Kancelář prezidenta nebude poskytovat informace týdeníku Respekt, serveru Seznam Zprávy, Deníku N a pořadům České televize 168 hodin a Reportéři Čt. Hradu vadí způsob, jímž tato média informují např. o kauze čínského dopisu Jaroslavu Kuberovi, o vyšetřování těžby kamene v Lánské oboře či o teroristické útoku ve Vrběticích.
1. Smrt Jaroslava Kubery - tajemství čínského dopisu
10. 1. 2020 vznikl text na čínské ambasádě, 13. 1. 2020 byl doručen na podatelnu Hradu - viz razítko, 14. 1. 2020 byl projednán na obědě prezidenta s předsedy Senátu a Sněmovny, 17. 1. 2020 Jaroslav Kubera na čínské ambasádě, 20. 1. 2020 Jaroslav Kubera umírá. “Dopis” byl zveřejněn, vypadá divně. Je bez oslovení, není psán diplomatickým jazykem, je to neučesaný výčet odvetných opatření Číny pro případ, že předseda českého Senátu pojede na Tchaj -wan. Tak vznikají materiály, na jejichž přípravu nebylo dost času. Kancléř Mynář potvrdil, že “dopis” byl podkladovým materiálem pro jednání prezidenta s předsedy obou komor parlamentu. Tvrdí, že dopis si Hrad neobjednal. Ale forma dopisu i jeho načasování svědčí o tom, že Hrad a čínská ambasáda svůj postup koordinovali. Jestliže měl prezident J. Kuberu od cesty odradit, potřeboval ho přitlačit ke zdi brutálními argumenty. Sám si je sepsat nemohl. Aby to mělo váhu, potřeboval mít v ruce podklad přímo od Číňanů, na hlavičkovém papíře ambasády. A takový podkladový materiál dostal. Šéf jeho zahraničního odboru Rudolf Jindrák doplnil čínské výhrůžky o další poznámky. Paní Věra Kuberová našla oba materiály v aktovce svého manžela. O vzniku dopisu informoval senátory na uzavřeném jednání v březnu 2020 šéf BIS. Jejich závěr: “Čínský dokument si objednal Hrad.”
Zapadá to do sebe. O celé tragédii obšírně informovala všechna česká a mnohá zahraniční média. Nikoli pouze ta, která dal nyní Hrad na Seznam nepřátel. Jaroslav Kubera nezemřel kvůli novinářům. Černé svědomí by měli mít nepřátelé České republiky v čele s jejím prezidentem a jeho českými i čínskými spolupracovníky. Od napsání výhrůžek po smrt předsedy Senátu uběhlo přesně deset dní.
2) Těžba kamene v Lánské oboře
O podivném prodeji 17 tisíc kubíků kamene informovala obsáhle například MF Dnes již v říjnu 2018. Na seznamu nepřátel Hradu se však Babišovy noviny neocitly. Dokonce jim byl odpuštěn i titulek “Ze sídla prezidentů kamenolom.” Článek informuje o snaze zřídit téměř pětihektarový lom kamene v chráněné oblasti, uprostřed stopadesát let starého lesa. Kauzou se opět zabývala většina médií, včetně aktuální informace o zatím nepravomocném odsouzení šéfa Lesní správy Lány ke tříletému trestu za manipulaci s veřejnými zakázkami.
3) Vrbětice
Neexistuje domácí médium, které by o kauze obsáhle nepsalo. O zahraničních nemluvě. Do očí bijící nesoulad mezi vládou a prezidentem, neuvěřitelné Hamáčkovy nesmysly o cestě do Moskvy, výmysly ministryně spravedlnosti, obcházení a odvolávání Tomáše Petříčka, dosazení Michala Haška na ministerstvo vnitra, podkopávání autority bezpečnostních služeb hlavou státu, lži, mlžení.
To vše nám prezident a vláda servírují pod názvem informace. Mají stejnou váhu jako objasňování korunovační virózy, plky o sobotním odchodu prezidentovy cukrovky, o jeho panické prostatě či o nezvedeném psíčkovi Darcym, který v noci záludně schomtá koberec, pročež prezident upadne, zraní si koleno a musí do nemocnice. Naštěstí nás hned ujistili, že alkohol za tou patálií nebyl. Nemuseli se namáhat, nikoho by to přece nenapadlo. Všichni víme, že prezidenta skolí pouze viróza nebo domácí mazlíček.
Už dlouho umíme číst hradní informace. Po kauze Vrbětice dělá Senát kroky k podání další ústavní žaloby na prezidenta. V podzimních volbách se rozhodne, zda ve sněmovně bude dost hlasů na to, aby žaloba prošla. Zatím ji blokuje Babišovo ANO, ČSSD, KSČM a SPD.
