Já jsem překvapen, že po té argumentaci, kterou jsme tady slyšeli, po té velké populistické argumentaci, na druhou stranu velmi emotivní a zasáhla mě, že paní ministryně nenavrhla, abychom chodili do práce zadarmo. Anebo zavést turnikety, abychom si platili vstupenku do Senátu. A mohli bychom si koupit permanentku nebo na tu kartičku si předplatit vstup do Senátu. Protože tak, jak to celé zargumentovala, tak vlastně bychom se měli stydět za to, že vůbec něco bereme.
Já si nemyslím, že práce senátora – a my jsme tady všichni ve střetu zájmů, protože rozhodujeme o svých platech, a já tak trošku v tom střetu zájmů nejsem, protože byť jsem se neinspiroval panem premiérem, ale většinu svého platu dávám na financování mládežnického sportu a na další projekty, což se mé ženě velmi silně nelíbí, ale bohužel takhle jsem si to nastavil, když jsem šel. Takže já úplně na tom platu nejsem závislý. Tak, jak podnikatelé ve středověku žili ze svých šlechtických platů, tak já mám, všichni víte, svoji soukromou praxi. Přesto všechno jsem byl ten, kdo byl nejhlasitějším odpůrcem tady té nesystémové změny.
Proč paní ministryně s tím nepřišla v dubnu 2020, když jsme měli státní rozpočet v deficitu 500 miliard? Na pomoc podnikatelům bylo jenom 120 miliard, 380 miliard byly systémové výdaje, které byly nesprávně nastaveny, protože se nepředvídala krize. Proč paní ministryně takovouhle plamennou řeč neřekla, když jsme další desítky miliard dávali na důchody a na jednorázové navýšení důchodů apod.
Ta částka, jak tady řekli moji předřečníci, nebude 6 %, to navýšení, ale co je pro nejdůležitější, jednou provždy tahle debata ustane, protože prostě bude nastaven automat. A já si myslím, že to, abychom – jak jsem to řekl již ve své zpravodajské zprávě –, abychom my tady neustále na základě populistických gest tři dny před volbami dostávali někoho do těchto trapných a nepříjemných debat, tak si myslím, že stojí zato, abychom takovýto populismus zastavili a tento návrh zamítli. Děkuji za pozornost.