tento tisk je jeden z nejvýznamnějších zákonů, které budeme přijímat v tomto volebním období. Bohužel ta pozornost, která je mu věnována, úplně neodpovídá tomu jeho významu. To je skutečně zákon, který bude mít dalekosáhlé dopady na fungování České národní banky, bude mít velmi významné dopady na to, jak tady bude fungovat měnová politika v budoucnosti, a rozhodně to není jenom zákon, který dává České národní bance nějaké pravomoci v oblasti hypotečního trhu. To je významná část toho zákona, nicméně rozhodně to není rozhodující část toho zákona.
Daleko podstatnější je rozšíření pravomocí České národní banky o nové tzv. nekonvenční měnově politické nástroje, které rozšíří možnosti provádět tzv. kvantitativní uvolňování, protože tento zákon v řadě oblastí rozšiřuje pravomoci České národní banky, třeba jí např. dává nově možnost nakupovat korporátní dluhopisy přímo na českém trhu. My máme za to, že tyto nástroje může být na místě udělit v časech velké krize, jakou teď zažíváme, ale nepovažujeme za šťastné, že v časech velké krize se tyto nástroje schválí jako trvalý instrument, který dlouhodobě promění to fungování České národní banky. Aktuálně vlastně podobné znění je nyní schválené, nicméně časově omezeně. A my máme za to, že toto časové omezení je dobrý instrument, který umožňuje tu legislativu vyhodnotit a potom případně řešit, jaké byly ty reálné dopady těch nových nástrojů ČNB na jejich fungování. Nemyslíme si, že bez nějaké větší analýzy předložit takhle razantní změnu a prosadit ji s tím, že je vlastně maskovaná tou druhou významnou změnou, a to skrz tu debatu o hypotékách, tak to skutečně nepovažujeme za šťastné.
Jak jsem zmínil, asi nejproblematičtější část toho zákona z našeho pohledu je nová možnost ČNB nakupovat korporátní dluhopisy a akcie. Skutečně ta pravomoc je velmi silná a my se obáváme toho, že vzhledem k tomu, jak malý je český trh, tak skutečně ten zásah národní banky tam může být velice, velice významný. To znamená, že zásahy ČNB můžou velmi silně znevýhodnit segment především středních a menších českých podniků, které oproti těm velkým, které si dosáhnou na to vyjednat si ten nákup s Českou národní bankou s odkazem třeba na nějakou krizovou situaci nebo jiné důvody, hrozí i nějaké politické ovlivňování, Česká národní banka investovala i do nějakých čínských cenných papírů, kde není úplně zřetelné, jestli tam byl nějaký jiný význam té transakce, než nějaké vyjádření politických sympatií, takže z těchto důvodů si myslíme, že ta pravomoc natrvalo není šťastná.
My jsme vedli řadu jednání o kompromisní podobě tohoto návrhu. Bohužel zatím paní ministryně financí na naše návrhy úprav nijak nereflektovala, zatím to vypadá, že to vláda chce protlačit na sílu v tom znění, které je navrženo, a my to vůbec nepovažujeme za šťastné. Navrhli jsme rozšíření transparentnosti těch operací, které bude Česká národní banka provádět po vzoru Evropské centrální banky, navrhli jsme to časové omezení a máme za to, že skutečně takhle velká změna si zaslouží daleko větší pozornost.
Potom je druhá část zákona, ta, která okupuje většinu té veřejné debaty, a to je otázka limitů pro směrodatné ukazatele pro poskytování hypoték. Tady je třeba se podívat na to, co je ten základní problém. Základní problém je, že v České republice raketově rostou ceny bytů. To je skutečně zásadní problém a je potřeba ho řešit. To řešení určitě musí být na úrovni celé řady dílčích opatření. Bohužel tady se setkáváme jenom s nějakým segmentovým řešením, řeší se jeden aspekt a bohužel další aspekty se řeší velmi omezeně. Bohužel se potvrdila obava, že např. zrušení daně z nabytí nemovitosti spíš posílí růst cen nemovitostí, protože klesají transakční náklady při dalším prodeji, takže to jednostranně zvýhodnilo spekulativní nákupy. A bohužel růst cen nemovitostí trvá i v situaci, kdy máme krizi, kdy příjmy domácností stagnují. Přesto dochází k masivnímu růstu. Je to způsobené mimo jiné velmi nízkými úrokovými sazbami, tzn. že jsou dostupnější hypotéky, což ale vede k tomu, že lidé dosáhnou na větší úvěr a nakonec za tu nemovitost zaplatí víc. Takže přesto, že by lidé mohli z těch nízkých úrokových sazeb profitovat, tak ve finále se tomu tak neděje, protože ty ceny razantně rostou.
My souhlasíme s tím nástrojem omezení, tzv. LTV, to znamená loan to value, omezení poměru mezi půjčkou a částí ceny nemovitosti, kterou tato půjčka pokrývá. Máme za to, že to je smysluplné, protože to chrání toho dlužníka. Ten mechanismus je poměrně jednoduchý. Jde o to, že ve chvíli, kdy došlo k nějakému propadu cen nemovitostí, u nás se to stalo např. v roce 2008, kdy se ceny nemovitostí propadly zhruba o 20 %, tak když dojde k takovému propadu a současně často ten propad doprovází ekonomická krize, tzn. že lidé ztrácejí práci a je pro ně obtížnější tu hypotéku splácet, tak v takové situaci, ve chvíli, kdy je to LTV třeba 80 %, tak člověk má jistotu, že bude schopný z prodeje té nemovitosti, na kterou si půjčil, splatit alespoň tu půjčku, to znamená, že mu nehrozí, že prodá tu nemovitost a ještě bude zadlužen takovým způsobem, že to bude velmi dlouhou dobu splácet. Z těchto důvodů považujeme tenhle ukazatel za poměrně racionální a nechceme ho z toho zákona vyškrtnout. Nicméně ty další ukazatelé jsou z našeho pohledu významně problematičtější a podporujeme jejich vypuštění. Máme za to, že současný stav, kdy ČNB tyto ukazatele pouze doporučuje, je dostatečný.
Hlavní argument, který národní banka používá, je ten, že současná legislativa neumožňuje regulovat zahraniční poskytovatele hypoték, kteří by působili na našem trhu a nebyly by to bankovní instituce regulované na českém trhu. Nicméně z druhé strany když se na to podíváme, tak čeští spotřebitelé jsou poměrně konzervativní a rozhodně se nejeví jako pravděpodobné, že by tento typ subjektu získal na tom nemovitostním trhu nějaký významný podíl, natož pokud by používal nějaké žraločí techniky, že skutečně dává dumpingové ceny hypoték nebo něco podobného. Prostě máme za to, že tento problém, na který národní banka upozorňuje, je spíš virtuální, nežli reálný. Podobně představa, že se budou prodávat hypotéky přes internet. Prostě máme za to, že je to velmi nepravděpodobné, zvlášť u institucí, které nejsou v Čechách regulované v rámci bankovního trhu. Proto ty limitu DTI a DSTI považujeme za nadbytečné. Bude tam pak celá řada specifických případů, jako třeba studenti na doktorském studiu, kteří mají stipendium, nebo živnostníci s daňovým paušálem a paušální daní a celá řada dalších specifických skupin, která má reálný příjem z nějakého důvodu vyšší než ten nějaký základní příjem nebo který bude uplatnitelný v rámci toho zákona. Rádi bychom viděli tu metodiku ČNB k této věci dopředu. Skutečně tyto dva instrumenty nepovažujeme za příliš šťastné.
Další oblast, která je podstatná, je rozšíření zvýhodnění pro mladé do 36 let, i pokud je spoludlužníkem osoba starší 36 let. O co jde. Ukazuje se nebo statisticky platí, že lidé v průběhu let postupně vydělávají víc a víc. Proto je na místě mít méně přísná kritéria pro mladší lidi, než pro starší lidi, co se týče limitů příjmů vůči té půjčce. A těch 36 let je nějaká hranice, která může být v řadě životních situací poměrně nízká. Jsou lidi, kteří, jak jsem zmiňoval, třeba studují doktorské studium na vysoké škole a chystají se vstoupit do nějakého zaměstnání až v pozdějším věku, a ti budou velmi silně diskriminováni. Je předpoklad, že po pár letech dostanou výrazně vyšší mzdu, nicméně na začátku té kariéry ji mají nízkou, takže na ty hypotéky třeba potom nebudou muset dosáhnout, přestože z hlediska scoringu banky by tu půjčku prostě dostali.
Takže podporujeme rozšíření této výjimky, stejně tak podporujeme zvýšení kritéria nebo zvýšení té hranice pro méně přísné kritérium nad čtyřicet let analogicky se Státním fondem podpory investic. A potom velmi důležitý návrh, který podáváme, je zahrnutí České národní banky mezi povinné subjekty z hlediska zákona o registru smluv. Samozřejmě bavíme se o smlouvách, které se týkají třeba IT zakázek a podobných věcí, nebavíme se o věcech krytých bankovním tajemstvím. A máme za to, že posílit transparentnost České národní banky je namístě, že prostě není důvod pro to, aby tam byla výjimka, stejně jako se této Sněmovně podařilo zrušit tuto výjimku u ČEZ a dalších státních firem, tak máme za to, že je namístě ji zrušit i u České národní banky.
A nepodporujeme ani rozšíření možnosti zakládat vlastní právnické osoby. Současné řešení považujeme za dostatečné. Existuje riziko, že by podřízené společnosti mohly být využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo ČNB, jsou k tomu i negativní zkušenosti ze zahraničí. Já se ještě přihlásím do rozpravy a podrobněji se vyjádřím k některým pozměňovacím návrhům.
Děkuji za pozornost.
