tak, konečně jsem se dostal na řadu. Nevím, jestli je to potěšení pro mě, ale budiž, můžeme to tak vnímat. Já jsem chtěl tady říct jednu věc. Já si vzpomínám na dobu, kdy vlastně byly minulé volby a tehdy, když jsme byli v televizi my, co jsme se zúčastnili těch debat, tak tam padala otázka, co uděláme se stavebním zákonem. Já jsem tehdy říkal, že je lepší ten starý roztrhat, zahodit a prostě začít od nuly znova. Všichni jsme chtěli nový stavební zákon.

Všichni to vnímáme jako problém v České republice, pomalost kroků, některé kroky občané vůbec nechápou, že musí absolvovat, je to složité a můžu vám říct, že sám bych si na to netroufnul, podat si žádost o stavební povolení, že si na to musím najmout lidi, kteří tomu rozumí. To je pravda, nicméně musím také říct, že když se vrátím do historie - a ono to tady už padalo - tak vlastně první rekodifikace stavebního práva, myslím, byla v roce 2006 po vstupu do Evropské unie a od té doby každá změna byla změna k horšímu.

My konzervativci to říkáme pořád, že každá změna je vždycky změna k horšímu, tady se to prokázalo jako tvrdě realisticky pravdivé. Musím říct, že i minulá Sněmovna tady prohlasovala další verzi stavebního zákona, a musím říct, že mně se nelíbil ten proces, protože přijít sem s návrhem stavebního zákona, který měl v okamžiku závěrečného hlasování asi sto osmdesát pozměňovacích návrhů, tak to je opravdu velké riziko a nakonec se ukázalo, že doba stavebního řízení se ještě prodloužila.

A nyní tedy jsme před schvalováním stavebního zákona, který mění systém a mění i obsah. A to, co tady padalo a také jsem zaregistroval kolegu Luzara, kterému bych chtěl vzkázat vaším prostřednictvím, že není úplně férové osočovat samosprávy z toho, že něco ovlivňují nebo podobně, protože to musí dokázat, pokud takovéto ovlivnění tady zmiňuje, a já si nevzpomínám za celou svoji třiadvacetiletou kariéru starosty, že bych někdy se snažil ovlivnit šéfa stavebního úřadu. Ono to prostě nejde. On ten stavební úřad totiž je státní úřad, ať chcete nebo nechcete, akorát je včleněn do toho úřadu městského. Jsou to vlastně stejní úředníci, stejní zaměstnanci, ale vykonávají státní správu

. Co my jako starostové můžeme, tak to je, abychom hlídali dodržování lhůt, aby ty věci běžely, jak mají, a rozhodně nemůžeme zasahovat do toho stavebního řízení. Už tady padly takové ty záležitosti té podjatosti. Já si myslím, že to je nepochopení soudního systému, systému veřejné správy. Bohužel, museli jsme se s tím vyrovnávat v řadě případů a ne úplně šťastně. To chápu, že toto je problém, nicméně řešení vlastně odtrhnout ty stavební úřady od veřejné správy a udělat z nich samostatný státní úřad, já nepovažuji za úplně šťastné a vhodné a ty důvody vám tady teď řeknu.

A vůbec to není o tom, že bych tady plakal jako starosta nad tím, že přijdu o část úředníků stavebního úřadu. Vůbec ne. Je to jinak. On to tady začal kolega Luzar. V roce 1999 se připravovala reforma veřejné správy. Z nás tu byl možná tak Marek Benda, jinak nikdo si to tady nemůžeme pamatovat, a tehdy vlastně vzniklo čtrnáct krajů, různě velkých a zanikly okresní úřady. Jestli to byl šťastný krok, já si myslím, že ne. Já jsem v té době to kritizoval, že takto to není úplně dobré a dokonce na vlastní kůži jsem to pocítil, protože já jsem se 1. 1. 2000 stal zároveň přednostou okresního úřadu, aniž bych měl na to se státem jakoukoliv smlouvu.

A tehdy proběhla ta diskuse, jestli ta veřejná správa bude mít ten sloučený model nebo oddělení model. Zvítězil sloučený model ze zvykových důvodů a pak také z ekonomických důvodů. Je potřeba říci, že obce nedostávají sto procent peněz na výkon státní správy. Kdo si to myslí, tak je tedy vedle jak ta jedle. Obce dostávají pouze příspěvek na výkon státní správy a to je něco jiného. Ono je to ještě složitější. Někde je to příspěvek, někdo to jsou účelové dotace. To si řekněme, ono to je ještě daleko složitější, takže někde stát hradí sto procent, někde nehradí. Ale rozhodně ten ekonomický model asi hrál tehdy významnou roli, a proto nám vznikla veřejná správa tak, jak vznikla.

A teď stát přichází s tím, že vlastně je to špatně, po dvaceti letech, více jak dvaceti letech, že tedy díky špatnému obsahu stavebního zákona je potřeba změnit i systém. A v tom já vidím problém, protože - a také je potřeba říct tady, že ten systém už jednou nabourán byl a bylo to za Nečasovy vlády, mám pocit, kdy se oddělila část sociální práce, která přešla na úřady práce.

Jestli si někdo myslíte, že to bylo dobře a je to dobře, tak se na to podívejte zblízka. Já si to nemyslím. Je pravda, že ti nepřizpůsobiví už si k nám nechodí pro ty základní dávky, nejezdí tam těmi taxíky, nehází nám vajgly před úřad. To je pravda. Jezdí na jiný úřad. Ale zmizely takové ty lidské stránky věci, protože tito lidé potřebují pracovat konkrétně, s konkrétními lidmi a potřebují někdy i věci, které nejsou v systému. A stát se chová jenom zákonně. Ten úředník nemůže udělat nic jiného. Proto já to nepovažuji za šťastný krok.

Představa teď, že vlastně státní správa bude částečně oddělená, tak pro mě je to takový signál, že bychom měli přemýšlet, jestli tento systém nastavení veřejné správy je v pořádku či nikoliv, jestli nemáme náhodou udělat razantní krok a změnit systém veřejné správy. To bych pochopil. A diskutujme o tom, protože to je potřeba pořádně probrat, všechny plusy, minusy a říkat, co nám to přinese, a také se podívat do zahraničí. Oddělený model mají třeba v Polsku, na Slovensku a musím říct, že ty zkušenosti také nejsou úplně růžové, jak si někdo představuje. Nejsou. Prostě to tak je. Prostě každý systém má svoje plus a svoje minus.

Mě tady překvapila jedna věc u tohoto návrhu zákona. Je to zákon, který patří gesčně do Ministerstva pro místní rozvoj, a vlastně my jsme ho řešili hlavně po té ekonomické stránce v hospodářském výboru. Už to mě varovalo, že tady není něco v pořádku. Já chápu, že je snaha prostě zvednout investování, urychlit stavby, to chceme všichni, ale prostě za každou cenu bych byl opatrný. Navíc zjistil jsem, že ten tlak pochází z podnikatelské sféry od těch různých groupů, nebudu jmenovat které, od Hospodářské komory, od Svazu průmyslu a myslím si, že představitelé těchto organizací se mýlí. A mám takový pocit, že jsme jim trošku naběhli na vidle, lidově řečeno.

Musím říct, když tady paní ministryně říkala, že 75 % lidí v dotazníku chce samozřejmě zrychlit stavební řízení, tak já jsem si myslel, že to bude třeba i větší číslo. To chceme přece my všichni. A pak bylo ještě druhé kolečko grafů, jsem viděl včera na tiskové konferenci, že si to přejí pod státní správou. No, to jsem zvědav, co budou říkat za dva roky. A když se podíváte na jiné grafy, kdo komu věří, tak zjistíte, že samosprávám věří výrazně víc občanů než státní správě. To jde proti sobě trošku.

Takže já si myslím, že ten systém není nastaven šťastně, navíc když jsem kritizoval tady spoustu pozměňovacích návrhů u předchozí verze, tady to bylo podobné. Je to dělání za pochodu, já to chápu, máme takový systém prostě tvoření legislativy. Já si myslím, že takovýto návrh zákona měl být prodiskutován v podstatně delší době, což se nestalo, a veškeré připomínky měly být zapracovány v té základní verzi, která by měla mít minimum pozměňovacích návrhů. Toto ve mně nebudí žádnou velkou důvěru, co se tady děje.

A chtěl jsem říct jednu věc. Já vím, že si to dneska schválíte, beru to, rozhoduje většina, jsme v Parlamentu, je to tak správně, na druhé straně ta platnost bude za doby jiné vlády a teprve tam se pozná, nakolik je to zpracováno dobře, či nikoliv a zda ta demontáž systému veřejné správy, která začala, za to stála. Já opravdu říkám, že jako starostovi je mi relativně jedno, jestli stavební úřad bude pod státní správou, protože on stejně vykonává státní správu, ale není mi jedno, že takovouhle salámovou metodou se demontuje systém. Chtěl bych, aby ten systém buď byl potvrzen, anebo, jak tvrdil kolega Leo Luzar, že je špatně, že prostě samosprávy každé čtyři roky se mění a že je potřeba prostě, aby výkon státní správy byl tvrdě oddělen od výkonu veřejné správy. Takže to je, proč já mám s tím velký problém, s tímto návrhem zákona. Znovu opakuji, chtěli jsme všichni nový stavební zákon, chtěli jsme zrychlit řízení, chtěli jsme digitalizaci, ač si o ní kdo myslí, co chce, chtěli jsme, aby nepobíhali lidé, ale aby pobíhala lejstra nebo maily spíš v dnešním případě, ale na druhou stranu tento systém prostě pro mě nevzbudil důvěru vzhledem k tomu i, jak ten zákon byl připraven a jakým způsobem jsme se dopracovali do třetího čtení.

A ještě mi dovolte jednu poznámku, než se vrátím k pozměňovacímu návrhu, který tady už komentoval pan ministr Brabec, tak až si tady zatleskáte, jak se vám to podařilo, tak znám jiný případ ze Sněmovny, kdy se tleskalo dokonce ve stoje, a to byla novela zákona o zadávání veřejných zakázek. Tehdy ve svatém protikorupčním boji se schválilo něco, co vypadalo absolutně, že je svaté, antikorupční, všichni tady tleskali vestoje, a jak to dopadlo? Sněmovna na prvním jednání musela tento zákon změnit, aby byl vůbec funkční. Já bych si nepřál osobně, aby to dopadlo s tímto návrhem zákona, tak jak to dopadlo s tím návrhem zákona o veřejných zakázkách. Nepřeji si to, protože považuji stavební právo za důležitou součást lidského života. Mělo by být takové, aby bylo vstřícné k lidem, mělo by být rychlé a nemělo by znamenat byrokratický nárůst.

A ještě jednu věc, na kterou jsem si vzpomněl. Víte, tady se mluví i o ekonomice. Já už jsem to tady naznačil, že obce dostávají pouze část úhrady na výkon státní správy, tady to bude celé, a teď řeknu model, jak to bude vypadat po tom rozdělení. Žádný starosta nechce mít na úřadě úředníky dvojího typu, dokonce s definitivou! To už vůbec ne! Jak ti lidé budou spolu vycházet? Teď si vezměte společné prostory, společné zájmy, které ale v tomto případě budou rozdílné, teď jak to bude třeba se služebními auty, jak to bude s dalšími věcmi? Já si myslím, že něco to stát bude, a docela bych se rád někdy dopracoval k číslu, kolik nám tato změna prostě přinesla nákladů. A nemyslím to ve zlém, prostě jako realitu, prostě že to bude dražší. Říkejme si, že ne, ale bude, protože ty veřejné správy to dělaly pouze za část nákladů státu. A znovu říkám, nelíbí se mi to, nelíbí se mi ta demontáž. Buďme poctiví, řekněme: Chceme jiný model veřejné správy, pak to beru, a pokud ho nechceme, tak prosím vás, nedělejme tuhle salámovou metodu.

A já si myslím, že ty další věci, které s tím mohou souviset, asi nemá cenu příliš komentovat. Znovu říkám, začal jsem pozitivně na začátku, skončím také pozitivně. Chtěl jsem říct, že všichni jsme chtěli nový stavební zákon, lišíme se možná v názorech na to, co teď tady budeme schvalovat za chvilku, ale chci být optimistou a věřit, že ty katastrofické scénáře se nenaplní, jak tady některé možná padaly. A zároveň takové ještě optimistické: Víte, dobré úmysly kolikrát nestačí. Cesta do pekel je dlážděna samými dobrými úmysly.

Já vám děkuji za pozornost a přeji vám šťastnou ruku při hlasování o návrhu tohoto zákona.