Já vidím, že když začínají mluvit právníci, tak rozumní lidé odcházejí ze sálu, protože vyhodnotí, že to stejně bude nuda a částečně tomu nebudou rozumět. A já teď, se obávám, v určitém slova smyslu dám za pravdu těmto skeptikům.
Já se na rozdíl od svých předřečníků nebudu zabývat politickým rozměrem, ten je nám myslím úplně všem jasný. A navíc z těch vystoupení předřečníků bylo zřejmé, proč navrhujeme pana místopředsedu vlády, úmyslně tady teď říkám jeho současnou funkci, pana poslance Havlíčka, pana docenta Havlíčka, pokud použiju akademický titul, a proč si myslíme jako nejsilnější politická strana a hnutí, že je to tedy namístě. To tady bylo řečeno několikrát a naopak jsme byli upozorněni na to, že se opakujeme a že to nemá smysl, že všichni ostatní přece dobře ví. Já jsem také ráda, že to nemusím opakovat, i když bych mohla, protože jsem měla tu čest s ním úzce spolupracovat jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva.
Nicméně bych se zamyslela nad tou právní otázkou, protože si myslím, že k právnímu státu vždycky náleží určitá stabilita, jistota a předvídatelnost práva. A teď se právě potýkáme s otázkou: Je to opravdu předvídatelné? To, jak bychom měli rozhodnout v zájmu ústavnosti? Moje odpověď tedy zní ponuře smutně a v podstatě v kontextu s tím, co jsem řekla jako svoje první vystoupení na schůzi volební komise. Bohužel si myslím taktéž jako někteří z vás, že ty výklady se můžou rozcházet. Jeden z výkladů tady už byl opakovaně citován, takže se mu nebudu věnovat. Je to výklad legislativy Poslanecké sněmovny, kterých bych nazvala, že je takový opatrný, velmi se držící těch určitých zvyklostí, výkladu, aby nebyl v podezření, že může naznačovat, anebo dokonce nahrazovat, jak by politické rozhodnutí v této věci mělo vypadat. Takže já to naprosto chápu. Legislativní odbor, jak jsem ho tady zažila už dvě období, je superopatrný a vy, až budete zacházet s těmi jeho výsledky a analýzami, tak si vždycky říkejte, že je to takové to wasserdicht. Takhle asi neuděláme chybu, ale ne vždycky ty výsledky, které nám předkládá, potom obstojí, jak už tady bylo řečeno třeba i Patrikem Nacherem, v dalším přezkoumání.
A teď k tomu, co jsem vám chtěla říct po tomto krátkém úvodu. Ten standardní výklad, který máme právě obsažený v tom rozboru, který nám legislativní odbor zaslal, je, že kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny nemůže být členem vlády, protože již zvolením vzniká inkompatibilita. Není zde ustanovení, že zvolením zaniká členství ve vládě. A teď tady vyvstává první otázka. Když si srovnáme to ustanovení článku 32 ústavy s dikcí článku 22 ústavy a podíváme se na to tím pohledem, zda ústavní zákonodárce neopomněl upravit jednu z důležitých otázek, kterou upravil právě v tom článku 22 v odstavci 2. Já ho ocituji, nebudu zdržovat, ale tady je to opravdu nutné. Článek 22 totiž říká: S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. Ale pak tam je ten jasný právně stabilní a právní jistotu nabízející odstavec 2, ten, který chybí u článku 32. Kdyby tam byl, tak bychom tyhle problémy teď neřešili. Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce, nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Takže mně dovolte výklad v tom smyslu, že ústava tuto otázku neupravila, opomněla, je zde určitá mezera v článku 32, chybí zde tedy ten druhý odstavec, který jsem právě řekla, v článku 22 a my teď máme možnost, a učíme o tom studenty Právnické fakulty, nikoliv nutnost výkladem per analogiam legis dospět k závěru, že v tomto případě můžeme postupovat tak, jak je upraveno v článku 22 odstavec 2 per analogiam legis, to znamená analogicky. Nicméně samozřejmě pro právníky, kolegyně a kolegy, je zřejmé, že zde může vyvstat vážná námitka, že v oblasti veřejného práva takto postupovat nemůžeme. Ale ta námitka vychází z toho, že ve veřejném právu takto postupovat nemůžeme, protože by veřejné právo vždycky mělo poskytovat ochranu proti svévoli státní moci vůči občanům, čili vůči jiným subjektům. Nicméně tady o to nejde. Tady se nejedná o uplatňování státní moci, ale - a teď se projevím trošku jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva - o to, aby se mohlo uplatnit jedno ze základních práv podle Listiny článek 21 odstavec 4. Také jsem si ho vypsala, nebo bych ho tady mohla najít a přečíst vám ho: Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Co to znamená? Ústava nestanoví, že člen vlády nesmí kandidovat, ale že nemůže být předsedou Poslanecké sněmovny. Čili pokud bychom se odvážili používat výklad, a myslím, že té odvahy by nebylo třeba mnoho, protože jsem zvědavá, jak na to bude reagovat pan profesor Kysela, protože si myslím, že jeho úvahy šly tímto směrem, a pokud nešly, tak se mu tady od řečnického pultíku omlouvám, protože ten výklad nastíněný v kontextu článku 22 by znamenal, že zaniká členství ve vládě zvolením předsedou Poslanecké sněmovny.
Čili bychom tu volbu mohli připustit. A tento výklad, si myslím, že není vyloučený. Říkám - myslím si to. Je třeba ho brát jako jeden z možných výkladů a rozhodně bych nerada, aby někdo tady používal - ale samozřejmě u tohoto řečnického pultíku může každý, čili já jenom to říkám za sebe - třeba výrok, že je to absolutní nesmysl.
Já jsem naštěstí dneska neměla vůbec čas, protože jsem se zabývala ověřováním mandátů, ustavující schůzí mandátového a imunitního výboru, sledovat a nechat se ovlivnit vystoupeními politologů a právníků, kteří určitě se k tomuhle problému vyslovovali. Já bych vás tedy chtěla jenom všechny poprosit k určité obezřetnosti. To není obhajoba toho, že jsme navrhli Karla Havlíčka. To je vysvětlení, že si nemyslíme - a bylo to artikulováno i na schůzi volební komise - že by to bylo nemožné, neřkuli neústavní. Tento výklad samozřejmě se vám může zdát i extenzivním, nic proti tomu, není neústavní a podle mého názoru jenom potvrzuje to, že existují různé možnosti, jak přistupovat k řešení této otázky. A myslím si, že bychom spíš tu debatu mohli vést v tom směru politickém a ten právní rozměr bychom měli ponechat otevřený vyjádřením, třeba jako je moje, a vyjádřením, která možná budou teď replikou mého výkladu. Rozhodně bychom neměli říct - tak a teď tedy, protože od toho tady nejsme poslankyně a poslanci, teď tady máme výklad legislativního odboru, nezdržujme se tím, jeďme podle toho výkladu... Někdy je to velmi rozumné. V tomto případě by to mohlo svádět k pohodlnosti a rychlosti, která není na místě.
A ještě úplně na závěr. Samozřejmě pokud někdo z vás má pocit, že jsem něco nevysvětlila dostatečně srozumitelně - a já to slyším i od svých kolegyň a kolegů ze svého poslaneckého klubu, že se někdy nevyjadřuju tak jasně, aby tomu hned porozuměli - tak jsem vám k dispozici i o přestávce. Protože mně šlo jenom o to, abych tady podpořila ten pohled na tuto komplikovanou věc, kterou řešíme vůbec poprvé, pokud si pamatuju, v Poslanecké sněmovně způsobem, který umožňuje výklad - staří latiníci ví - per analogiam legis, čili analogický tomu nejbližšímu možnému ustanovení v případě, že to ustanovení, které by tam mohlo být v tom zákoně, tedy v ústavě, chybí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)
