Před nedávnem komunisté oznámili, že končí s tolerancí vlády. Když měli svá slova proměnit v čin a hlasovat o vyslovení nedůvěry, odešli ze sálu a tím vládu zachránili. Nepřekvapilo mě to vůbec. Byli, jsou a budou největší Babišovou oporou. Prostě svůj k svému, je to jasné a přehledné.
Co ale není vůbec jasné a co mi vyrazilo dech, bylo jejich hlasování den před tím, ve středu 2. června. Šlo o to, koho poslanci navrhnou prezidentovi na státní vyznamenání. Jedním z navržených je Jan Zábrana. Básník, spisovatel, překladatel. Muž, který si vyznamenání zaslouží vrchovatě. Ne však s podporou komunistů. To věru není svůj k svému! Z přítomných sedmi komunistických poslanců pro něj hlasovalo šest, jeden se zdržel. Věděli o kom hlasují? Četli jeho Celý život, deníkové záznamy z let 1948-1984? Jsem přesvědčena, že ne, proto vybírám pár ukázek, abych nemluvila za něj. Řekne jim tak sám, co si o nich vždy myslel: od mládí až do předčasné smrti.- 14. března 1946 řekl Churchill ve Fultonu: „Komunismus je neslučitelný s civilizací,” a věděl, o čem mluví. A na celém světě si to zdvořile vyslechli - jako akademickou přednášku.
- Všechno, co kdy KSČ od uchvácení moci a potlačení svobody slova lidem říkala, byly lži, lži a falešná hesla, zatajování skutečnosti a zakrývání pravdy, demagogie ...
- Nikdy jsem nepřísahal na masového vraha Stalina jako tolik mých vrstevníků z generace. Pro mne byl Stalin v roce 1950 masový vrah, ne praporečník lidstva, jako pro ně.
- Stalin věřil Hitlerovi - víc než Rooseveltovi, Benešovi, Sorgovi, von Schulenbergovi, - komunistická strana žádala od svých členů, aby bezpodmínečně věřili Stalinovi, takže vlastně dnes po letech je jasné, že komunistická strana vyžadovala od svých členů, aby věřili Hitlerovi, ne sice explicitně, ale in effecto.
- Rusko se ve dvacátém století stalo pokusnou laboratoří ďábla.
- Odsoudit vězně na pětadvacet let - to znamená konec. I když fyzicky přežije, vyjde z basy někdo jiný, troska. A co takhle odsoudit národ na pětadvacet let do kriminálu zvaného socialismus? Co zbude? A pětadvacet let už to trvá.(Zápis z roku 1973).
- Rok 1948 a 1968 mi připomíná ty šibenice, na kterých věšeli děkabristy: pět oprátek bylo shnilých, polouškrcení odsouzenci se se utrhli a spadli ... Tak poslali pro nové provazy a pověsili je podruhé ... Rok 1968 byl pro Čechy tou druhou oprátkou - na řádné douškrcení nedooběšených odsouzenců.
- Přiznám se, že socialismus s lidskou tváří mi byl vždycky směšný. Jako všechny nic neříkající fráze a pojmy ... Socialismus masových vrahů a katových pacholků, jejichž heslem je: moskevští slouhové všech zemí spojte se!
- Narodil jsem se za zlatých časů Masarykovy republiky, kdy - na to se z dětství pamatuju dodnes - i vzduch a stromy voněly svobodou, a umřu ve vyplundrované, zdevastované západní provincii asijského impéria.(To se stalo, J. Zábrana zemřel v roce 1984).
- Setrvávám na místě, dějišti, v čase vraždy. Tam, kde nás masakrovali. Kde L., kterou jsem tak miloval, poslali vytírat podlahy v ostravských kantýnách, kde Pulinku, kterou jsem miloval zjara a v létě 1959, švihal ve věznici v Žielezovcích dozorce prutem přes ústa, kde ji jiný bachař v srpnu 1956 přeřízl k večeru po práci na poli ... Setrvávám tam, kde mou matku mlátili při výslechu v roce 1950 mokrým ručníkem a pak ji “za trest”, za to, že nevypovídala tak jak chtěli, nechali do rána nahou stát v korekci metr krát metr, kde se nedalo ani sednout a kde ze stropu tekla studená voda ... Proto nikdy, do smrti žádný pardon, žádné smíření, žádné spojenectví s lidmi, kteří v těch letech dělali kariéry ... a mysleli si, že je to v pořádku, že my jsme ta rasa nekomunistických podlidí správně dějinami určená k likvidaci ...
- Máma odseděla: 10 let, 6 měsíců, 10 dní (od 6. listopadu 1950 - 10. května 1960). Táta odseděl: 8 let, 8 měsíců, 2 dny (od 7. září 1951 do 9. května 1960). Celková bilance naší rodiny po prvních dvanácti letech socialismu v Československu: 19 let, 2 měsíce, 2 dny kriminálu ...
(Rodiče J. Zábrany, političtí vězni, byli pedagogové, otec rovněž starostou v Humpolci).
Kniha Celý život má pro mne mimořádný význam. Mluví o literatuře, politice, společnosti, o ztracené naději v prokleté době. Čtvrtého června uplynulo 90 let od narození Jana Zábrany. Hlasy od komunistů jsou zvráceným narozeninovým dárkem. Že to udělali z blbosti je stejně hanebné, jako kdyby to narafičili schválně. Pokání v tom nehledejme. Mrtvý se nemůže bránit, je to na nás.
