Na vědomí se dává, že před 760 lety (25. prosince 1261) byl v kostele Sv. Víta na Pražském hradě korunován král český Přemysl Otakar II.
Král železný a zlatý byl jedním z nevýznačnějších panovníků naší historie. Jako druhorozený syn krále Václava I. byl původně připravován pro církevní dráhu, po smrti svého bratra Vladislava se však stal dědicem českého trůnu.
Byl docela netrpělivý a nechal se českou šlechtou roku 1247 zvolit tzv. mladším králem a postavil se v otevřené vzpouře proti otci. Ten jej porazil a uvěznil na hradě Přimda. Po propuštění se Otakar stal vládcem v Rakousku a Štýrsku na úkor uherského krále Bély IV. Svůj nárok podpořil sňatkem s Markétou Babenberkovou (o třicet let starší, nu což).
Po smrti krále Václava I. roku 1253 se Otakar stal dědicem českého království, ale korunovat se nechal až roku 1261 (ve stejné datum jako Karel Veliký) a začal budovat z českého království tehdejší velmoc. Připojil k našim zemím Chebsko, dědictví po své matce.
V roce 1261 se rozvedl a na Boží Hod vánoční se oženil s vnučkou Bély IV. Kunhutou. Na oslavu manželství přijelo mnoho místních i zahraničních návštěvníků, jak píše dobový letopisec: „Těm všem řečený král připravil přeslavné hody po dva dny na poli zvaném Letná, které leží mezi vesnicemi zvanými Ovenec, Holešovice a Bubny, ve staveních k tomu slavnostně připravených“.
Účastnil se dvou křížových výprav do tehdy pohanského Pruska a založil město Královec (dnes Kalingrad). Jeho neuskutečněným cílem bylo, aby se olomoucké biskupství stalo arcibiskupství a pruské země mu podléhaly.
V zemích českých a moravských založil mnoho hradů a více než třicet nových měst. V Přemyslově privilegiu pro Mělník z roku 1274 se píše doslova: „království našeho sláva … z okrasy a ozdoby měst roste…“.
V roce 1269 zdědil po svém bratranci Korutansko, Kraňsko. V moci českého krále se ocitlo i Pordenone na severovýchodě Itálie, dále Cividale a za svého hejtmana přijala Přemysla kapitula akvilejská.
Přemyslova moc dosáhla největšího rozmachu v letech 1270-1276 a jím ovládané území dosahovalo od Krkonoš až k Jaderskému moři.
Usiloval o získání titulu císaře Svaté říše římské, ale kurfiřti se jeho moci obávali a dali přednost v roce 1273 Rudolfu Habsburskému.
Střetnutí s Rudolfem Habsburským, zvoleným 1. října 1273 římským králem, vyústilo v Přemyslovu ztrátu všech územních zisků v roce 1276 a skončilo porážkou v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278, kde český král ztratil život (umírá v bitvě jako pravý rytíř). Otakarovi ostatky po několika přesunech byly nakonec v roce 1373 uloženy v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Přemysl Otakar II. byl velký panovník, který z českých zemí udělal mocnou říši. Bezesporu patří mezi největší Čechy dějin.
