Když začal tento týden a začali jsme se na klubu domlouvat o programu na tento týden, a i přípravu na tuto schůzi, tak jsem v podstatě se dotazoval na základě těch x bodů, které tady jsou, jaký to má smysl tato schůze, která je, i když chápu, že čtvrtek jako den interpelací je takový den, neden. Uvidíte zítra ráno, až tady v 9 hodin začne schůze, jak se tady začneme hodinu předhánět, kdo ještě cosi prosadí, abychom ještě stihli schválit, a pak budeme v 10, v půl 11 koukat, že už nám zbývá pouze 3 hodiny, nebo 4 hodiny, a zjistíme, že jsme vlastně zase neudělali nic, anebo že se to tady pohádá, (nesrozumitelné) ještě někdo zase ven.
Takže já jsem sám řekl, že pro mě to je dnes přehlídka ztraceného času, a vůbec jsem přemýšlel, jestli má cenu na takovou schůzi chodit. Jsem za to placen, takže jsem tady, a přehlídku ztraceného času si tady prožívám, tak jako vy, kteří jste neměli tu potřebu se omluvit, jako těch zbývajících 90, nebo 86 kolegů, kteří jsou, v této době nejsou přihlášení, to znamená většina z nich je omluvena a tráví tento čas možná něčím smysluplnějším. Takže přehlídka ztraceného času. A tyto tři a půl hodiny této probíhající diskuze nám to zatím jenom potvrzuje.
Já nevím, proč mimořádná schůze, a bod Dohoda mezi ČR a Finskem, co je na tom tak strašně důležitého, že na to svoláváme mimořádnou schůzi. Byl jsem také jeden z těch šesti, který měl tu odvahu a hlasoval proti programu této schůze, protože jsem si myslel, že zde kolegové, i pod tím horkem máte ještě zdravý rozum a budeme se chtít věnovat něčemu normálnímu, ale většinově se schůzi schválili včetně programu, takže teď si to tady vyžíráme všichni dohromady.
To stanovisko klubu KSČM v podstatě přednesl místopředseda Leo Luzar, ale i předseda naší politické strany, ale dovolte, abych nějaké věci připomněl, protože to, co předváděl kolega Volný, mě prostě nemůže nechat úplně v klidu. Protože chápu, že ty jeho cílené tlaky na ty takzvané voliče KSČM a SPD a ty stovky a tisíce nevyžádaných mailů, kdy ti jeho fanoušci nejsou ani schopni doplnit ty věci, které on jim tam napíše, nebo ti jejich píáristi napíšou, aby změnili, popřípadě oslovili, jestli oslovují zrovna komunisty nebo kolegy z SPD. Takže tam, kde měli doplnit stranu, tak tam bylo napsáno doplň stranu, tu politickou, které zrovna píšeš, ale ani to nebyli schopni zvládnout. Ctrl+C, Ctrl+V, maximálně přepošli. To je úroveň některých přeposílatelů zpráv.
Bohužel, Luboši, tohle se úplně nedaří a jediné, co tam je, že já udělám velký blok a 240 zpráv odmažu, protože to je pro mě ztráta času, kdybych měl číst 240 zpráv. Bohužel se asi se asi stane i to, že někdy odmáznu něco, co potřebuji. Proto, když mně chce někdo něco poslat, tak už mu radši předávám jiný mail, než s tím psp. za tím zavináčem.
Ale dovolte mi, abych některé věci shrnul, protože ty nepravdy a cílené nepravdy a cílené útoky na KSČM mě prostě nemohou nechat v klidu. Takže nejvyšší nouzový stav a KSČM. Víte, že jsem se stanoviskem klubu vždy vystupoval já jako člen Ústředního krizového štábu a říkal jsem, jaké jsou důvody, proč klub KSČM buď podpoří nebo nepodpoří prodloužení nouzového a stavu, co bylo.
Takže já si dovolím připomenout ty tři základní věci, o kterých jsme hovořili. Nouzový stav, který jsme my prodlužovali, měl tři základní kritéria, proč jsme to podporovali. To bylo to, že umožňuje vládě nařízení práce, nařízení práce studentům. Prostě bez nouzového stavu to nešlo. A vezměte si, kolika studentům, medikům a zdravotnických záchranářům byla nařízena práce a pracovali ve zdravotnických zařízeních, když to byl ten nehorší stav.
Opakovaně jsem zde řekl - a vy to všichni víte - že bez toho nouzového stavu by to nařízení té práce těm medikům a záchranářům prostě být nemohlo. Pak že se to překlopilo a ti lidi už prostě chodili dobrovolně a sepisovaly se s nimi DPČ, DPP, nebo prostě já nevím co jiného a už to prostě nebylo potřeba, tak jsme se posunuli. Ale posunuli jsme se v nějakém čase o čtyři až pět měsíců dál.
Druhým bodem, kdy to nešlo bez nouzového stavu, alespoň v té první fázi, než jsme znali legislativní rámec, bylo nasazení sil a prostředků Armády České republiky. A všichni vy tady jste prostě vždycky děkovali - děkujeme armádě, děkujeme armádě - že armáda něco dělá, přestože to bylo jenom 400, 600, příslušníků ozbrojených sil České republiky a pár kusů techniků. Na rozdíl od těch desítek, stovek a tisíců hasičů, ať profesionálních nebo dobrovolných. A o policistech radši ani nemluvím, protože ti to odedřeli s těmi hasičů nejvíc. Ale my jsme všichni děkovali především vojákům, protože to je to důležité. Pravdu má tady kolega naproti mně, že samozřejmě Zdravotnická záchranná služba, která byla v té první linii a kteří si to vyžrali úplně ze všech nejvíc.
Takže bez nouzového stavu jsme nemohli ty síly a prostředky Armády České republiky dát. A vzpomínáte si, když tady u toho řečnického pultu burácel pan ministr vnitra - když neprodloužíte nouzový stav, zítra stáhneme vojáky a prostě kolaps ve zdravotnictví, v sociálních službách a já nevím, kde všude byli nasazeni? Aby druhý den vystoupil ministr obrany Metnar a řekl - no i když ten nouzový stav nebude, my to nějak zařídit umíme, ti vojáci odnikud neodejdou.
A my jako klub KSČM jsme chtěli mít jasné stanovisko a jednali jsme jak zde na půdě Poslanecké sněmovny, tak na Úřadu vlády, tak všude kde jinde a chtěli jsme právní rozbor nasazení sil a prostředků Armády České republiky mimo rámec nouzového stavu. Bohužel ať pan premiér nebo kdokoliv jiný umí slíbit cokoliv, ale nedodrží vůbec nic. Ale my jsme krůček po krůčku se snažili tu vládu prostě přimět k tomu, aby nám ta stanoviska dala, abychom se my mohli rozhodnout, zda budeme dále tolerovat, respektive podporovat, nouzový stav.
No a pak to byly ty nákupy pro Správu státních hmotných rezerv. Já jsem věděl, že tam nic není. Vy tam máte, kolegové z SPD, svého zástupce, měla ho tam ODS, měli ho tam kolegové lidovci. Nebo jsme tam ještě, občas ještě nějaké jednání proběhne. Takže ty informace jsme měli. Vzpomínáte si, když jsme sem předložili my jako tři místopředsedové výboru pro bezpečnost, kteří se tím zabýváme - a původně byl připodepsán i předseda výboru pro bezpečnost, který pak pod tlakem své politické strany ten podpis vzal zpátky - a hlasovali jsme zde o umožnění nákupu pro Správu státních hmotných rezerv a dělali jsme to v devadesátce? Vzpomínáte, všichni, co jsme tady byli, jsme pro to hlasovali a nebyl tady jediný poslanec, který by hlasovat tehdy proti? Nebyl jediný proti.
Šlo to do Senátu, tam se toho chytli kolegové senátoři. Když to přišlo sem a měli jsme to přehlasovat, tak k mému údivu, celé SPD už nehlasuje pro, protože už to nebylo potřeba, pravostranná část opozice už není potřeba, a tak dále. Takže jste to pohřbili. Takže nákupy pro Správu státních hmotných rezerv, až to budete chtít řešit, až přijde ta čtvrtá, pátá, nebo kolikátá vlna a zase budete řešit, tak si řekněte - ano my jsme ti, kteří jsme jim to neumožnili, kteří jsme řekli, máte tady v zákoně výjimky a můžete si to udělat. Vy máte to máslo na hlavě. Vy, protože vy jste pro to nehlasovali.
Vzpomínáte si, když jsem zde vystoupil a řekl jsem požadavky KSČM - a to bylo v lednu - a byli jsme první, kdo jsme řekli, že na základě našich odborných analýz, na základě zahraničních studií a srovnání, když jsme řekli, že požadujeme po této vládě návrat dětí prvních stupňů do škol? Vzpomínáte si, když jsem tady vystupoval a řekl jsem, že na základě našich odborných studií neexistují ta stanoviska, že by docházelo k nákaze na volných sportovištích? Když jsme prosazovali otevření volných sportovišť, venkovního sportování? Ať je to lyžování, nebo ať to bylo, já nevím, bruslení, nebo cokoliv jiného? Vzpomínáte si, když jsme to tady říkali?
Tato vláda nám naslibovala, co jsme chtěli. Protože prodlužte a my vám slíbíme, slíbíme vám cokoliv. Slíbili, my jsme odhlasovali, pak nám ukázali vztyčený prostředníček nebo holý zadek. A takhle to bylo. Ale to prostě dál nešlo. Takže vy jste pak přišli všichni ostatní najednou s požadavkem návratu dětí do škol. No, to byla super bomba, když vám to komunisti poradili, tak jste s tím všichni přispěchali, jak chcete děti do škol. Ale my jsme tady byli ti první, kteří to tlačili tou vládou a říkali jsme - nemáte jediný důkaz na to, že dochází u těchto malých dětí k přenosu této nákazy a musíme ty děti takovýmto způsobem šikanovat, respektive šikanovat i ty rodiče, rodiny a tak dále.
A vysvětlovali jsme, že i když ty děti budou v tom prvním ročníku nebo v tom prvním stupni ve školách, že nebudeme muset mít ošetřování a že nám nebudou chybět ty maminky a ti tatínkové, kteří jsou na ošetřování, že nám nebudou chybět v tom zdravotnictví, že nám nebudou chybět v těch sociálních službách, že nám nebudou chybět kde jinde. A nemusíme vyplácet ty miliardy těch příspěvků a toho odškodnění. Ale všechno to bylo liché, protože jeden ministr, druhý ministr, třetí ministr, když se tady točili jak apoštolové na orloji, tak furt měli tu svoji - děti, děti, děti - prostě nikoho to nezajímalo. Takže znova připomínám, KSČM byla první, která požadovala návrat dětí do škol. Ptám se, kde jste byli vy. Vy jste přišli až daleko po nás.
Pak došlo k tomu, že jsme na základě toho, co vláda tady naslibovala a vždycky se k nám otočila zády, tak jsme řekli - a končíme, milá vládo, my končíme. Na základě toho jsme řekli, že odmítáme podpořit další nouzový stav. Nouzový stav se neprodloužil a co se stalo? Ano, bylo to zde několikrát zmíněno. Hejtmani od lidovců, ODS, kteří měli do té doby mnoho informací, jak by to oni dělali lépe, tak najednou s pokorou v neděli přiběhli za vládou a - my to neumíme, to musí centrálně vláda, to my jsme zoufalí. A vláda vyhlásila nový nouzový stav. Protiprávní nouzový stav.
Já se ptám, kolegové, co jste udělali vy? Podali jste někdo trestní oznámení? Obrátili jste se na Ústavní soud? Ne. Já jsem to trestní oznámení podal. Tak, jak jsem to řekl u tohoto řečnického pultu, že to udělám, tak jsem to hned druhý den udělal. Vy jste všichni mlčeli a čekali jste, až rozhodne někdo, než si narychlo uděláte pandemický zákon. A kdo hlasoval pro pandemický zákon? Pan předseda, místopředseda Sněmovny, teď řídící, Tomio Okamura, vždycky říká - my jediní SPD ne. Ano, jako strana jste byli jediní celí.
KSČM s jednou jedinou výjimkou, s jednou jedinou výjimkou, pro pandemický zákon nikdy nehlasovala. Protože jsme věděli, že to je pouze terminologické náhražka nouzového stavu a věděli jsme, co bude následovat při všech těch opatřeních, která se vůbec nezměnila na základě těch opatření a nařízení mezi nouzovým stavem a pandemickým zákonem. Takže to skončilo. Takže, pane místopředsedo Sněmovny, předsedo SPD, když budete tady říkat, jak vy jste jediní, tak já vás poprosím, vždycky doplňte včetně KSČM s výjimkou jediného poslance tohoto poslaneckého klubu. Děkuji vám za to.
Teď k samotné té vyšetřovací komisi. Já jsem kolegům, kteří začali o vyšetřovací komisi hovořit a říkali - budeš členem takové vyšetřovací komise. Jako člen Ústředního krizového štábu máš nejvíc informací, a tak dále.
Tak jsem jim poděkoval za důvěru, protože jsem ve dvou vyšetřovacích komisích seděl. Opravím tady Pepu Hájka - prostřednictvím pana předsedajícího, ona není bezmocná, ona je bezzubá. Vyšetřovací komise v našem pojetí, v našem jednacím řádu, a i kdyby si vytvořila svůj, prostě nemá žádné kompetence a nemůže nic. Já jsem ve dvou vyšetřovacích komisích pracoval. A když nás požádala policie o závěry a materiál z té vyšetřovací komise, tak jsem vždycky žádal hlavně, aby se to nikam nedostalo, aby aspoň ta odborná policejní veřejnost si nemyslela, že to tady je banda dementů, která pracuje tak, jak pracuje.
A jestli si tady někdo myslíte, že jste znalejší, odbornější než jsou lidi, kteří se s tím celý život živí, a teď myslím kolegy z NKÚ nebo popřípadě mé bývalé kolegy z NCOZ, dnešního NCOZ, který se tou danou problematikou zabývá, tak vám přeji odvahu, že to máte a obdivuji, jak si o sobě myslíte, že jste borci. Za dva měsíce shromáždíte pouze nějaký materiál, který sem přijde, u některých věcí narazíte. A řekl jsem to i své kolegyni, která se stala předsedkyní vyšetřovací komise v Bečvě. Ta skončí úplně stejným způsobem, úplně stejným způsobem. Rozjedete to, seženete si materiály, teď mluvím o Bečvě, zkusíte nějaké 3, 4 výslechy a zjistíte, že jste úplně v háji, protože tam jsou orgány činné v trestním řízení. Ti lidé už byli vyslechnuti, podepsali mlčenlivost, já to znám pod jiným názvem, omlouvám se, nemohl jsem si hned vzpomenout, děkuji, mlčenlivost. A přijdou a řeknou ne, nemůžeme. Podepsali jsme policii mlčenlivost. Vy požádáte policii a policie vám řekne: Ano, probíhá přípravné řízení trestní, my žádné mlčenlivosti nezbavujeme. Tak tady budete dva měsíce, strávíte prázdniny. Pak to přerušíte, řeknete, přerušujeme činnost vyšetřovací komise do ukončení závěrů těch orgánů, které se s tím mají zabývat. A tady to bude to samé.
Jsou tady nějaké oblasti, kterými se chcete zabývat. Požádejte si, o co chcete. Přijdou vám desítky a stovky materiálů. Ale je potřeba také, a to vždycky říkám, když jsme s kolegou ve stálé komisi kontrola generální inspekce - ono ex post se to všecko dobře vyšetřuje. Tam jsou všichni chytrý až na půdu, protože už na to mají čas. Ale také tam byly věci, které se musí rozhodovat. A my jsme na tom ústředním krizovém štábu ty informace dostávali. Dneska stála rouška nebo respirátor pětikorunu, za týden už stála sedm korun, za týden už stála 20 korun. A teď se museli rozhodnout, jestli to koupíte nebo nekoupíte. Ona za 14 dní už mohla zase stát sedm korun. A vyčítat někomu něco v danou chvíli, když ty ceny byly turbulentní a celý svět požadoval, tak to prostě je hezké, že se s tím chcete zabývat.
Ano, byly tam prasecké nákupy, jsou tam věci, které jsem tady kritizoval a kritizoval jsem je na ústředním krizovém štábu, říkal jsem je kolegům ve svém poslaneckém klubu. Ale jsou to věci, kterými se mají zabývat orgány činné v trestním řízení, pokud tam takové věci byly.
A pak samozřejmě tu máme kontrolní zprávu NKÚ, která je pro nás důležitá, ale tou se ze zákona zabývá kontrolní výbor. Já jsem nemluvil s předsedou kontrolního výboru. Tady už jste to probírali? Nevím. Ale od toho to tady máme. A pokud tam kolegové z kontrolního výboru dojdou k nějakým závěrům, že to, co tam říkají kolegové z NKÚ, kteří jsou za to placeni, jsou za to královsky placeni a my je tady nějakým způsobem volíme, takže ti lidé, kteří tam jsou, mají určitě větší odborné vzdělání. Mají aparát lidí, desítky a desítky lidí, kteří jim pomůžou. A oni vědí, jak to mají udělat. A pokud tedy dojde kontrolní výbor k závěru, že je potřeba se s tím tady zabývat, tak ať to připraví a můžeme se s tím zabývat zde na půdě Poslanecké sněmovny. A je mi úplně jedno, jestli to bude ještě teď do konce volebního období nebo na začátku volebního období příštího pro vás, kdo tady budete.
Výstupy jako takové můžou mít pro nás legislativní rámec: co bychom měli dělat, jestli potřebujeme zákon, který jsme tady tak slavnostně všichni hlasovali, Správa státních hmotných rezerv, a pak jsme ho slavnostně pohřbili, a teď budeme možná v té třetí, čtvrté vlně zase něco říkat; no a nebo zda nepotřebujeme nic a zda si tady potřebujeme hodit PR.
Takže v mnoha věcech měl kolega Feranec pravdu a já to nechci opakovat, protože to shrnul poměrně brilantně, takže na to odkazuji. Můžu souhlasit i s kolegou Pepou Hájkem v tom, to bych se i přimlouval, ať jsou tam zařazeni i ..., ať to není paritní jenom na základě devíti politických stran, ale ať je tam zařazený i někdo z těch nezařazených. Když už něco, tak alespoň tam budete mít správnou komedii a užijete si prázdniny. A já vám, těm, kteří se necháte nominovat, přeji hezké léto. Vám, co jste ve vyšetřovací komisi na Bečvu, i vám, co se necháte nominovat do této vyšetřovací komise. Já jsem svému poslaneckému klubu řekl, že děkuji za důvěru, ale s radostí odmítám.
Děkuji za pozornost a přeji vám, co budete v této komisi, hezké léto.
