Zase musím reagovat. Já nemám rád, když se některá slova, která mají jasný význam vždycky používají na všechno. Tak tenhle zákon, ať s ním uděláme dneska cokoliv, nemůže být nikdy spravedlivý. To je prosím vás ta první věc. Neslibujme něco, co je nedosažitelné. Jaké jsou pro to důvody?

No tak za prvé. Jsou mezi námi občané, kteří se prostě celý život nikdy nezadlužili a dávají si setsakramentský pozor, aby se nezadlužili. Vůči těmto občanům - a není jich málo, takovýto zákon spravedlivý být nikdy nemůže. Protože zatímco oni, celý život žijí (?) zcela odpovědně, odpustí si některé věci, které si prostě nekoupí, tak na jejich úkor my tady budeme vymýšlet nějaké různé procesy a odpouštění dluhů pro ty, kteří takto vůbec neuvažují - neříkám, že to jsou všichni, ale tento typ zodpovědnosti prostě nemají.

Za druhé. My tady neustále omezujeme nějaké ty soukromé věřitele. A co dělá stát? Myslíte si, že dnes neběží daňové exekuce, celní exekuce? Běží. A myslíte si, že jde o pár korun? No nejde. Často je to likvidační. Ale zatímco pronajímatel domu má čím dál tím těžší dostat se ke svým penězům za to, že mu někdo užívá byt a neplatí za něj, tak stát si naprosto klidně - a může dokonce zkrachovat takovýto pronajímatel, protože nebude mít na opravy atd., tak stát, který se klidně možná obejde bez některých vymáhání pohledávek, tak si je klidně vymáhá dál. A já jsem tady neslyšel, že by se někdo dojímal nad osudem těch podnikatelů, kteří jsou dnes drceni daňovými exekucemi.

Čili ze spravedlnosti, prosím vás, ta je nedosažitelná v tomto zákoně, a je velmi těžké od toho cokoliv očekávat, ale ne spravedlnost. A hlavně my řešíme, prosím vás, konečný proces toho celého, že vznikají nějaké dluhy. Já s panem kolegou Koláříkem souhlasím s tím, že společnost asi nechce, aby všichni něco dlužili. Ale ten problém vzniká někde úplně jinde, ale ne v té konečné fázi - (Mpř. Filip: Pane kolego, skončil čas pro vaší faktickou poznámku.) - která se jmenuje exekuční řízení.

Děkuji.