Měli jste nebo máte ve škole strach ze známek? U nás se známkám často bohužel přikládá větší důležitost, než jakou mají. Nevede to ke zlepšení kvality, ale ke zbytečnému stresu. Děti ve škole už velmi brzy začne zajímat, zda mají jedničku, nebo dvojku, a ztrácejí zájem o vědění jako takové. To je škoda, protože většina dětí i dospělých je zvídavá, chtějí poznávat a přicházet věcem na kloub.
Sám jsem se školou a některými učiteli docela bojoval. Bylo to tak, i když mi to dnes málokdo věří. Ale čím byla škola kreativnější, individuálnější, svobodnější, tím mě více bavila a taky mi lépe šla. Proto jsem asi zůstal na univerzitě. J Svým dětem jsem vždycky říkal, že nejde o známky, ale že jim učení má přinášet poznání a radost.
Kompetence místo biflování
To rozhodně neznamená, že by učitelé měli slevovat ze svých nároků nebo po studentech nic nechtít. Učitelé mají být nároční: mají chtít po svých žácích maximum, posouvat jejich možnosti, pokud jde o kritické myšlení, vyhledávání informací, jejich správné vyhodnocení a aplikování na problém. To bylo důležité vždy – a v současném světě, kdy mnoho lidí mění několikrát za život nejenom zaměstnání, ale i obor svého působení, je to extrémně důležité.
Připravit člověka na kariérní „horskou dráhu“ jde v 18 letech jen těžko. Proto má stále větší význam nejen vysoká škola, ale i celoživotní vzdělávání. Někteří tvrdí, že máme moc vysokoškoláků – a ještě prý v oborech, které „nejsou potřeba“. Proto je prý nutné zredukovat vysoké školy – nebo některé humanitní obory. Když tato slova slyším, říkám si: „A Vy jste kdo, že chcete rozhodovat, kam mají jít mladí lidé na školu, co mají v životě dělat?“ To už jsme tu měli za socialismu. Přitom vystudovat určitý obor neznamená, že člověk stráví život v jedné práci. Co ale univerzita musí naučit: porozumět světu, umět ho interpretovat, poradit si s různými pracovními i životními situacemi a předat schopnost dál se vzdělávat. Předat klíč, odemknout ale musí každý sám. Chceme, aby školy plnily svoji funkci a připravovaly studenty na výzvy 21. století.
Proto máme v programu, že:
Reformujeme rámcové vzdělávací programy, zaměříme se na snížení celkového objemu učiva a podpoříme kvalitu (porozumění) před kvantitou (memorováním).
Stanovíme jádrové učivo a budeme klást důraz na kreativitu a týmovou spolupráci.
Budeme se soustředit na rozvoj gramotností (občanské vzdělávání a etická výchova, finanční a mediální gramotnost, kritické myšlení) a klíčových kompetencí. Každý musí znát kontext a praktickou roli toho, co se zrovna učí.
Posílíme výuku dějin 20. století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus.
Posílíme rozvoj digitálního prostředí a digitální gramotnosti.
Budeme všestranně podporovat gymnázia, zejména s ohledem na posílení práce s talentovanými žáky.
Propojíme střední vzdělávání s bakalářskými programy. Podpoříme odborné vzdělávání na středních odborných školách a středních odborných učilištích a nastavíme jasný model spolupráce škol s výrobní sférou.
Bez peněz to nejde
Všechno, co jsem popsal, ale bude možné jenom tehdy, když si vláda určí školství jako prioritu nejen na papíře, ale i ve skutečnosti.
Proto:
Zvýšíme financování školství na průměr zemí OECD – tedy na 5,2 % HDP.
Garantujeme, že udržíme platy pedagogů na úrovni 130 % průměrné hrubé mzdy.
Podpoříme masivní investice do výstavby i rekonstrukce vzdělávací infrastruktury s maximálním využitím evropských fondů.
Nastartujeme investice do sportovních zařízení a vybavení škol. Sport a zdravý pohyb dětí jsou základním předpokladem pro celkové zdraví.
Patříme mezi země, ve kterých se děti těší nejméně do školy. Pojďme to spolu změnit. Aby se žáci a studenti učili rádi, aby je školy připravily na život, ne na další písemku. Plán máme, schopnosti a odvahu ho zrealizovat také.
