Piráti a další sluníčkáři se snaží prosadit homosexuální manželství. Každý ale ví, že manželství a rodinu mohou založit jen muž a žena. Vůči lidem s odlišnými sexuálními a „genderovými“ preferencemi máme mít soucit a toleranci, jejich životní styl se ale nesmí stát pro společnost normou či vzorem k obdivu. Stejnopohlavní svazky nemohou dětem nahradit mužský a ženský vzor a jejich kompatibilitu.
Spíše si myslím, že bychom se měli inspirovat v Maďarsku. Maďarská ústava už nyní definuje manželství jako svazek mezi mužem a ženou a jako základ rodiny a přežití národa. Návrh už devátého ústavního dodatku má zaručit, že děti budou vychovávány v souladu s hodnotami vyplývajícími z „maďarské křesťanské kultury“. Návrh uvádí, že „základem rodinných vztahů je manželství“ a „matka je žena a otec je muž“. Dodatek také říká, že Maďarsko chrání „právo dětí na genderovou identitu odpovídající pohlaví, s nímž se narodily“.
Gender ideologie tvrdí, že pohlaví je konstrukt a je libovolně volitelné bez ohledu na biologické danosti. Každý ale ví, že existují dvě pohlaví – muž a žena. Ostatní jsou problémy s identitou. A každý ví, že manželství a rodinu mohou založit jen muž a žena. Vůči těmto lidem s odlišnými preferencemi máme mít soucit, jejich životní styl se ale nesmí stát pro společnost normou či vzorem k obdivu.
Sexuální orientace je soukromou záležitostí každého. Hnutí SPD odmítá perzekuci homosexuálů a homosexuálové mají dle nás právo na stejné občanské svobody jako ostatní občané. Největším nebezpečím pro homosexuály jako osoby je v současnosti nenávistný islám, který prosazuje trest smrti za homosexualitu. Podle hnutí SPD je základem státu ale tradiční rodina, ve které táta s mámou vychovávají děti. Tradiční rodina si od státu zasluhuje všestrannou podporu a ochranu. Stejnopohlavní svazky nemohou dětem nahradit mužský a ženský vzor a jejich kompatibilitu.
Jak upozornily Konzervativní noviny a jak píše Charlotte J. Pattersonová z Univerzity ve Virginii, jde například o psychoanalytickou teorii či teorii sociálního učení, které přímo zdůrazňují potřebu mužského a ženského prvku ve výchově. V rámci těchto směrů je pak možné u dětí stejnopohlavních rodičů očekávat narušení normálního prospívání.
Kupříkladu v článku z roku 2001 od Judith Staceyové a Timothyho J. Biblarze z Univerzity Jižní Kalifornie, jedné z nejznámějších prací v oboru, autoři došli na základě recenzovaných studií k závěru, že u dětí stejnopohlavních rodičů může docházet k většímu výskytu homosexuální orientace. Časté obavy o vliv homoparentality na sexuální orientaci dětí, mimochodem ve shodě s predikcemi psychoanalytické teorie i teorie sociálního učení, tak dostaly první větší punc uvěřitelnosti.
Podobné závěry v moderní literatuře nejsou ojedinělé a lze na ně narazit v dalších analýzách, nedávno například v pozorování z roku 2019 od týmu Nanette Gartrellové z UCLA. U skupiny mladých dospělých, jejichž prospívání v lesbických rodinách mohli výzkumníci dlouhodobě sledovat, byl ve věku 25 let shledán významně vyšší výskyt lesbické, gay nebo bisexuální identity oproti vrstevníkům z běžné populace. Jako příslušníci sexuální menšiny se totiž identifikovalo asi 30 % mladých žen a 10 % mladých mužů, kteří se narodili do lesbických rodin.
Každý ví, že manželství a rodinu mohou založit jen muž a žena. Vůči lidem s odlišnými sexuálními a „genderovými“ preferencemi máme mít soucit, jejich životní styl se ale nesmí stát pro společnost normou či vzorem k obdivu. Stejnopohlavní svazky nemohou dětem nahradit mužský a ženský vzor a jejich kompatibilitu.
