Nastolme otázku, jak bychom řešili energetickou krizi bez členství v Evropské unii? No, normálně. Využili bychom energii vytvořenou našimi elektrárnami (ať už jadernými, vodními, uhelnými, klidně i solárními a těmi pár větrnými - v takovém energetickém mixu, jaký by nám vyhovoval). Rozvodnou síť máme pěknou, vše funguje. Plyn bychom využili také, od prověřených dodavatelů, z plynovodů vedoucích přes spřátelené státy. Proto jsme také budovali plynovody a ropovody ze dvou směrů, kdyby jeden směr selhal. Máme k dispozici ropovod Družba z východního směru, přes Slovensko zdroj je v Rusku, a ropovod Ingolstadt ze západu, z Německa.
Plynovody vedoucí přímo na naše území jsou dva, Transgaz - vedoucí z Ruska přes Ukrajinu a Slovensko, a Gazela - plynovod pro oboustranný provoz směrem k Německu. Počítalo se s ním původně pro případné dodávky po napojení na Nord Stream 2. Nakonec ale plynovod Eugal v rámci ČR napojí plynovod Antilopa. Aspoň takové jsou veřejně dostupné informace z médií. Ohledně plynovodů a jejich umístění totiž nejsou všechny informace veřejné.
https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2787848-v-krusnych-horach-hloubi-antilopu-ktera-zdvoji-gazelu-a-napoji-cesko-na-nord
Takže vraťme se k energetickým zdrojům České republiky. Máme jich dost, resp. můžeme jich mít dost, pokud nebudeme podléhat sebevražedné politice Evropské unie.
A co se týče aut se spalovacím motorem? Těch můžeme mít také dost. Závod na jejich výrobu stojí na českém území. Aktuálně jej vlastní Volswagen. Pokud bychom se rozkmotřili s Evropskou unií, tedy s Německem, které ji dnes reálně vede, mohlo by to způsobit potíže, ale ne zásadní. Techniků ve strojírenství a automotive máme pořád dost. Pokud by byl politický rozkol větší, je otázka, jestli by se čeští odborníci vrátili domů nebo by zůstali na Západě. To dnes těžko říct, záleží, jaké by byly v dalších státech rozpadající se EU podmínky, jestli by jim práci tam zaměstnavatelé usnadňovali nebo nikoli. Respektive nakolik by to usnadňovalo Německo jako celek. Situaci můžeme odvodit od pobrexitové situace ve Velké Británii. Mohlo by samozřejmě dojít k různým naschválům.
Zdravotnictví. Stejná situace. Buď by se po vystoupení ČR z EU snažili na Západě naše občany udržet, to spíš, nebo se jich zbavit. To záleží na odbornosti jednotlivých dotčených osob a celkovém kontextu situace rozpadu EU.
Potravinová soběstačnost. Tady máme na co navázat, zas v tak strašné situaci nejsme, ale bylo by to prvních pár let těžší, to je jasné. Proto je také nejvýhodnější vystoupení z EU spolu s jinými státy. A současně je důležité dobře vybrat okamžik odchodu z EU. Nejvhodnější moment by samozřejmě byl až bude odcházet Maďarsko a Polsko, případně i Slovensko, podle jejich vnitrostátního vývoje.
Teď je jakési ticho před bouří, kdy se členské státy EU snaží tvářit, že je všechno v pořádku, rozpory jde překonat, soudržnost je důležitější. Ale pod povrchem to mohutně bublá. Vždyť i bývalý premiér Babiš přiznal, že v Green Dealu (Zeleném údělu) setrváváme proto, že by nám jinak sebrali peníze, resp. řekněme spíš nepřerozdělili peníze (které si celá EU společně půjčila, a za které ručíme společně). Přitom ale i v České republice hrozí velké sociální problémy, ne-li sociální neklid, pokud se šílených plánech na realizaci Green Dealu bude pokračovat. Je to tedy důležité téma. Není jedno, jestli v zemi, kde potřebujete topit od října do dubna, bude tak vysoká cena energií, že babičky a dědečkové mající jen důchod, budou radši doma chodit ve třech svetrech, než aby si zatopili. To je nepředstavitelný civilizační sešup, to nesmíme připustit.
Je už tedy vcelku zřejmé, že lépe už bylo a nás čeká jen vybrat si ze dvou zel, možná tří, které bude menší. Jestli setrvat v EU a nemít na topení a elektrickou energii, nemít možnost jezdit autem (nedělejme si iluze, že nějaké elektromobily nás zachrání v době zákazu aut se spalovacími motory) a současně ani nemít na ježdění MHD, protože ta bude také proti dnešku předražená, i na ni dopadne zdražení energií. Nebo jestli se pustit do nového projektu, na bázi V4, lépe V4 plus, pokud budou mít další státy zájem.
V Evropě nastává průšvih tak jako tak. Snažme se ho přežít ve zdraví, s minimálními ztrátami, a abychom se nevrátili ani do středověku, natož do pravěku.
