Pan prezident odmítl jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí. Podívejme se na jeho důvody. Vytýká mu, že nemá dostatečné akademické vzdělání. Já jsem znal mnoho politiků, i zahraničních ministrů, kteří neměli akademické vzdělání vůbec, nebo bylo mizerné, ale byli to výjimeční politici. Schopnosti vést zahraniční politiku nemá s akademickým vzděláním co dělat. To není věda jako lékařství nebo jako technika.

Zajímavý je ale druhý a třetí důvod. A sice, prezident píše o distancovaném postoji k zemím Visegrádského společenství a Izraeli. Distancovaný postoj znamená, že má k těmto zemím odstup. V normálních zemích by to byl argument, proč právě pana Lipavského ministrem jmenovat, neboť politik v pozici ministra zahraničí nesmí mít silné sympatie či antipatie k jakékoliv zemi, a právě odstup je ten správný přístup. Odstup neznamená neschopnost spolupracovat, ale spíše naopak, spolupráce potom probíhá na věcné úrovni. Ministr zahraničí, který má silné vazby, či naopak antipatie ke kterékoliv zemi, své zemi příliš neprospívá, spíše jí poškozuje.

Ve čtvrtém bodě mu vytýká, že Jan Lipavský navrhl, aby se příští setkání našich bývalých krajanů ze Sudet konalo na území České republiky. Tož, skoro po osmdesáti letech je na čase, abychom navázali s našimi bývalými krajany, či dneska už spíše s jejich potomky, normální vztahy. Všichni ti, co se svého času nějak provinili jsou už dávno na onom světě. Proč by neměli svůj sjezd uskutečnit u nás? Aspoň by poznali zemi svých předků a my poznali je.