Nicméně, řekněme, ta obrovská kupička pozměňovacích návrhů mě vedla k jednomu takovému závěru. Nevím, asi je to špatně napsané, když je tam tolik pozměňovacích návrhů. Asi to není dobře udělané... Nevím. To je pro mě závěr, protože u každého zákona, který tady projednáváme, se skoro nikdy neobjeví takové návrhy, a když se objeví, většinou řeší právě problémy, to rozšiřování třeba některých věcí, které se tam objevily, já mu fandím, ale nevím, jestli na to jsou prostředky, jestli je na to ministerstvo připraveno. Možná, že je, je jenom škoda, že to v tom zákoně není. Z duše mi hovořil pan předseda Senátu, který dával ke zvážení, které ty pozměňovací návrhy přijmeme tak, aby to nejvážnější, to jsou ta centra duševního zdraví, která by skutečně znění, které nám bylo postoupeno, ohrozilo, potřebujeme napravit. Myslím si, že jsou velmi potřebná.
Chci se ale dotknout dvou bodů, které v zákoně jsou, resp. hlavně jednoho, a to je otázka § 42 odst. 8 pozměňovacího návrhu pana senátora Krause. Musím říct, že kdybych měla pro to hlasovat, třeba je to potřebné, potřebovala bych vědět, zda opravdu to bude fungovat tak, aby citlivé údaje byly zabezpečeny, každé to slovo, které tam je, má určitý význam a určitý dosah. Myslím, že to není úplně cizelované, prostřednictvím pana předsedajícího, když se na to podívám, že by to chtělo opravdu dopracovat, tak aby to fungovalo ve prospěch pacientů. Chtěla bych znát názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože ten právě může prověřit všechny tyto vazby. Přestože si myslím, že to může být zase pozitivum, možná to v tom zákoně mělo být nějakým způsobem zpracované, je pro mě velmi těžké pro to zvednout ruku, protože vím, že ochrana těch citlivých údajů v těch zdravotnických systémech bohužel není tak, jak bychom si úplně představovali.
To je jenom poznámka, kterou jsem k tomu chtěla říct, k tomu návrhu. Asi by to bylo dobré, ale bohužel takhle téměř ze dne na den návrh, který není prověřený, možná by se dal lépe cizelovat, aby to skutečně fungovalo, těžko mohu podpořit.
Ale mám hlavně dotaz na pana ministra. Pane ministře, hovořilo se tady o centrech duševního zdraví, já jim velmi fandím, víme, že tam je jeden z těch oborů klinický psycholog. My jsme teď určitě všichni viděli v médiích o tom, jak nám strašně chybí dětští kliničtí psychologové. To je fatální stav, který jsem zaznamenala, s tím, že půl roku, rok trvá, než se vůbec dítě dostane do takové péče. Tato centra jsou skvělá, jsou skvělá už ta, co fungují. Chci se zeptat, jak tuto situaci budete řešit, protože si myslím, že to je velmi akutní problém. Chci se zeptat, veřejné zdravotní pojištění, my si ho hradíme všichni, ale v mém regionu je problém ten, že se lidé nedostanou k zubaři, že vůbec nejsou zubaři. My na jedné straně chceme rozšiřovat speciální péči, což je strašně dobře, ale se zdravotním pojištěním souvisí také dostupnost zdravotní péče pro každého občana z toho zdravotního pojištění. Ta nám bohužel v praxi v mém volebním obvodu tedy opravdu nefunguje. Jet 60 kilometrů k zubaři, ani tam prostě ten zubař není k dispozici... Musím tento dotaz položit v souvislosti s projednáváním této novely. Děkuji.
