Kdybych byl na delší dobu vyřazen z práce, zastoupí mě místostarosta. Ne proto, že by chtěl dělat puč, ale aby vše fungovalo, jak má. Starosta má hodně povinností a není možné čekat, až se maestro uzdraví a nechá se všechno jen tak plynout. Všichni totiž rozumí tomu, že svět se netočí jenom kolem starosty a práce musí běžet dál. Od toho ty zástupce máme – když dojde na jejich nasazení, nedělají přece puč, nekradou funkce, ale dělají, co mají.

Stejně jako s prezidentem. Článek 66 Ústavy není nic jiného než omluvenka pro prezidenta, která zároveň říká, kdo je jeho zástupce. Je to zákonný prostředek na zachování chodu státu, když prezident z nějakého důvodu prostě nemůže. Jsou totiž věci, které prezident musí dělat osobně – třeba přijímat demisi staré vlády a jmenovat novou.

Náš prezident je dnes nemocen. Všichni to vidíme, pravidelně to potvrzují lékaři a nemocnice. To, že prezident zvládne zatelefonovat do radia je milé, ale neznamená to vůbec nic. Dokud bude prezident v nemocnici, nemůže naplno vykonávat své povinnosti, potřebuje omluvenku a někdo ho musí zastoupit, než se z té nemocnice do práce zase vrátí.

Nelačním po tom, abychom „sejmuli“ Miloše Zemana. Je to právoplatně zvolený prezident. Jenom chci, abychom dodržovali Ústavu a ve společné shodě aktivovali článek 66. Je to vlastně úplně banální věc. Ve kterémkoliv jiném zaměstnání by si nad tím nikdo hlavu nelámal a zaměstnanci neschopenku vystavil. Prezident je sice jen jeden, ale pořád je to práce.