To znamená, že pokud už došlo k tomu zúžení těch lokalit z devíti na čtyři, tak se skutečně podle mého názoru mělo s těmi obcemi opravdu diskutovat už v režii toho zákona o zapojení obcí. Já chápu, že máme velmi rozbujelou legislativu a že můžeme leckteré kroky napasovat na jiné typy zákonů. Nicméně toto je doopravdy záležitost, která bude rozhodovat o životě občanů v těchto lokalitách na desítky let a samozřejmě potom se nebavme o těch stovkách a další budoucnosti. Ale i na to je potřeba myslet. To znamená, já jsem stále přesvědčený o tom, že návrh toho zákona přichází pozdě a neříkám, že to je jenom vaše vina, pane vicepremiére. To bych si nedovolil, protože skutečně má to nějakou historii a je potřeba to tady zmínit. To není vina jenom této vlády. Nicméně jsem předpokládal, že pokud dojde právě k tomu zásadnímu kroku, to znamená zúžení z devíti na čtyři, a ten krok jako takový je správný, protože proč udržovat v nejistotě devět lokalit, pokud víme, že třeba těch dalších pět už je pro tu záležitost nevhodných. Ale je potřeba jim to jasně zdůvodnit. A vy, když jste posuzovali, a já jsem si četl vlastně ta kritéria, která jste teď měli nebo odborný panel SÚRAO měl vlastně k tomu zúžení z devíti lokalit na čtyři, tak vy jste tam operovali s některými průzkumnými pracemi, které už byly v těch lokalitách provedeny. A já tady mám text žaloby, kterou adresovaly dotčené obce v lokalitě Horka směrem k Městskému soudu v Praze a která se právě týká rozporů v tom, jakým způsobem ty průzkumné práce byly prováděny. Protože právě v té lokalitě Horka, to je ta druhá lokalita, která se nachází na Vysočině, tak při shromažďování informací vlastně pro to rozhodnutí odborného panelu a následné rozhodnutí vlády, byly použity informace, které ale neodpovídají rozhodnutí Městského soudu z roku 2018, kdy Městský soud v Praze vydal rozsudek, kterým zrušil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 4. 2015 o stanovení průzkumného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry pro vyhledávání hlubinného úložiště v lokalitě Horka a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Co je na tom zajímavé, tak Ministerstvo životního prostředí nepodalo vůči tomuto rozhodnutí kasační stížnost. To znamená, že toto rozhodnutí je platné a pokud odborný panel operoval v rámci vlastně přípravy těch materiálů pro zúžení lokalit z devíti na čtyři, tak se choval protizákonně. Samozřejmě o tom, jak to ve finále dopadne u soudu, tady nechci polemizovat. Ta žaloba je podána, samozřejmě toto musí rozhodnout soud. Ale pro občany těch lokalit to samozřejmě zavdává příčinu k nedůvěře a k tomu, zda skutečně ten odborný panel byl skutečně jenom odborný a samozřejmě i to, zda postupoval podle zákona, je potřeba zmínit.

To znamená, znovu se vracím na začátek, pokud bychom tady měli zákon o zapojení obcí, pokud by obce ze všech těch devíti uvažovaných lokalit, a teď tedy už z těch čtyřech, měly spravedlivé právo do toho procesu být zavzaty, tak si myslím, že ta nedůvěra by byla mnohem menší. Já tady nechci říkat, že najednou by ti občané, kteří jsou desítky let proti tomuto, zatleskali a řekli: ano, všechno chápeme a my už teď s tím souhlasíme. Takhle jednoduché by to nebylo. Ale i zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pokud k takhle nákladnému, ale i velmi důležitému projektu chceme přistoupit, tak je potřeba tu důvěru občanů v té dané lokalitě získat. Nikdy to nepůjde asi na sto procent, ale má-li být ten projekt úspěšný, tak je potřeba s těmi občany opravdu diskutovat. Já vím, že to děláte. Vím, že už jste měl i v tom covidovém období nějaké videokonference. To je mi známo a také to oceňuji a pevně věřím, že v tom budete pokračovat. Ale ty obce chtějí mít jednoznačné právo do toho procesu hovořit.

Vy jste tady mluvil o tom právu veta. Já samozřejmě chápu, že z pohledu vlády a i z pohledu veřejného zájmu je právo veta obcí institut, který by tu situaci velmi komplikoval. Ale existuje ještě návrh, který byl vlastně v tom předchozím legislativním návrhu, který i z mého pohledu měl celou řadu chyb. A tam se uvažovalo o suspenzivním překonatelném právu veta, kdy pokud by obce vyslovily nesouhlas, tak tento nesouhlas mohl být zvrácen rozhodnutím vlády s podmíněným souhlasem Senátu. A toto mi přijde jako velmi slušný kompromis. Toto si myslím, že by si ty obce zasloužily, a když se tady bavíme o právu obcí, tak jsem přesvědčený o tom, že do toho procesu musí být zavzaty i kraje.

Kraje jsou dneska jednoznačně důležitou strukturou v našem právním řádu, důležitou součástí v naší hierarchii veřejné správy, veřejné moci. A jsem přesvědčený o tom, že i kraje by měly do tohoto procesu být zavzaty. Takže znovu na vás apeluji. Vím, že už teď můžu apelovat jakkoliv, pokud máme v tuto chvíli věcný záměr a jsme na začátku nebo už skoro v polovině března, tak v tomto volebním obdobím už ten zákon přijatý nebude. Ale pokud chystáte nějaké další kroky směrem k těm v tuto chvíli čtyřem lokalitám, tak bych na vás velmi apeloval, abyste s nimi komunikoval i bez tohoto zákona. Aby komunikace s těmito lokalitami, s jejich občany byla na nějaké objektivní úrovni a aby se zástupci těchto obcí měli šanci k dalším krokům vyjádřit. Protože ten harmonogram, který v tuto chvíli v koncepci máte, tak zase není tak úplně na dlouhé lokte. A je potřeba, aby ti občané věděli, co se v jejich lokalitách bude dít.

Já jsem byl na jedné besedě, která se k tomuto tématu uskutečnila, a ti občané nejsou hloupí. Oni vědí, že se to skutečně nebude týkat jenom nějakých desítek let, kdy už tady mnozí z nich ani nebudou. Oni vědí, že i ty průzkumné práce, které v těch lokalitách budou probíhat, je budou svým způsobem otravovat. Protože tam bude jezdit spousta techniky, bude se tam pohybovat spousta kamionů atd.

To znamená, že to není záležitost, že někdy někde v roce 2050, 2060 se bude stavět hlubinné úložiště. Už jenom ty průzkumné práce budou pro ty lokality zatížením. A samozřejmě pak ty průzkumné práce a ty přípravné práce budou už ještě mnohem větším zatížením. To znamená, apeluji na vás, pane ministře, abyste z hlediska přípravy toho zákona neotálel, abyste ho případně alespoň přichystal v mašličkách pro příští vládu. A z hlediska další komunikace s dotčenými lokalitami, a nejenom v kraji Vysočina, ale i těmi dalšími dvěma, aby to bylo opravdu na úrovni partnerů, protože jedině tak jste schopen i pro tu další vládu a pro ten další proces připravit půdu, aby ten projekt mohl být úspěšný.

A je potřeba říci ještě jednu věc. V tom zdůvodnění k dalším otázkám, a já už je tady dneska nebudu rozebírat, to už byly možná trošku více i odborné diskuse o tom, zda je skutečně hlubinné úložiště jedinou možnou alternativou nakládání s jaderným odpadem. To si možná nechme na nějaký odborný panel. Ale v té diskusi, když jsme toto diskutovali právě i v těch lokalitách, tak i tohle je pro ně důležitá informace. Jestli stát se vůbec zabývá těmi alternativami. Já chápu, že toto nemůže být jenom součást České republiky, protože to je i z ekonomického hlediska velmi náročná záležitost. Ale upozorňoval jsem na řadu studií, které probíhají v Kanadě, ve Francii, ve Švédsku. A je také potřeba říci, že jediné hlubinné úložiště, které v tuto chvíli má šanci na to být spuštěné, je ve Finsku. Tam se na tom opravdu pracuje a je to záležitost několika let, kdy bude spuštěné. V řadě dalších států aktivity k hlubinnému úložišti utlumili. Znovu tam probíhá odborná diskuse, jestli je to ta správná cesta a jestli i ten proces, který je tam nastartován, je v pořádku. Mimo jiné se to týká například i Německa. To znamená, abychom se tady nějakým způsobem nedostali do bubliny, že už máme jedinou vizi: hlubinné úložiště rovná se jediné možné nakládání s jaderným odpadem. A abychom pořád ještě brali v potaz, že se z hlediska i poměrně velkého technologického pokroku může za deset let objevit jiná cesta. Nebo alespoň částečně jiná cesta. To znamená, že z toho velkoobjemového hlubinného úložiště budeme potřebovat třeba jenom menší část. A není vyloučeno ani to, že se nakonec i vzhledem k tomu, jak je to technologicky a finančně náročné, spojí nějaké mezinárodní společenství do nějakého společného projektu.

Toto bych byl rád, aby se i s těmi obcemi diskutovalo. A byl bych také rád, aby se nezapomnělo i na kraje, protože ty i z hlediska územního rozhodování atd. mají v tomto a i z hlediska dopravního - jestliže dneska chystáme projekt dostavby Dukovan, tak kraj Vysočina je v tomto velmi aktivní, protože musí přichystat společně se státem infrastrukturu pro to, aby vůbec dostavba Dukovan mohla proběhnout. To znamená, je to celá šíře problémů, o kterých ti občané chtějí vědět, chtějí v tom být akitivně zavzati. A to je vlastně to, o co jim jde. Oni vědí, že nakonec někde ta lokalita bude, ale nechtějí žít v nejistotě a nechtějí žít v tom, že s nimi nikdo nehovoří anebo že s nimi tak jako trošku hovoří, nicméně, že nakonec přijde rozhodnutí svrchu a oni si vlastně řeknou: My jsme se tomu tady věnovali desítky hodin, možná stovky hodin a stejně je to nakonec k ničemu.

Děkuji.