Měl jsem tu čest, že jsem mohl podepsat Deklaraci k 25. výročí ustavení Senátu Parlamentu ČR.
Celý text Deklarace:
My, členky a členové Senátu PČR, současní i bývalí, v čase 25. výročí ustavení Senátu slavnostně prohlašujeme. Ústavodárce, vědom si zkušeností se systematickým a opakováním zneužíváním moci během 20. století obdařil Senát kontrolní a stabilizující funkcí za účelem rozdělení, vyvážení a kontroly státní moci. Historie nás učí, že jen takto uspořádaná moc může úspěšně čelit pokušením, aby se stala neomezenou, namísto služby obecnému dobru a všem občanům sloužila jen svým držitelům a jejich svévoli. Každé rozvržení výkonu moci je pouhým záměrem, pokud se nepropojí s odpovědností osob, které jsou výkonu moci povolány, aby společně přispívaly k dobrému vládnutí. V něm své místo nacházejí zájmy a vůle většiny i práva jednotlivců a menšin, pravidla ústavního státu i demokratický étos občanského angažmá, zřetel k potřebám okamžiku i budoucích generací. To vše je vyjádřeno i v preambuli Ústavy ČR. Senát je od svého ustanovení garantem trvání a naplňování společenské smlouvy z doby zakládání našeho demokratického právního státu. Byla naplněna nadějí v otevřenou, lepší a trvale udržitelnou budoucnost. Tehdejší budoucnost se stala naší současností. Má-li v ní původní polistopadová společenská smlouva a ústavní pořádek jako její vyjádření nadále obstát, musí být chráněna, rozvíjena a vysvětlována jako předpoklad dobrého života každého občana. Nikdo se nesmí cítit zapomenut a přehlížen pro své názory či sociální postavení.
Senátoři pocházejí z 81 volebních obvodů, jsou předurčeni právě k tomu, aby do nejvyšších pater politiky přenášeli hlasy z centra i periferie, hlasy slyšitelné, také však hlasy, které je potřeba zesílit. Nejde ale jen o jednostranné působení ve směru od občanů k politice. Důležité je rovněž informování občanů o tom, co a proč se v politickém prostředí děje, jak to souvisí s jejich životy. Bez toho mohou demokratické procedury působit jen jako málo srozumitelné a samoúčelné.
Vývoj ve světě v posledních letech ukazuje, že svoboda, demokracie, ba ani život sám nejsou samozřejmostí. Ztratíme-li to ze zřetele, můžeme o ně přijít. Být senátorkou či senátorem českého parlamentu znamená závazek, tyto hodnoty aktivně, pro vždy prosazovat a chránit.
