Senát by měl být pojistkou demokracie. A další jeho úloha by měla být reagovat, když ze sněmovny přijde materiál, který není úplně v pořádku. A já si tedy myslím, že to je přesně tenhle případ, kdy by měl Senát zasáhnout, protože ten materiál je v podstatě strašlivý. Složitý problém nikdy nemá jednoduché řešení. Neexistují jednoduchá řešení. Tady to krátké, jednoduché řešení, které by v podstatě mělo přinést body v co nejrychlejší době, neřešení ten problém, ale komplikuje ho. Snadné řešení prostě není. To řešení je dlouhodobé, bude trvat mnoho let. Jde o prevenci, jak to tady zaznělo. Jde o postupné kroky. To řešení není sexy a nepřináší volební body.

To skutečné řešení, o kterém tedy mluvím, to nepřináší volební body. Tam je zajímavé podívat se zpátky, podívat se, kdy vlastně ten návrh vznikl. On tady nevznikl teď, on dokonce i za vlády Petra Nečase už byl ve sněmovně, kdy se ho pokoušela prosadit jedna poslankyně, která předtím působila jako starostka. A snažila se tady to řešení prosazovat, to, které v podstatě, se kterým pracuje tady ten materiál, už v době svého starostování. Zajímavé je, když se podíváme zpátky, že to řešení jí navrhla PR agentura, to je zvláštní. S tím nepřišla starostka, s tím přišla PR agentura v době, kdy se začalo mluvit o zneužívání prostředků z ROP Severozápad. A kredit lidí okolo té paní starostky a těch kmotrů se silně propadal.

Tak tehdy PR agentura přišla s řešením – řešte nepřizpůsobivé občany. A paní starostka je začala řešit. A přišla s tímto problémem, který potom přenesla až na půdu sněmovny a který tady dnes máme a který neřeší ten problém. Který tedy v té době měl pouze zamlžit to prostředí, aby nebylo vidět na ty, kteří zneužívají také dávky. Ne sociální dávky, ale peníze, prostředky, které jsou určeny pro společnost, peníze, které měly pomoci společnosti se rozvíjet, peníze, které měly sloužit pro blaho té společnosti. A my tady slyšíme, že tento návrh vlastně by měl řešit problém, kdy není těm lidem skoro co jiného vzít, že v ostatních případech to ten stát umí. Myslíte to vážně? Že to ten stát umí?

Podívejte se, předchůdce té paní starostky byl také starosta, dokonce kolega tady v Senátu. 40 milionový úplatek. Za to dostal nějaký rok, nakonec se to snížilo na 2, a 5 milionů pokuty. Tam 35 milionů zůstalo. Kdo to vyřešil? A ty samí lidé dneska jsou stále ještě obviněni v kauze ROP Severozápad, kde už nejde o desítky milionů, ale o miliardy. A kdo to z těch lidí dostane? Vždyť to víte sami velmi dobře, těch případů jsou stovky a stovky, kde jsou zneužité dotace z Evropské unie. A nikdo to z těch lidí nedostane, protože se ty majetky převedou na manželku, na příbuzné, na známé atd.

Takže když tady říkáme, že vlastně narovnáváme to právo, protože se snažíme, aby i tihle ti lidi, kteří nic nemají, platili, tak já říkám – proč se nesnažíme, aby platili ti, co mají a kteří ne, že zneužívají, kteří naloupili ten majetek? Naloupili ho. A teď si představte, že Ústecký kraj s prostředky z ROP by ty peníze všechny věnoval na zlepšení blaha obyvatel. Na to, aby byly lepší školy, na to, aby byly lepší nemocnice, knihovny, vědecké ústavy atd. Ty miliardy, jak by to pomohlo? Sociálně slabí lidé, mluvíme o tom, že řešení je prevence. To znamená, už jsem to říkal, dlouhodobá mravenčí práce. Vemte si situaci, že sociálně slabší lidé třeba přijdou a řeknou, že chtějí dát dítě do školky, do jeslí. A ta úřednice řekne – vy ale nemáte práci? Vy jste s tím dítětem doma, takže vy nemáte nárok.

A vlastně ta past se pořád zhoršuje. My to budeme řešit v tom tisku 138, dětské skupiny, to se snaží řešit. Ty děti vyrůstají v rodinách, často neúplných, problematických, s různými závislostmi, problémy, kdy je vychovávají rodiče, kteří sami jsou z podobného prostředí. A není z toho cesty ven. Ale ta cesta je například, že bychom umožnili všem, kdo o to požádají a budou mít snahu, aby ty děti mohli okamžitě umístit do zařízení, kde můžou získat určité návyky, mohou získat sociální vazby atd. Tohle je ta práce, která to řeší. Kdo by se o tom chtěl dozvědět něco více, já tedy věřím, že se většina z vás s tím seznámila, ale kdo ne, tak tohle řeší kniha Slepé skvrny od Daniela Prokopa. Velmi pečlivě, velmi komplexně je to tam popsáno. A v podstatě je to odpověď na to, proč by se měl tento návrh zákona zamítnout.

Ten návrh zákona v podstatě, jak už to tady zaznělo, trestá nevinné. V podstatě umožňuje určité vyhladovění lidí. Když to přirovnám, trošku absurdně, k něčemu podobnému, co bylo v Americe, kdy v druhé polovině 19. století společnost se chtěla vyrovnat s nepřizpůsobivými místními obyvateli, chtěli je zpacifikovat, chtěli, aby prostě se zařadili a aby fungovali, tak to vyřešili tím, že vystříleli bizony. Prostě miliony bizonů se postřílelo, aby Indiány vyhladověli, aby si s nimi jako vyřídili tímhle způsobem účty. My jsme tady v podobné situaci. My chceme ty lidi prostě nechat vyhladovět a trestáme nevinné. Ale já říkám, že to, co uděláme, pokud by se to schválilo, tak se to vrátí jako bumerang zpátky společnosti. A výsledek bude, že lidem nepomůžeme, problém nevyřešíme, vyrobíme více chudých a stát dlouhodobě naopak finančně zatížíme. A na tom by se Senát neměl podílet. Já jsem pro zamítnutí.

Děkuji.