Plošně se rozdávaly dárky, rostly náklady na státní úředníky a provoz úřadů, dělala se drahá, nekoncepční a nerealistická rozhodnutí (např. náklady spojené se studií megalomanského projektu Dunaj–Odra–Labe) a nikdo ze zodpovědných se neptal, jestli je takové žití státu nad poměry rozumné a dlouhodobě udržitelné. Po období hýření však vždycky přichází kocovina.
Musíme začít rozumně hospodařit. A to znamená šetřit. Ne na lidech, ale na státu. Každé ministerstvo musí najít cesty, jak srazit výdaje na provoz. Stát si tu zkrátka žil nad poměry, což si zákonitě vybere svou daň.
Nebude to vždy příjemné, ale pro další fungování státu a veřejných financí je to naprosto nezbytné.
Čeká nás spoustu práce. Držte nám palce.
