Ten zákon má ještě, aspoň v mé mysli, jeden neoficiální název. A to je zákon o systémovém dohánění elektronizace elektronizovaného zdravotnictví. On už tady mohl být dávno a je vidět, že informační virus některé věci urychlil. Já si vážím toho, že ten zákon vznikl a byl jsem velice proti tomu i na výboru, aby se snad třeba z vůle Lékařské komory nebo koho protahovalo a říkalo, že se to nestihne za pět let, ale za deset let, protože to už budou zase lítat úplně jiné drony a budeme zase o kus dál.
Jen bych chtěl ujistit, že jednotlivé úseky našich sedmi druhů zdravotnictví elektronizováno je. Už jsem tady několikrát říkal, že si nelze nechat vyšetřit ani moč, aniž byste hrubě sáhli do elektronických systémů.
Takže zdravotnictví v principu zdola elektronizováno je. Je vcelku zajímavé, že k tomu ještě musíme skladovat všechny ty papíry, protože utajit potom v elektronických sítích před hackery můžeme cokoliv. Hackeři mají zájem o jiné věci. Můžeme to utajit, ale to, že sestřička ve výtahu potom rozsype chorobopis a my to tam donášíme už, na toto jsou příklady ze života.
Takže já se ani tak nebojím utajování těch dat, protože když jsme ještě před pár lety zjišťovali, kolik za posledních čtyřicet let proběhlo zneužití medicínských dat, které by byly ve veřejnosti známy, tak až tak moc ne. Ono je to těžké. Např. u Žaloudíka lze říct, tak zneužívejte. Kdo chce vědět, jakou měl včera glykemii, tak samozřejmě nepůjde do centrálních registrů a na ministerstvo zdravotnictví, ale najde si to ve špitále přes někoho známého, protože je v nemocničním systému. A nemocniční systémy má každý špitál trošku jiné. Ty se nikdy nezesynchronizovaly.
Takže už tam je první věc. Já rozumím té integraci, rozumím těm registrům, rozumím tomu, že není špatné spočítat zdravotníky v České republice. Protože když byla krize se zdravotníky, tak ze tří různých zdrojů zjišťoval tenkrát myslím ministr Heger, kolik vlastně máme porodníků, a nemohli se dopočítat. Tak to je určitě dobře vědět, kolik je koho v armádě, tak i v tom zdravotnictví.
Ale já bych ten proces nezastavoval, ani bych nedoufal... Já budu pro to doprovodné usnesení. Já jsem pro cokoliv, co prospěje státu, ale myslím si, že k 30. 9. ministerstvo určitě zprávu zpracuje, ale nemyslím si, že tam bude podchyceno všechno to, na co bych se potom případně chtěl zeptat. Takže i o tom Žaloudíkovi se dozví víc, když budou chtít vědět. Jestli mu byla diagnostikována persenilní demence, tak na to lze také jinak než přes centrální registry. A notabene, když se bude chtít zjistit, jestli je očkovaný nebo ne, tak to umí každá asistentka na letišti v současné době. Protože si najde QR kód a ví hned všechno. Už se nedozví, proti čemu jinému jsem očkován a jestli jsem třeba prodělal nějaké venerické infekční onemocnění a jestli jsem očkován proti hepatitidě B. Ten život je mnohem složitější.
Já tomuto rozumím jako úsilí, integrovat ty systémy v rámci jednotného zdravotnictví, ale pak se musíme taky bavit, co a komu můžete vnutit v tom segmentu třeba soukromého zdravotnictví a jak se chová. A to soukromé zdravotnictví nemíním velké řetězce, jenom myslím jednotlivé individuální třeba praktické lékaře v různých podmínkách apod. Takže to bude proces. Naše vnoučata budou v tom systému elektronizovaného zdravotnictví pokračovat. Elektronizace elektronizovaného zdravotnictví. A my hlavně chceme, aby to plnilo nějaké systémové funkce, a to bychom měli chtít rychle. A i pět let je moc, já bych tlačil na pilu, kde to jde, jak to jde.
Takže já bych rád, abychom si byli vědomi toho a byli pyšní na to, že máme hezky elektronizované zdravotnictví, notabene každá mašina, kterou koupíte do špitálu, vás vůbec nepustí do systému, když tam nemá nějaké prvky, které byste vy měli splnit i v té celkové registaci. Takže špitály na to dbají. A to, aby se věci věděly na ministerstvu v pravý čas, tak na tom se celá léta pracuje. Zpochybňovaly se registry, teď se nezpochybňují, teď jsou zase jiné registry. Teď máme reporting třeba u jedné nemoci každý den, takže víme naprosto všechno, co se děje v Prachaticích, ve Vsetíně přesně.
Ale myslím si, že bychom to neměli brát nijak osudově. Já jsem hrozně rád, že k tomu došlo, teď budu zuřivě pro. Ale nemyslím si, že je to nějaký předěl, že nově najednou budeme buď ohroženi, nebo naprosto zajištěni. Já vám zcela garantuji, že když se chce někdo dobrat k vašim datům, tak se k nim dobere. Je jenom otázka, proč by to dělal, protože má jiné starosti. Ono málokoho zajímá, že paní má podezřelé ložisko na plicích v horním segmentu někde. A jestli se chce někdo dozvědět, jestli má diagnózu demence, tak to často pozná z různých vystoupení a nemusí čekat na vyjádření psychiatrů, která bývají rozporná.
My potřebujeme globální data. A potřebují je samozřejmě i firmy. A ty je nebudou hledat v našich super zabezpečených systémech, ale třicet roků, prosím vás, všechno, dnes, denně se chrlí gigabity, terabity do pojišťoven. Všechno špitály hlásí do pojišťoven z jednoho prostého důvodu, aby to dostaly zaplaceno. Takže museli bychom se bavit, jak jsou data ukotvena a s jakou mírou jistoty ve všech našich sedmi pojišťovnách, v jaké je to návaznosti, protože tam se všechno hlásí. Nikoli z důvodů nějakých ideových nebo morálních, ale z důvodů lidských, finančních. Když to tam nenahlásíte, tak vám to pak neproplatí. To musíte vracet.
Takže toto všechno tak člověku běží hlavou, když s nadšením jako já bude hlasovat pro tento zákon. A myslím si, že se k tomu budeme ještě mnohokrát vracet v různých podobách a při dalších vlnách čehokoliv.
Děkuji vám.
