Ta současná platná směrnice má širokou škálu osvobození a snížení, které fakticky zvýhodňuje spotřebu fosilních paliv. Směrnice dostatečně nepodporuje snižování skleníkových plynů, energetickou účinnost ani alternativní paliva. Směrnice neposkytuje dostatečné pobídky pro investování do čistých technologií. Směrnice již neplní svůj primární cíl, týkající se řádného fungování vnitřního trhu. Ano, jsou tam zavedené jiné sazby, ale právě tyto sazby by měly vést k tomu, abychom ty paliva, která jsou náročná, která jsou náročná jak na to, že tedy vypouští množství škodlivin, tak náročná na to, že mají vysokou uhlíkovou spotřebu. To, co tedy vypouštíme, by měla být více zdaněna. A ta, která jsou kvalitnější i pro nás, pro naše zdraví, pro to, co chceme dosáhnout, tak ta by měla být méně zdaněná. Můžeme se bavit o těch detailech. Ano, na plyn je tam vyšší daň, ale na elektřinu je tam minimální sazba třeba o polovinu nižší, než my máme v současné době. Tak já jenom chci říct, že je tam řada těchto věcí, o kterých se má bezesporu vést diskuse. A musím říct, že jsem velmi ráda, že se objevily návrhy, které připomínají některé problémy jak tohoto balíčku, tak těch dalších, které jsou v dalších opatřeních. Nicméně nemohu souhlasit s tím, že bychom měli stanovit to, co je stanoveno v usnesení, tedy že pokud Evropská komise a ti, kteří budou rozhodovat o tom balíčku, nepřistoupí na naše požadavky, dáme právo veta. Právo veta v tomto případě jako v jediném materiálu, který je a bude před nás předkládán, je možné. A my tím zastavíme další postup toho, že směrnice bude změněna. A to si nemyslím, že je dobře, že bychom měli vyžadovat za takovýchto podmínek právo veta. Já vítám každý návrh, který upozorňuje na problematiku, která v směrnicích je. Ano, bude to opravdu dlouhé vyjednávání, analyzování, ale výsledkem musí být dohoda, která nás povede k těm cílům, které máme a které po nás nakonec i občané požadují a které víme, že bychom měli dosáhnout. Takže právo veta, směrnice prostě padá, pokud nebude vyhověno České republice. Tak takový postup se mi opravdu, opravdu nezdá, že je tím šťastným. Stejně tak si nemyslím, že zcela v pořádku je žlutá karta. Ona je stejného charakteru. Ta Česká republika říká – za žádnou cenu. A přitom víme, že ta směrnice není dobrá. A přitom víme, že máme ještě 2 roky se o tom bude jednat. A naše připomínky budou součástí obrovského balíčku připomínek, které přichází i z jiných zemí. Takže já se domnívám, že by bylo výborné, když přijmeme stanoviska, která budou mít konkrétní připomínky, které lze naplnit, která přispějí k tomu, abychom cizelovali a dořešili věci, které jistě dořešené nejsou, ale na druhé straně ten záporný postoj, žlutá karta, veto nebo dokonce další některá usnesení, o kterých bude ještě řeč, to si nemyslím, že je v pořádku a že bychom takto k materiálu přistupovat neměli, protože ten cíl, znovu zopakuji, jsme si nestanovili my. Jsme v podmínkách, kdy na nás tlačí to, co jsme způsobili těmi desítkami let výroby. Ano, stalo se to, nevěděli jsme to. Teď musíme konat. S určitou mírou i rizika a věcí, které se budou následně vyvíjet. Děkuji.