A nyní k osobním zkušenostem. Mám již tolik životních zkušeností, že vím, jak se mám chovat a co si mohu dovolit říci do telefonu. Byl jsem do roku 1978 sledován StB pod krycím spisem „Doktor“. Moje telefony byly nahrávány, příslušníci bezpečnosti se neměli se mnou stýkat, ale byli i takoví, kteří toto nedodržovali. Bylo jich však podstatně méně. Přesto jsem se dopustil omylu, když jsem jednoho známého považoval za člověka poctivého, ale když jsem se šel podívat do Pardubic do spisu, moje překvapení bylo více než údiv. Musím však říci, že tento pán se zachoval velmi slušně, protože to, co jsme si říkali, ve spisu nebylo. Tedy sledovat se dá i realativně slušně. Ostatně každý režim a systém musí mít svoje „sledovací orgány“ a je třeba s tím počítat. Záleží pouze na úrovni techniky, která je dnes mnohonásobně kvalitnější a skrytější.
V každé době jsem se choval tak, abych se za to nemusel stydět sám před sebou. Proto mně nevadí, když moje odposlechy budou použity. Záleží pouze na tom, jak budou využity a hlavně s jakým cílem. Slova jako korupce, intriky, pomluvy, pletichy v mých odposleších být nemohou. Ale naopak slova „záporně citově zabarvená“ tam mohou být velmi často. Za ta se však nestydím.
Co je však největší svinstvo? Odposlechy jsou zneužívány účelově a neplní tedy svoje poslání. Stejně tak je zarážející, že jsou vynášeny od služby, která je má sice v náplni práce, ale jsou určitě v režimu důvěrné, resp. tajné. Je-li pravda, že byly vyneseny v roce 2007, tak je to plná zodpovědnost tehdejšího ministra vnitra. Je velmi jednoduché vše svalovat na firmu ABL, o které jsem se dověděl až v době, když jsem byl zvolen poslancem. Že by v tomto státě byla jenom tato jediná soukromá agentura? To mně opravdu připadá velmi úsměvné. Kam se potom poděli všichni ti příslušníci bezpečnostních sborů, kteří odešli sami nebo byli odejiti, protože neplnili zadání. Proč nemáme již dávno zákon o soukromých bezpečnostních službách?
Skutečně se roztrhl pytel s uniklými odposlechy a nahrávkami. Velký rozdíl je pouze v tom, jak a kým jsou použity. U jednoho to je „corpus delicti“, jiný nebo jiná to nazývá úmyslnou mystifikací a naše investigativní media to považují za důkaz. Ve svém mobilu mám ještě několik odpovědí na dotazy pana novináře, kterému jsem připomněl, že tyto jeho dotazy jsou stejné jako otázky StB. Jé je, to se mu nelíbilo a velmi se ohrazoval, zda vím, jak to StB dělala. Asi si neuvědomil, že já to nejenom pamatuji, ale také jsem se toho jedenkrát v lese zúčastnil, když se mě ptali, co čtu. V té době byly u nás ilegálně rozšiřovány „LISTY“ a já jsem si také naběhnul, když jsem si je vzal od jednoho kolegy lékaře, který měl později dopravní nehodu v opilosti a tak se měl asi očistit tím, že mně tuto tiskovinu předá a já potom budu muset s pravdou ven. Nezpíval jsem! Nakonec naše lesní debata skončila otázkou jednoho z vyšetřovatelů: „Tak vyslýcháme my Vás nebo Vy nás“, na což jsem odtušil: „Tak toto je výslech? Tak pojedem na „boudu“ a sepíšeme protokol. To se jim nelíbilo, nasedli jsme do auta a ještě po cestě jsem dostal nabídku, abych spolupracoval. To bylo na jaře v roce 1978, tedy chvíli po Chartě 77.
Tedy úplně na závěr. S odposlechy telefonů počítám, za vším co jsem řekl a bylo nahráno, tudíž zneužito, si stojím a těm, kteří to chtějí použít, tak „kynu na pozdrav“. Nejsem si jenom jist, zda není trošinku porušován zákon na ochranu osobních údajů. Kdejaká pitomost se nemůže zveřejnit, protože je třeba chránit osobnost a právo. Je přece povinností všech orgánů činných v trestním řízení konat, když se zjistí porušování zákona! Pokud tak nebylo konáno dříve, např. před 5 lety, musí být vyžadována nejenom osobní odpovědnost, ale i trestní zodpovědnost. Pokud tomu tak nebylo, tak pátreme, proč tomu tak nebylo …..
