Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přiznám se, že je mi líto, že jsem do Sněmovny, kam se každý zejména u voleb do Poslanecké sněmovny těší, tak že já zde musím přijít s takto negativní záležitostí a obhajovat senátní zamítnutí. Paní ministryně sice Senát pochválila, ale ona sama dobře ví, že tam těch kritických hlasů zaznělo více.
Nejprve tedy pár technických záležitostí. Poslanecká sněmovna postoupila ten návrh stavebního zákona a také návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona dne 4. 6. do Senátu. V Senátu byl přidělen jako garančnímu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a také výbor ústavně-právnímu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten zákon projednala také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova.
Všechny tyto senátní orgány doporučily plénu Senátu, a to poměrně jednoznačně, zamítnutí tohoto návrhu. Senát jej projednal 2. 7. a stalo se to, co již dlouho ne. Hlasy všech přítomných senátorů napříč politickým spektrem byl přijat návrh na zamítnutí tohoto zákona. Já nejprve zmíním technicky pár hlavních bodů a pak je s vaším dovolením rozvedu.
Tedy všechny výbory a komise, opakuji to, které tyto zákony projednávaly shodně, navrhly plénu Senátu jejich zamítnutí. Přijetí takto komplexní novely stavebního zákona by mělo vyžadovat shodu všech orgánů státní správy i samosprávy, které jí budou posléze aplikovat v praxi. Této shody absolutně nebylo dosaženo, a to ohrožuje kvalitu budoucích stavebních řízení. Na přijetí takto závažné novely by měla také panovat shoda politická, aby nedocházelo opět k rychlým změnám zákona a destabilizaci kvalifikovaných úředníků. Já se pak k tomu ještě dostanu.
Novela byla přijata v konečné verzi ve zcela rozdílné podobě od původního vládního návrhu a k zásadním změnám došlo na základě komplexních pozměňovacích návrhů. Novela jde zcela proti duchu stávajícího sloučeného modelu veřejné správy. Přijetím této novely by došlo k fatálnímu oddálení veřejné správy, zejména od lidí na venkově, k zrušení obecních stavebních úřadů, a tedy k dalšímu oddálení státní správy především v málo zalidněných oblastech se složitou dopravní obslužností. Došlo by omezení znalosti území, o kterém mají úřady rozhodovat.
V neposlední řadě zákon přináší také mnohamiliardové náklady na vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Je třeba férově tady sdělit, že také na plénu Senátu zazněla ta pozitiva, která ten návrh zákona přináší, a to, zejména pokud jde o zavedení apelačního principu, povinnosti nadřízeného orgánu rozhodnout ve věci, digitalizaci stavební agendy a zřízení specializovaného stavebního úřadu, který by povoloval strategické stavby. Myslím si, že o to větší je škoda, že nedošlo ke shodě i na těch ostatních záležitostech, a pozitiva nemůžou vyniknout, když celkově je dán návrh na zamítnutí.
Tolik shrnutí hlavních důvodů zamítnutí. Vy jste se tím zabývali poměrně dlouho, projednávali jste tady několikrát, přesto mi dovolte ještě pár poznámek z té diskuze v Senátu rozvést. A férově tady přiznávám, kromě toho, že jsem senátorem, jsem zároveň 27 let starostou města, města Bohumína, ale vůbec se necítím ve střetu zájmů. A myslím si, že takto to cítí naprostá většina starostů. A trošku nás uráží ty názory, že starostové zejména chtějí zneužívat stavební úřady ke svým účelům. Ještě se k tomu dostanu.
Tedy, přestože už probíhají řadu měsíců různá školení k novému stavebnímu zákonu - dnes jsem dostal také pozvánku - tak věřím, že mám ještě šanci nějakým způsobem vás ovlivnit, a proto bych chtěl těch pár bodů zde tady rozvést. Nejprve k legislativnímu procesu. Jak tady paní ministryně řekla, ten návrh trošku nestandardně zpracovala Hospodářská komora. Byla spousta připomínek a posléze - aspoň já jsem to takto vnímal - dohoda pana premiéra a paní ministryně se Svazem měst a obcí, se Sdružením místních samospráv, s kraji, a to se promítlo do vládního návrhu zákona. A je na tu dobu spoustu článků, kdy paní ministryně říká, že to sice není to, co se jí úplně nejvíce líbí, ale, že to je prostě kompromis, který byl přijat a takto byla uzavřena dohoda.
Takto to tedy bylo dáno do Sněmovny a ve Sněmovně pak komplexním pozměňovacím návrhem, a těch komplexních návrhů bylo více, a dokonce ten jeden z nich se stal vlastně podkladem pro další legislativní proces, došlo k zásadní změně, k porušení té dohody, která byla předtím uzavřená. A já si myslím, že proto to Svaz měst a obcí, proto to obce a všichni ostatní vnímají jako jistým způsobem nekorektní jednání.
Paní ministryně v Senátu řekla, že nemůže za to, že to byl poslanecký návrh. Ale já si myslím, že je všem jasné, že by neprošel, kdyby nebyl souhlas pana premiéra a paní ministryně. Změnil názor, v pořádku. Ten proces je naprosto legální, můžou poslanci dávat pozměňovací návrhy, můžou dát komplexní pozměňovací návrhy, ale podotýkám, že je poněkud nestandardní.
A já připomenu, že podobně nestandardní proces tady byl v roce 2011. Jsem pamětníkem, tak to pamatuji, kdy takovýmto komplexním pozměňovacím návrhem došlo k totální změně poskytování sociální práce, kdy ta byla z obcí přesunuta na úřady práce. Ten návrh tehdy prošel, přes veto Senátu prošel opětovně. A jaké jsou následky, si myslím, že všichni víme. Stálo to stát a stojí to pořád, pořád jsme se s tím nevypořádali, zejména pokud se týče ubytoven, miliardy korun, tehdejšího pana náměstka Šišku to možná stálo načas svobodu, ale v každém případě to nebyl dobrý případ, jak by legislativní proces měl probíhat a potýkáme se s tím dodnes. Koneckonců i teď v posledních dnech projednávaná novela, týkající se hmotné nouze, se toho také dotýká.
Od zrušení okresních úřadů je to tedy další krok k reformě veřejné správy, protože ono se to netýká jenom stavebních úřadů. Týká se to také dalších odborných pracovníků, vodařů, památkářů, pracovníků zabývajících se zelení, ochranou přírody, dopravou. Ano, na mnoha obcích se tou státní správou nezabývají lidé na plný úvazek, dělají ještě samosprávnou činnost. O to to bude komplikovanější, protože, jestliže jsou šikovní a dobří, tak se obávám, že starostové si je z velké části budou chtít nechat pro ty odborné práce a Státní stavební úřad, který by měl vzniknout, bude mít sakra velké potíže, aby ty pracovníky získal. To nehovořím o prostorách, protože i u té reformy Úřadů práce také došlo k tomu, že obce vesměs ty pracovníky na svých obcích nechtěly. Žádný starosta nechce zodpovídat za práci lidí, které si nemůže vybrat, a bojím se, že to bude podobně i u Státního stavebního úřadu. Nehovořím o problémech záležitostí místní znalosti, archivu, územních plánů. A paní ministryně říká, že ještě při té reformě ušetří 6000 úředníků, takže o 6000 úředníků méně to bude dělat rychleji, kvalitněji, svižněji. Tomu přece nemůže nikdo věřit. Ledaže by nedělali vůbec nic a po třiceti dnech to nabylo potom účinnosti, to stavební povolení.
Teď pár citací z tisku, které zazněly koneckonců i na některých dnešních tiskových konferencích. Já bych se k nim pak chtěl vyjádřit, protože v tom je to gros diskuze v Senátu. Obíhat budou papíry, ne lidé. Ještě před deseti lety mělo rozhodnutí několik stran, dneska několik desítek stran. Investor musí získat několik desítek razítek. V délce povolování staveb jsme na 157. místě, přitom před deseti lety byla Česká republika na 76. místě. Místo shánění razítek konečně začneme stavět, délku stavebního řízení zkrátíme na rok. Stavební zákon byl od roku 2007 novelizován dvacet šestkrát a kam jsme se to dostali? My tvrdíme, že jedině profesionální státní stavební správa dokáže zajistit dodržování lhůt. Systémovou podjatost považujeme - paralyzuje zejména velké dopravní stavby. Jediné, o co starostové přijdou, je právě neformální vliv na úředníky, který je ale protizákonný. Dojde k zjednodušení zákona.
Tolik jednotlivé citace a teď se k nim velmi stručně pokusím vyjádřit. Ano, před deseti lety měla ta rozhodnutí mnohem méně stran. Všichni objevili na úřadech tlačítka Ctrl + C a Ctrl + V, proto mají rozhodnutí více a více stran. A když nemají patřičný počet stran, zkušenosti jsou, že odvolací orgány je také podle toho posuzují negativně. Investor musí získat několik desítek razítek. Samozřejmě a bude je muset získávat dál, protože teprve, když podá perfektní žádost se všemi náležitostmi, tak teprve pak se zahájí ten proces na tom Státním stavebním úřadu. V délce povolovacích staveb jsme na 157. místě, předtím jsme byli na 76.
A já to spojím s tou druhou citací. Zákon byl od roku 2007 novelizován dvacet šestkrát. Ano, dvacet šestkrát přišlo MMR s návrhem novelizovat zákon, a to za cílem jeho zjednodušení a zrychlení procesu stavebního řízení. A výsledkem je, že jsme se tedy ze 76. místa dostali na 157. místo. Myslí si někdo, že tento krok konečně docílí zvrat a půjdeme opačným směrem? Myslím si, že ne.
Systémová podjatost. Paní ministryně říkala, že za ten daný rok bylo těch případů šedesát šest. To v rámci těch desetitisíců rozhodnutí není velké číslo a já taky nevím, v jakém počtu z těch případů bylo rozhodnuto, že o tu systémovou podjatost nejde. Ale já za dvacet sedm let jsem se se systémovou podjatostí na úřadě nesetkal. Pro mě to je jako ta jitrnice, kterou svět neviděl, z pohádky Obušku, z pytle ven. A navíc Sněmovna a Senát, obě dvě komory, se před nedávnem shodly na novele zákona o správním řádu, a tou jsme právě tu systémovou podjatost řešili. Byl to návrh Pardubického kraje. Takže se to ještě ani nevyzkoušela v praxi a už říkáme, že systémová podjatost je hlavním důvodem, proč chceme řešit tuto záležitost, přičemž právě u těch státních velkých investic to přece zůstane. To bude Státní stavební úřad povolovat státní investice, tak můžeme také říkat, že jde o systémovou podjatost.
Teď k těm starostům. Já samozřejmě nemohu vyloučit, že v individuálních případech může docházet k selhání. Ale kdo má největší důvěru v tuto chvíli, ruku na srdce za Senát i za Sněmovnu a za všechny ostatní instituce, kdo má dneska největší důvěru občanů. Jsou to obecní samosprávy, jsou to starostové, jsou pod drobnohledem občanů a myslím si, že chtějí mít vliv, chtějí, aby to stavební řízení probíhalo rychle, efektivně, aby občané, podniky, podnikatelé mohli stavět. A myslím si, že největší obavy my všichni máme právě z toho, že ten nově pojatý model to naruší. A možná se to nakonec podaří, ten Státní stavební úřad nějakým způsobem dostat do života, ale zejména v této době pocovidové, kdy budeme potřebovat, aby se stavělo, aby se investovalo, aby obce proinvestovaly ty našetřené miliardy, které nemohly při covidu investovat, se bojíme, že zrovna v této době dojde k ohrožení.
Dámy a pánové, možná to byla marná řeč. Možná jste již rozhodnuti o tom, jak budete hlasovat. Kývete na mě, že jste rozhodnuti. Přesto já pro své klidné svědomí jsem to tady musel říci. A já vám přeji při tom vašem rozhodování chladnou hlavu a úspěch. Děkuji.
