Když budu mít desetičlennou rodinu, kde mám tedy, řekněme, deset příbuzných, co spolu bydlí - to není zas tak úplně vzácné, já mám manželku a čtyři děti - tak se ten jeden nakazí, těch pět s ním bude v karanténě, pak se devátý den nakazí druhý, těch pět s ním bude v karanténě. A tak budeme v karanténě desetičlenná rodina dva tři měsíce. A mě by zajímalo, co je cílem. To znamená, já rozumím tomu, že nechceme riskovat, aby když s osobou, která je infekční a není tedy v karanténě, ale je v izolaci, protože je pozitivně testovaná, když s touto osobou, která je v izolaci, byla osoba, která není nakažená, ale je s ní tedy v jedné rodině, tak aby ta druhá osoba byla v karanténě. Tomu rozumím.

A můj dotaz zní - a ptal jsem se na to hlavní hygieničky, ptal jsem se na to hygieniků - takový je přístup u všech infekčních chorob? Pokud mám pacienta, který je pozitivní, má, řekněme, žloutenku, tak dám do karantény s ním do jedné rodiny toho, který nemá tu žloutenku a teď tedy je v karanténě, když se nakazí, tak se nakazí, když se nenakazí, tak se nenakazí. Je toto opravdu takhle u všech infekčních chorob, nebo jsme zvolili v případě covidu nestandardní způsob, kdy jsme zkombinovali to, že pacient je infekční, je v izolaci, aby nenakazil ostatní s tím, že ti, co s ním bydlí v té jedné rodině, v té jedné domácnosti, tak uvidíme, nakazí se, nenakazí se. No tak je to takové jakoby polopromořování, polonepromořování.

Mě by zajímala - tady jsou daleko prostřednictvím pana předsedajícího lepší odborníci, já jsem teoretik, respektive radiolog, tady jsou pediatři, chirurgové, jsou tady klinici, kteří mají zkušenosti. Já když jsem si listoval v těch svých historických učebnicích epidemiologie a infekčního lékařství, tak prostě tento systém je jenom u covidu. Já jsem se s ním nesetkal u jiného infekčního onemocnění.

Že bych dával do jedné komunity ty, co jsou v izolaci, ty, co jsou v karanténě a čekal, jestli se ti - a navíc u tak závažné choroby, kde tedy jaksi ten pacient může umřít - tak bych jaksi úplně nechtěl, aby tedy, řekněme, bydleli v jedné domácnosti dva mladí se svými prarodiči - což se může stát. Teď ten mladý se nakazí, tak tam všichni budou 14 dní v karanténě a budeme doufat, že se ti další tři nenakazí. To si myslím, že není úplně šťastná cesta. A jakýkoliv způsob, co je k tomu stimuluje, není dobrý.

Já do toho nehážu vidle. Já si rozhodně myslím, že je potřeba udělat všechno pro to, aby byli ti, kteří jsou pozitivní, stimulováni k tomu, aby byli v karanténě a nenakazili ty ostatní. Rozumím tomu, že mám sumu lidí - ne v karanténě, v izolaci, omlouvám se za terminologickou chybu - ti, kteří nejsou pozitivní a přitom musí být v jedné domácnosti s těmi, co jsou v izolaci, aby tedy byli v té karanténě.

Ale musíme si uvědomit - a teď použiju metody pana premiéra - volal mi jeden náš sympatizant, volič, kolega, který má, řekněme, těleso umělecké, kde jsou dechové nástroje, 40 hráčů, mohou dál hrát na dechové nástroje při té performaci. Teď z nich ten jeden byl covid pozitivní, oni mají mezi sebou plexiskla, když hrají. Vůbec tedy nechápu, jak to funguje, ten orchestr, ale dobře. A ten pozitivní tedy, vzhledem k tomu, že ti ostatní s ním hráli na ty dechové nástroje, těch 40, tak je hygiena všechny dala do karantény.

To znamená, takhle to je, teď dávám ten příklad po vzoru pana premiéra, který taky takhle tak. To je zase příklad zase, který já vím. Včerejšek jsem to řešil hodinu po telefonu. Takhle to je. Dala je ta hygiena do karantény, tuším, že to bylo v Pardubickém kraji, přímo v Pardubicích.

A teď těch 39 bude mít negativní testy, ale stejně budou 14 dní v karanténě a stejně tedy budou brát - já neříkám, že je to špatně, ale riziko pro zvýšení jaksi epidemické zátěže, nebo riziko, že se zhorší epidemie v těch 39 případech, kteří byli tedy s tímto člověkem - já už vůbec nechápu, proč je dali do karantény, ale nejsem hygienik, nechci to shazovat, předpokládám, že metodika je jasná, je jednotná, každá hygienička by je v České republice dala do karantény. Ale vemte si jenom tu logiku.

Těchto 39 lidí jakoby bylo s jedním pozitivním v kontaktu, jdou do karantény a teď budou tedy v karanténě a čekáme, jestli se u nich během 14 dnů neobjeví covid? Když budou mít za tři dny, za pět dnů negativní test, tak by mohli skončit karanténu. To znamená, myslím si, že my se bavíme tady o pravidlech, která jsou velmi důležitá. Ale ta pravidla vycházejí z nějakých opatření Ministerstva zdravotnictví, která se týkají - nebo metodického pokynu, já nevím, jestli každá Hygiena to dělá jinak. Předpokládám, že to je jednotný postup pro celou republiku. A je otázka, jestli bychom také neměli aspoň trošičku diskutovat o těch pravidlech, jestli ta pravidla jsou dobře a smysluplně nastavena. Ano, většina z nás tu není doktor, ano, většina z nás jsme nepolíbení laici. A ti, co jsme lékaři, tak bohužel někteří jsme obyčejní fotografové, tak do toho nemáme co mluvit. Rozumím tomu. Na druhé straně,+ prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Kasal velmi dobře ví, že pokud vysvětluje pacientovi, a on je pediatr, tak to má o to těžší, protože k tomu má ještě rodiče, kteří jsou často velmi hysteričtí, pokud mu vysvětluje něco, co se týká jeho léčby a on to nepochopí, není to chyba toho pacienta a není to chyba těch rodičů a toho dítěte, ale je to jeho chyba, protože to blbě vysvětlil. Musí to umět vysvětlit tak, aby vysvětlil těm rodičům, tomu pacientovi, co ho čeká. A já bych chtěl, aby nám takhle srozumitelně vysvětlil ministr zdravotnictví, kdokoliv, kdo ta opatření tedy na základě doporučení odborníků navrhuje, aby nám to takhle tady srozumitelně vysvětlil, abych já, a dobře, malé, hloupé dítě, odcházel s tím, že si řeknu: ahá, a mohl tu pravdu apoštolovat dál. To se bohužel neděje a to je velký problém.

Děkuji.