Co tedy bude stát více? Klimatická změna, nebo to, čeho chceme dosáhnout, aby k těm klimatickým změnám a k těm extrémům nedocházelo? Já zcela chápu, že se musíme bavit o tom, jak těch cílů, které zde byly naplánovány, jak jich máme dosáhnout. Ta diskuse je nutná. A já také sdílím celou řadu obav z toho dalšího vývoje. A to především také v sociální oblasti. A tím se opravdu musíme vážně zabývat.

Ale musíme být také věcní v tomto ohledu. A mám takovou obavu, že jakési zvedání žlutých karet je tak trošku takové jako české furiantství. Tím ale neříkám, že bychom neměli jasně zvedat hlas, ale musíme být věcní. Obávám se toho, že postup zvedání žlutých karet nepovede k tomu, čeho chceme docílit. A to jsou ty změny, které zde zaznívaly v návrzích té legislativy. A obávám se toho, že bychom mohli být marginalizováni v té debatě a že nás nebude nikdo poslouchat. Ten trend neobrátíme.

Vidíme, co se děje v celém světě. Vidíme, že v těchto dnech probíhá konference v Glasgow a je zcela jasné, že se jako malá země v centru Evropy proti tomu nepostavíme, i kdybychom chtěli. Takže já se spíš přikláním k tomu, abychom opravdu velmi racionálně přemýšleli o tom, co je správně, co je dobře, abychom se dostali na špici. Abychom ty změny, které budou, vzali jako příležitost. Podporujme rozvoj, podporujme technologický výzkum. Řada věcí, které se nám dnes zdají, jako že jsou nedosažitelné – např. zde padlo, že elektromobil bude luxusem. Ano, v současné chvíli je luxusem, ale nevěřím tomu, že za 15 let, za 20 let bude luxusem.

Takže ty věci se pohybují a říkám, prosím, uvažujme i tímto směrem.