Anglicky se to nazývá „agenda setting“, česky „nastolování agendy“, volně bychom to mohli parafrázovat třeba jako „co v médiích nebylo, se nestalo“. A bez jakéhokoli přehánění, v tomhle jsou naše média hlavního proudu v čele s údajně veřejnoprávní Českou televizí opravdu kabrňáci.

Již kdysi dávno jsem formuloval tuhle definiční větu: Co nebylo v médiích, se nestalo, a pokud se to stalo, tak se to nestalo tak, jak se to stalo, ale jak řekli, že se to stalo, v médiích.

Chcete příklad? Ve středu se v Praze na Malé straně konaly dvě události. V Senátu promluvila běloruská aktivistka Svetlana Cichanouska a zároveň se na Malostranském náměstí konala demonstrace proti přijetí totalitní novely zákona o veřejném zdraví. Ta druhá událost se ale vlastně nestala, neboť naše milá média ji prakticky vynechala, a když ne úplně vynechala, tak ji odsunula v pořadí důležitosti kamsi na hodně zadní místo. Té první události se naopak dostalo pozornosti, jako by pro české občany neexistovalo nic důležitějšího.

Ve skutečnosti je to ale úplně obráceně. Zavedení či nezavedení totalitních praktik do našeho zákona o veřejném zdraví, se dotýká prakticky každého občana naší země. Právem veřejnosti je proti tomu protestovat a povinností médií, a těch veřejnoprávních na prvním místě, by pak mělo být o takových protestech informovat. A je úplně jedno, kdo je organizuje. Naopak, co se týče Běloruska a jeho politické reality, zcela jistě to není pro českého občana prvořadá věc jeho zájmu, čímž ovšem nemá být řečeno, že o peripetiích politického vývoje v Bělorusku nemáme být informováni.

Kdo chce chápat, co říkám, nepochybně to chápe, kdo nechce, nádavkem mě obviní, že obhajuju diktátora Lukašenka a jsem proruský Putinův agent. Je to sice pitomost, ale jako další z manipulačních technik – totiž nálepkování – se to také šikne.

Opravdu by mě zajímalo, podle jakých kritérií se v České televizi rozhodují, ze které demonstrace udělají a ze které neudělají přímý televizní přenos či aspoň záznam, případě šot do zpráv. Zbytečná otázka. Každý, kdo máme v hlavě mozek, přece víme, jaká ta kritéria jsou a jaké priority televize, jež sice ve svém názvu má slovo „česká“, leč ve skutečnosti by se daleko spíše měla jmenovat „bruselská“, má. Jedno je ale jisté. Ta její kritéria jsou nezákonná, neboť povinností veřejnoprávní televize je informovat vyváženě, objektivně a všestranně. Televize, která si z celé reality vybírá jen něco, není ani objektivní, ani vyvážená, ani všestranná.