opravdu se jedná o velmi důležitý tisk. Je už pozdní hodina a já si trošku dovolím odlehčeně, omlouvám se, nikoho nechci urazit, koneckonců je to tisk, který psal jeden ministr, pak ho předkládat v Poslanecké sněmovně druhý ministr, třetí ministr ho vysvětloval na výboru a čtvrtý ministr teď ve Sněmovně bude přítomen hlasování o tom zákonu a to se málokterému zákonu stane, aby ho provázeli postupně čtyři ministři a finálně se pak v Poslanecké sněmovně dva z nich - jeden bývalý, jeden současný - účastnili hlasování.
I z toho je vidět, že ten zákon je důležitý, protože bez ohledu na to, kdo zrovna byl ministrem, tak všichni z nich tady tento zákon podporovali a je potřeba, abychom si uvědomili, že je potřeba, aby tento zákon nebo je významné, důležité a nezbytné, aby se tento zákon co nejdřív dostal do Senátu a doufám, že naši kolegové v Senátu budou vstřícní, schválí ho a pan prezident podepíše a tím pádem bude platit, protože pro naše pacienty je to nesmírně, nesmírně významné.
Já se domnívám, že politická shoda zde panuje, jsou tady různé pozměňovací návrhy a já si dovolím stručně vysvětlit tři, které jsem podal. On každý z nich je relativně komplexní, ale já jsem je rozdělil do tří z toho důvodu, že každý má trošičku jiný rámec, ten komplexní pozměňovací návrh, a jiný obsah, všechny jsou podané napříč politickým spektrem, podepsali je poslanci jak z koalice, tak z opozice, za což velmi děkuji a podáváme je tedy jako tým.
Ten první pozměňovací návrh má číslo 8219 a tento návrh v podstatě podporuje tu snahu ministerstva, která se vine tím zákonem, zvýšit dostupnost moderní léčby, chcete-li centrové léčby nebo léčby pro ty úzké skupiny pacientů, pro naše české pacienty. Tedy zvýšit tu dostupnost. Konečně se začínáme blížit kvalitě léčby v Evropě co se tohoto týče, někdy ji i předbíháme - to je potřeba na férovku říct - a investujeme do zdraví. To investujeme nejenom tedy do zdraví nějakého imaginárního, ale investujeme do - pokud bych si dovolil být neuctivý k našim pacientům a zdravotníkům - investujeme i do toho, aby se tito občané, kteří mají vzácné onemocnění, vraceli do pracovního procesu a platili daně. To znamená, nejedná se o vyhozené peníze, v uvozovkách, ve velkých uvozovkách, ale jedná se o velmi efektivně investované peníze.
Pokud chceme příští krizi lépe zvládnout, musí být naši spoluobčané dobře léčeni, to je zásadní a i lékaři je musí mít čím léčit. Není možné, aby spoustu času trávili tím, že si nechávají opakovaně schvalovat nebo neschvalovat různé typy léčby. A rozhodně by neměli trávit takto drahocenný čas, aby využívali a finálně pak dokonce zneužívali paragraf 16, který byl jistě myšlen původně dobře, ale postupně se z něho stala naprostá modla a mantra, která vlastně provází každého, kdo vyžaduje a potřebuje - těchto pacientů přibývá - tuto speciální nebo vzácnou léčbu.
Proto bylo potřeba ten systém novelizovat. Je potřeba poděkovat ministerstvu, že to udělalo. Já se ale obávám, že některé části novely tak, jak jsou koncipovány, by mohly mít úplně opačný efekt a k tomu směřuje ten můj pozměňovací návrh, místo zvýšení dostupnosti moderní léčby by se mohlo reálně stát, že dojde k jejímu omezení, prostě proto, že ta formulace není z mého pohledu úplně optimální. Proto předkládám tento pozměňovací návrh, který řeší léčivé přípravky pro tzv. zvlášť vzácné onemocnění a zásady - a to je důležité - protože úhradu vysoce inovativní léčby nebo vysoce inovativních léčebných přípravků, které pomohou pacientům i jejich lékařům dosáhnout na potřebnou léčbu, a současně umožnit zdravotním pojišťovnám kontrolovat zdravotní rozpočet.
Konkrétní návrhy, změny jsou podrobně zdůvodněny v mém písemném předložení pozměňovacího návrhu, ale v podstatě bychom chtěli nebo navrhuji s tím týmem, který předkládáme, tento pozměňovací návrh, aby ta úhrada byla provázána a zvažování té úhrady bylo provázáno pouze s ekonomickou situací zdravotních pojišťoven a ne s tím, jak zrovna hospodaří stát, protože tyto léčbu hradí, pojišťovny a ne stát, a ty by měly být ty, které rozhodují. Neměla by tam být dvojí jaksi brzda, jedna brzda státem a jedna brzda pojišťovnami, protože je potřeba, aby ta léčba byla buďto vůbec nedostupná a to nechceme, rozhodli jsme se, že chceme, aby byla dostupná, tak pak, aby byla dostupná podle možností pojišťoven a tím tedy co nejvíce pro ty pacienty, které ji potřebují.
Domnívám se, že pojišťovny by měly hradit především tu léčbu, která je drahá, která je náročná, kde na ni pacient nedosáhne a neměli bychom vystavovat naše pacienty tomu, aby museli pořádat sbírky. Naopak je možné šetřit tam, kde ta léčba je, řekněme, levná a daleko lepší je, aby acylpyrin, řekněme, i když to není dobrý příklad, ale uvedu ho, byl jaksi cash a platil si ho pacient, než aby se pacient musel doprošovat centrové léčby.
Ten druhý pozměňovací návrh, který je pod číslem 8220, je spíše technickoprávní, on narovnává některé věci, které byly a přešly z původního zákona do té novely a pak které se tam objevily, je jak je uvedeno v odůvodnění k jednotlivým bodům tohoto pozměňovacího návrhu, jedná se především o legislativně technické změny jako jsou zdvojené texty, sjednocení dosud rozdílného uvádění textů pro stejný předmět věci a pod. Cílem je narovnat právní text tak, aby byl srozumitelný a měl jednoznačný výklad.
V dalším pak reaguji tímto pozměňovacím návrhem na zkušenosti z nemocničního provozu. Dosud mají rodiče ze zákona a je to možná marginálie, ale z mého pohledu velmi důležitá a pro rodiče bezesporu důležitá, právo na celodenní přítomnost při hospitalizaci svého dítěte do dovršení šesti let věku, a to s úhradou z veřejného zdravotního pojištění. To však, pokud to vyžaduje zdravotní stav dítěte, takhle je to definováno. V praxi pak nastává zbytečná třecí plocha, kdy lékař dítěte nespatřuje ve zdravotním stavu dítěte potřebnou celodenní přítomnost rodiče. Neříkám, že se to stává, ale sem tam se to může objevit. Já jsem si schválně dohledal podobné případy z posledních pěti let a nejsou úplně raritní. Prostě objevují se. Rodič vidí potřebu svého dítěte jinak a vzniká zbytečná diskuse. Rozhoduje zdravotní pojišťovna a to tak, že vždy zatím vyjde vstříc rodiči a uzná jeho nárok na úhradu. Proto jsme po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví a s legislativním odborem udělali drobnou změnu, kdy zakotvení v zákoně bude odrážet stávající reálný stav, zažitý postup, kdy odpadnou pochybnosti a debaty případné ohledně tohoto doprovodu rodičů a rodiče na to budou mít nárok bez dalšího zdůvodňování.
K dalšímu bodu pozměňovacího návrhu, který se týká také legislativně technické věci, je navržena novela zákona, která rozšiřuje právo získat výpis z osobního účtu na osoby blízké zemřelých pojištěnců. Tedy předpokladem je, že zemřelý za svého života nevyslovil zákaz u poskytovatele, lékaře v nemocnici. Působí to velice vstřícně, ale organizačně a technicky nemůže vůbec zdravotní pojišťovna za takové podmínky právo naplnit. Technicky je to neproveditelné. Opět jsme to intenzivně diskutovali a i tento pozměňovací návrh, pokud jsem správně informován, má podporu Ministerstva zdravotnictví a příslušného legislativního odboru.
Právo na výpis z osobního účtu je právem pojištěnce, to není právem někoho jiného. A pokud zákon pak říká, že to právo by měla mít pojišťovna, nastal by problém. A není důvodný a zejména účelný přenos tohoto práva na pozůstalé dědice nebo na osoby blízké, což může skýtat i několik desítek osob. Dál pak své pozměňovacími návrhy podrobně zdůvodňuji. Ten třetí je nejstručnější a týká se v podstatě revizních komisí. Jeho číslo je 8221. Revizní komise by měly sloužit přezkoumávání rozhodnutí zdravotních pojišťoven a považuji je za naprosto žádoucí. Domnívám se, že je to velmi dobrý krok správným směrem. Konec konců paní profesorka, prostřednictvím pana předsedajícího, paní poslankyně Adámková to tady už říkala. Co však odporuje zefektivnění a zrychlení odvolacího řízení, je umožnění zřizování několika takových komisí v jedné zdravotní pojišťovně, přičemž všechny musejí naplnit kvalifikované složení členů. Myšlenka se ubírala nejspíše správným směrem, ale její zpracování už nedomyslelo všechny konsekvence. Která z komisí bude v jakém případu příslušná? Kdo bude určovat, která komise bude ten který případ řešit, které bude ten který případ přidělen? Pacient bude čekat na rozhodnutí komise delší čas jen proto, že jeden z členů komise onemocní nebo bude čerpat dovolenou. A to všechno by mohlo nastat. Já se snažím toto řešit tímto pozměňovacím návrhem, a proto navrhuji, aby komise byla jediná s neomezeným počtem vzájemně zastupitelných členů a pouze její jedno zasedání bude vymezeno pro její usnášeníschopnost minimálním počtem přítomných členů. Tedy chcete-li, ta komise bude mít větší počet členů než bude nutné na její svolání. A svolavatel si bude moci vybrat z té sumy členů, které svolá. Řada těch komisí takto funguje a myslím, že to znáte, většina z vás ze své praxe, když v některých komisích jste.
Organizačně a procesně bude dosaženo nejen účelu, ale i žádoucí rychlosti v rozhodování, což je pro pacienty, tedy pojištěnce a jejich léčbu, především jejich léčbu, více než zásadní. A já si myslím, že z toho by mohli mít pacienti velký benefit. Stejně tak zřízení funkce místopředsedy vedle předsedy může z hlediska zastupitelnosti jen napomoci řádnému fungování, protože pokud ten předseda z nějakého důvodu nebude moci fungovat, tak ten původní návrh nepočítá s tou variantou, ale takhle ten místopředseda ho může zastoupit. Chápu tu námitku, co když bude místopředseda také nefunkční, tak to je samozřejmě možné.
Domnívám se tedy, že tento pozměňovací návrh, který se týká komisí zdravotních pojišťoven, by měl, pokud bude přijat, zjednodušit a zrychlit řešení. Já to zase podrobně zdůvodňuji v té zprávě ohledně tohoto pozměňovacího návrhu. A jistě o tom budeme debatovat jak na zdravotním výboru, tak ve třetím čtení.
Děkuji za pozornost a omlouvám se, že jsem vás zdržel.
