Protože jsem i osloven panem kolegou Hilšerem, že ty flašky nikomu nepatří... Já si to sundám. Dobře. Tak komu ty lahve patří? To přesně určuje občanský zákoník. Za splnění podmínek smluvního typu a výrobní číslo v tuhle chvíli není tak zásadní. Nový vlastník musí doložit například, že došlo k výpůjčce či vlastnictví nebo jak bylo zachováno. To nelze prokázat pouze číslem. Takže zásadní je, kdo tu lahev koupil. A vezmeme-li v úvahu, že před rokem 1994, když byla privatizace, bylo na českém trhu 4 800 tisíc lahví. Tyto lahve si ti lidé koupili, zaplatili je, ty finanční prostředky byly uloženy na nějakém kontě. A když byla privatizace, tak ty finanční prostředky z toho konta skončily u těch lidí, kteří to privatizovali.
To znamená, oni dostali ty peníze od těch soukromníků, kteří to koupili, a to jsem byl já, to tady byl Štěpánek a další. Ti je dostali. To znamená, oni je dostali fyzicky, přišli fyzicky k penězům, které tam byly dané. To znamená, oni ty flašky stále nevlastní. Kdyby, a tam jako se stala chyba jejich, kdyby oslovili každého z nás a řekli – ano, tady máte flašku, máte tady zálohu. Chcete ji, nechcete ji? Jak to je? A byli to schopni doložit, tak je to něco jiného, ale to se nestalo, protože ty peníze byly dobré.
Když to tak počítám, tak se bavíme řádově o nějakých dvou miliardách. To znamená, ty firmy, které privatizovaly propan-butan a podobně, dostaly k tomu kolem 2 miliard korun jako dárek od státu v rámci privatizace. To je k tomu. První věc, která je, ještě další věc, která je, je, že ten český trh dělí, ano, na dvě složky, to tady Marek řekl správně. Je nějakých 7 nadnárodních monopolů, kteří obhospodařují přibližně 50 procent trhu.
Pak je tady asi 48 českých plníren, které obhospodařují druhých 50 procent trhu. To znamená, že ten stav je nějaký vyvážený. A teď se bavíme, komu ty privatizační flašky patří. No, ty nepatří jinou z nich. Ty patří pouze lidem, kteří si je koupili, kteří tam ty peníze vložili, to je z logiky věci. A na to navazují soudní rozsudky, které k tomu byly vydány, i s stanoviska ERÚ, že vlastně to tak je. Takže jako nevím, o čem se bavíme. A další věc, která tady padla, je, že bezpečnost při plnění. To jsou úplně jiné normy. V České republice jsou, nebo byly, už nejsou, plnírny prvního typu a druhého typu. Všechny plnírny a všichni plniči, kteří jsou, tak jsou plniči prvního typu. To znamená, co se týká bezpečnosti, tak všichni ji splňují. A splňují ji ti regionální, anebo ji splňují ti nadnárodní korporace. Takže tady taky o bezpečnosti není žádný problém. Takže to jsou věci, které je nutno, aby jaksi tady byly jasně řečeny.
A další věc, která je, já jsem se jenom zajímal, jak je to s těmi velkými vlastníky, takže jsem si dal tu práci a oslovil jsem, jak kdo naplňuje stávající konto těch lahví, protože pro mě je závazný. A chtěl jsem vědět, jaká je obnova toho konta. Takže ti drobní, těch 40 %, kteří jsou sdruženi pod Český svaz plynáren a propan-butanových lahví a čerpacích stanic LPG, v podstatě od roku 1995 dodali na trh 860 tisíc lahví. Dali je do toho konta. Jedinou informací, kterou mám od těch velkých, je Primagas, který dal 90 tisíc. Souhlasím s tím, že ty flašky se kradou mezi nimi, ano, to je pravda. Protože vy, když jdete na benzínku, a jdete si koupit propan-butanovou lahev, tak vám tam dají modrou. A když vám dají mezi prázdné, tak tam máte červenou, žlutou, oranžovou, bílou, to je o diskuzi, jo?
Ale každý ten řetězec na těch benzínkách má smlouvu s určitým dodavatelem. Ten určitý dodavatel má svého technika nebo revizáka, když to řeknu, tam se ty flašky odvezou, on ty flašky zkontroluje, protože ta plnírna nesmí tu flašku naplnit, dokud nemá souhlasné stanovisko, že ta flaška je bezpečná. A součástí toho je i, že jsou do jedné barvy. To znamená, že v tuto chvíli jaksi ano, krade se to systémem, že se to vždycky přestříká, to je pravda.
A jako souhlasím s tím, že je zapotřebí, aby v novém zákoně energetickém se toto řešilo, ale spíš bych to vnímal, že je zapotřebí udržet to konto propan-butanových lahví tak, aby neklesalo. To znamená vyřešit systém, příspěvek na to, aby to konto někdo obnovoval a ty flašky byly stále v oběhu. Ale komu těch 4800 tisíc flašek patří, to nejsme schopni prokázat, protože ty patří všem. Takže to je asi k tomu. A jinak, co se týká přípravy toho zákona, já se rád na něm budu podílet. To je jenom pro pana ministra.
Děkuji za pozornost.
