Exekutoři si konkurují na jakémsi volném trhu s lidskou bídou a neštěstím. Sami se tak často dostávají do pasti. Závisejí totiž na velkých věřitelích, společnostech evidujících mnoho dlužníků, a kvůli zakázkám se uchylují k úplatkům a uzavírají smlouvy, které je zavazují k nezákonnému jednání. Náklady si pak hojí na dlužnících.
Korupce ale zpravidla nepřichází zdola. Z diáře poslance Faltýnka víme, že se tento druhý muž Babišova ANO z pozice předsedy poslaneckého klubu podílel na ovlivňování toho „kam jdou peníze? z pohledávek pražského dopravního podniku. Dokonce si u každého z exekutorů, kteří dostali zakázky bez výběrového řízení, důvtipně poznamenal, se kterou politickou stranou jsou spojeni. Ze čtyř byli podle Faltýnka dva za ANO, po jednom ČSSD a ODS.
I takový úkaz je ovšem jen špičkou ledovce v zemi, kde exekuce doléhají na více než 9 procent obyvatel. V některých krajích je situace ještě daleko děsivější, než se zdá z celostátních průměrů.
S Piráty proti těmto zlořádům bojujeme dlouho. Něco se nám povedlo. Třeba ukončit nechvalně proslulé dětské exekuce. Potřebujeme skutečně férovou reformu exekucí, která by korupční prostředí vyloučila. Její součástí musí být i místní působnost exekutorů a princip jeden dlužník - jeden exekutor. Je nutné přerušit klientelistické vazby exekutorů na věřitele a snížit poplatky za exekuce.
Bohužel jsem zatím s reformou ve Sněmovně narazil na odpor poslanců za ANO, ODS a hnutí Trikolóra. Říkám si, proč? Určitě existuje nějaké rozumné vysvětlení.