Tohle totiž považuji za jeden z hlavních problémů sociální demokracie. Jsme snad jediná strana, která pere špinavé prádlo na veřejnosti. Jediná strana, jejíž členové mediálně ostřelují své spolustraníky. A to jsme prosím strana, která má za svou hlavní hodnotu solidaritu! Jak nám pak mají lidé věřit?

Chci být předsedkyní i proto, abych to změnila. Ale pozor, to neznamená, že chci omezovat demokratickou diskuzi! Ta je naprosto nezbytná a nutná více než kdy předtím. Jen si myslím, že bychom si vše měli vyříkat na Předsednictvu strany, na Sjezdu, na debatních kempech, na pravidelných, dejme tomu každoměsíčních, diskuzích s členskou základnou.

Měli bychom spolu více mluvit, říkat si upřímně do očí, co nás štve a pak se dohodnout. A navenek pak vystupovat jednotně anebo alespoň na sebe vzájemně neútočit a nepodrážet se. Abychom nepůsobili jako rozhádaný pytel blech, ale jako parta lidí, která se umí domluvit a táhnout za jeden provaz.

A něco můžeme změnit okamžitě - sociální demokraté se nesmí vzájemně zesměšňovat či ponižovat. Jinak nás ta nemoc, kdy si místo pozitivní vize každý na něco stěžuje, úplně zabije.

V žádném společenství se lidé nikdy stoprocentně neshodnou. To je normální. Zrovna diskuse na sociálních sítích jsou zářným příkladem. Ale každá výměna názorů může, a měla by být, kultivovaná a každý nesouhlas může být vysloven či napsán slušně. Tak to všichni zkusme!