobních, abychom zastavili totální propad. Slíbit totální náhrady podnikatelům a zamezit katastrofě, která se blíží. Je to v rozporu s tím, co dneska projednáváme, protože se snažíme ještě nějaký nástroj vládě dát. Ale obávám se, a je to můj názor, že toto by možná zabralo. A pak by možná mohl přijít na řadu pandemický zákon a nějaký postupný návrat k normálu. A samozřejmě sehnat vakcínu co nejrychleji a v dostatečném množství a proočkovat. Ale to je opakující se pohádka o tom, jak nedokážeme ani my, ani EU ochránit své občany.
Takže zpátky k zákonu. Strach o budoucnost mi velí hlasovat pro. A zároveň ten samý strach mi velí hlasovat i proti. To pro je nějaký pragmatismus v tom, ať je aspoň nějaký nástroj. To proti mi říká, pokud vláda dokáže ohnout Ústavu, tak co udělá se zákonem? A rozum, ten mi říká právě to, že potřebujeme něco víc než jen tento zákon.
Děkuji za pozornost.
