V rámci vyšetřování jednoho z brněnských policistů totiž soudce Libor Hanuš povolil Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) odposlouchávání všech místností, kde ve vazbě probíhají porady obviněných s jejich obhájci. Zde je třeba zdůraznit, že obvinění jsou osoby, u kterých soud doposud nerozhodl o jejich vinně ze spáchání trestného činu.

Ačkoliv je podle trestního řádu samozřejmě nepřípustné odposlouchávat klienta při poradě s jeho obhájcem a tyto informace využívat, toto soudci nevadilo, aby při povolování sledování místností pro rozkrytí údajné trestné činnosti jednoho policisty zasáhl práva obviněných na zákonnou obhajobu. Soudce také „mimoděk“ povolil odposlouchávání stovek osob, které se zájmovou trestnou činností nemají nic společného.

Podle trestního řádu platí, že policisté, resp. GIBS by v případě sledování rozhovoru obhájce se svým klientem měli záznam rozhovoru s obhájcem zničit a získané informace nijak nepoužít. Je nicméně skoro nemožné prokázat, že se tak skutečně bez „vytěžení“ záznamů stalo.

Jako člen zmíněné komise se tak v nejbližších dnech obrátím na nového předsedu vlády a ministra vnitra s žádostí o informaci, jakým způsobem bylo toto sledování prováděno a požádám je o důkazy, že došlo k zničení všech záznamů porad obhájců s jejich klienty. Ačkoliv kontrolu GIBS má na starosti jiná sněmovní komise, tento postup orgánů činných v trestním řízení mi přijde natolik závažný, že budu iniciovat jednání mezi naší komisí a komisí pro kontrolu GIBS o společném postupu. Vedle toho také budu následně iniciovat přijetí nové legislativy, která by takovéto zneužití do budoucna neumožňovala. Jednalo by se zejména o novelu trestního řádu, která by vymezila prostory, ve kterých nařídit sledování osob a věcí nelze.