Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, jsme tu dnes proto, abychom hlasovali o vaší důvěře, o důvěře vládě. Jsme tu na půdě Poslanecké sněmovny ale také proto, abychom hájili zájmy našich občanů. A hlavně jim jsou určena moje slova.
Jsem tu již třetí volební období, a to je pro tuto konkrétní chvíli moc dobře. Pamatuji si totiž vaše stanoviska. Pamatuji si, co jste zastávali k jednotlivým zákonům, jaké máte postoje k probíraným tématům. A pamatuji si také vaši argumentaci. Politici vládních stran se ve volbách zaklínali změnou. Slibovali občanům hlavně slušnost a profesionalitu. A není to ani 30 dní od jmenování nové vlády prezidentem Zemanem, a někteří ministři se už odkopávají. Přišlo překvapení? V případně některých ministrů ne.
Víte, že oblastí, které se intenzivně věnuji, je zemědělství. A víte, že mojí základní hodnotou je otevřenost a přímé jednání, což není pro některé oblíbená vlastnost. A teď si spolu prosím položme otázku. Co nejspíš udělá vláda, která je čerstvě jmenovaná, jejíž nominant na funkci ministra zemědělství je nemocný a řízením příslušného ministerstva je dočasně pověřen ministr jiný. Správně, pokud vás napadá, že vláda, která si věří, která je profesionální a která proklamuje slušné jednání, že taková vláda počká na důvěru. Počká, až na ministerstvu nastoupí jí vybraný odborník, a pak začne naplňovat své strategie a kompetentně a systémově spravovat resort. Je-li to skutečně vláda sebevědomá a kompetentní, tak se nemá čeho bát. Věří si a ví, že bude vládnout čtyři roky. A pokud bude vládnout dobře, tak možná dostane znovu důvěru svých voličů.
A je tato vláda, která nás dnes žádá o důvěru, kompetentní a sebevědomá? Podle jednání pana ministra práce a sociálních věcí, který byl pověřen dočasně řízením Ministerstva zemědělství, nejspíš ne. Co se stalo? V pátek 17. 12. prezident jmenuje vládu. Nebudu se věnovat kuloárním jednáním. A 22. 12. 2021 zastupující ministr odvolával ředitele Lesů ČR, to je středa. A pak je pátek štědrý den. Následují další dny, kdy probíhají vánoční svátky, dny klidu, míru a pokoje. A pak v následujících čtyřech dnech čtyři další klíčoví pracovníci odvolaného generálního ředitele Lesů ČR rezignují na své funkce a odcházejí také. V tisku ani čárka. A konečně máme 3. ledna roku 2022 a úřadu se ujímá pravý ministr zemědělství pan Nekula. A já se ptám, jsou aktivity a pozornost ministra práce a sociálních věcí upřena k Ministerstvu zemědělství protiprávní? Ne, nejsou. Je to divné? Ano, je. A co vás napadne, nač ten spěch s tím vyhazovem? Zejména pokud jde o první, o prý nevydařenou transformaci podniku.
To nemohlo počkat na posouzení novým panem ministrem? Byl skutečně oznámený důvod ten pravý? Byla změna připravená a promyšlená? Na mě to působí, že změna byla promyšlená a patrně i připravena. Ale ten důvod, vážení, ten důvod byl jiný. Věřme, že nešlo o připravení půdy pro návrat dosud stíhaného a v minulosti odvolaného ředitele pana Szóráda, nominovaného bývalým ministrem zemědělství panem Jurečkou.
A co je z tohoto zřejmé? Že zastupující pan ministr Jurečka situaci skutečnému ministrovi zemědělství panu Nekulovi určitě neulehčil. Ráda dělám manažerská shrnutí a udělám ho pro občany i nyní. Vážení občané - a zemědělci zvlášť - tento příběh nám ukazuje, že pěkná fasáda některých ministrů opadává dřív, než bychom čekali. A oni nám hlavně ukazují, jak hodlají vládnout.
A další rozbory slibů a činů najdeme hned v preambuli kapitoly zemědělství, kde vláda, která nás žádá o důvěru, uvádí - účinněji budeme podporovat malé, střední a začínající a ekologické zemědělce za přispění zejména evropských fondů a dotací. Ujasněme si, dotacemi z Evropských fondů. To slovo je velice důležité. Voliči jsou na dotace alergičtí, staly se synonymem nefér podnikání a kritika dotační politiky trumfem v rukou současné vlády, tehdy v dobách jejich opozice.
Když jsme tehdy mluvili o evropských dotacích pro zemědělce, tepal nás Petr Bendl takto - chcete-li řešit konkurenceschopnost českého zemědělství tím, že do něj budete pumpovat více a více dotací, vězte, že je to spíše jed hospodaření českých zemědělců a jejich návyková látka, která za sebou nenechá do budoucna dobré vazby. Dotace jsou jedem, který narušuje konkurenci. Chápu, že pětikoalice je velmi proevropská a musí si tedy najít nový konsenzus a navzdory názorovému veletoči ODS jsem ráda, že je toto téma opět na stole.
Je třeba si také otevřeně říct, kdo jsou čeští zemědělci. A já se vás ptám. Víte, jak vypadá český zemědělec? Ano, je to ten pán na traktoru. Ano, je to i ta paní v kravíně. Ano, je to i obchodní ředitel, který vyjednává s nadnárodními řetězci. A je to i ta paní nad účetními knihami. Ale je úplně jedno, jestli tento člověk pracuje v malém, středním nebo velkém podniku. Protože čeští zemědělci jsou především lidé, kterým vděčíme za kvalitní jídlo, kvalitní půdu a kterým my můžeme věřit.
Vím to, protože jsem s nimi dennodenně v kontaktu, mám na stole rozbory státních kontrolních orgánů a nejsem zaslepena ani politickými ambicemi nebo postranními úmysly. A proč to zmiňuji? Protože poslední roky padlo nemalé úsilí na masírování veřejnosti, že jsou malé a střední podniky ti hodní a velké zemědělské podniky, to jsou ti zlí, se kterými musíme zatočit.
Neměli by zejména politici dnes vládnoucích stran, kteří se chlubí svými farmářskými kořeny, dělit zemědělce tak, aby to bylo jedině správné a spravedlivé? A to je na ty, kteří usilují o kvalitu a starají se o půdu, zvířata - a na ty, kteří podvádějí, porušují normy a hledají, jak bez práce zbohatnout. Mluví-li tato vláda o podpoře, měla by to být podpora všem zemědělcům, všem dobrým hospodářům a měla by to být podpora a ochrana českého zemědělství, vyjednávání rovných podmínek pro naše lidi v Bruselu, ochrana trhu, podpora konkurenceschopnosti, zastavení likvidace našich chovů a podpora potravinové soběstačnosti.
A pokud necháme mluvit čísla, tak Česká republika má více takzvaně těch velkých podniků. Ano, našemu zemědělství dominují průmyslové velkofarmy. Máme nejvyšší průměrnou velikost jednoho zemědělského podniku ze všech členských států EU. Ale co je ve skutečnosti tahle velká farma? Je to kolikrát sdružení desítek nebo stovek malých vlastníků nebo družstev malých, které měly v době transformací na vybranou. Buď mohly odejít, anebo v družstvu zůstat. Pak se družstva transformovala a ti, kteří zůstali, jsou součástí dnes velkých podniků a mají z toho užitek.
A proto, když ohnivé projevy bojovně naladěných politiků dehonestují velké podniky, nezasahuje jejich zloba jen majitele a vedení těchto podniků, ale ubližuje i tisícovkám normálních lidí, kteří dělají svou práci, a kdyby mohli mluvit, ale tak nějak se jich nikdo neptá, určitě by jednání svých manažerů pochválili. Varuji důrazně před tažením ve jménu takzvané podpory malého a středního zemědělství. Dejme pozor, abychom současně neškodili těm malým a středním, kteří jsou sdruženi do velkých fungujících farem.
Česká vláda by měla v Bruselu hrdě obhajovat tradici a kvalitu českého zemědělství a vyjednávat podmínky, které budou podporovat všechny zemědělce. Jako člověk umím pochopit, že ten, kdo nemá rád pana Babiše, nemá rád ani AGROFERT, ale jako poslankyně, jako podnikatelka a jako manažerka neumím přijmout, že tato společnost se stala holí, kterou zpráskáte každého psa, který se vám nelíbí. A právě ty velké podniky se staly těmi psy, které teď práskáte.
A zase něco k vašim prázdným frázím - obyčejný fakt. Nová vláda ještě nezačala pořádně pracovat a už tu má lidi v ulicích. Je to sotva pár hodin, co tady kousek před Úřadem vlády demonstrovali zemědělci. Škoda, že naše tak prudce nyní nezávislá média tomuto problému věnovala tak málo pozornosti. Ano, vážení kolegové, probíhal protest zemědělců proti nevyjednávání vlády a proti diskriminaci, která je na zemědělství páchána.
A přes kopírák je stejný příběh jako s odvoláním ředitele Lesů. Opět v těch osmi dnech, kdy zastupující ministr pan Jurečka řídil Ministerstvo zemědělství, předělal dlouhodobě zpracovávaný materiál s názvem Strategický plán, aniž by to projednal s těmi, kterých se to týká, tedy se zemědělci. A to je, dámy a pánové, ten důvod, proč museli zemědělci do ulic. Protože vláda, která chce jednat slušně, čestně a profesionálně, tato vláda tajně a urychleně předělala projednaný a schválený materiál a najednou - světe, div se - ignoruje i postup EU, že změny v něm musí být projednány s těmi, kterých se týkají.
Je to náhoda? Je to omyl? Nebo je to ukázka stylu vládnutí, který teď můžeme všichni očekávat? Vlastně musím poděkovat panu ministrovi práce a sociálních věcí, že nám ukázali, jak hodlají ovlivňovat agendu dalších resortů, ignorovat pravidla a využívat politickou moc. Nové vládní strany oslavovaly volební výsledky tím, že voliči chtěli změnu. Snad ano. Nevím. Ale každopádně věřím, že všichni chtěli kompetentní vládu a odborníky spravující svěřené resorty.
A tak se teď podívejme na Green Deal, který je zbrkle a nerozvážně tlačen do života celé EU. Už jste jen tak bez mrknutí oka a bez boje přijali a v Programovém prohlášení vlády hlásáte, že čtvrtina zemědělské půdy do roku 2030 se přesune do režimu ekologického zemědělství. A paní ministryně životního prostředí k tomu uvedla, že zemědělci dostanou - a cituji - nějakou dotační finanční podmínku, která jejich rozhodnutí urychlí, a dále jsem z jejích úst slyšela - toto vše se promítne do dotačních programů. Ale zatím neví, jak moc a jakým podílem to bude financováno. Ale přesně to je pro zemědělce nejdůležitější.
Zatím se na evropské úrovni stále jedná pouze o strategie, které nejsou závazné. Jejich uvedení do praxe je podmíněno vznikem navazující evropské legislativy. Ale my pořád nevíme, jak se bude v té nové (EU?) dál obchodovat, jestli stále budou jinde dělat to, co u nás je zakázáno, tak prosím pěkně, neřešíme problémy, ale přesouváme je na jiné místo planety. Do EU se různě dováží potraviny. Vozíme to všechno zprava doleva, zleva doprava, svrchu dolů a naopak. Nikdo se nezabývá, ani Zelení, uhlíkovou stopou, ale všichni se zabývají a pokrytecky nám vnucují myšlenku, že evropské země musí přestat produkovat oxid uhličitý, aby zabránily oteplování zemského klimatu. Ale že země EU se podílejí na lidmi vypouštěném CO2 jen 7 %, to asi nikoho nezajímá. Kdo bude řešit těch více než 90 % emisí zemí, které ale vůbec, vůbec nic neřeší?
Problém Green Dealu je hlavně ten, že jeho dopad na ekonomiku Evropy bude obrovský, finančně náročný a budou se na něm podílet i občané. A to je potřeba těm lidem říci. To nebudou jenom státní peníze. Oni budou muset sáhnout i do svých peněženek. A ví vůbec český občan, že my jsme hodně ekologická země? Že velké podniky mají také ekologické hospodaření a že jsme v hnojení a chemickém ošetřování na nižších datech než např. němečtí farmáři, kteří tak často jsou dáváni za příklad? Úkol vlády a úkol ministra zemědělství je obhajovat svou zemi, zastupovat společnosti, které plní státní rozpočet, a občany a ne bezhlavě přistupovat na vše, co přichází z Bruselu.
V rámci vodního hospodářství jsem opravdu uvítala vaši větu: Podpoříme návrat vodohospodářské infrastruktury do vlastnictví samospráv. - Já to chápu tak, že ve skutečnosti ale koalice bude odstraňovat to, co ODS spolu s ČSSD nadrobila. V divokých letech modří nezaváhali a v mnoha regionech bez skrupulí předali hospodaření s českým vodním bohatstvím do rukou převážně zahraničních koncernů. Zisky tak celou dobu plynou do zahraničí, naši lidé stále platí více a více a na technickém stavu naší vodovodní sítě to není vůbec vidět. Jeli tedy v tom tehdy lidé z Fondu národního majetku a lokální političtí šíbři. Nejdříve si vyznačili ziskové části vodáren, aby následně prostřednictvím dlouhodobých smluv s platností na dvacet až třicet let převedli všechny tyto zisky do rukou velkých koncernů a první dvacetileté smlouvy budou v nejbližších letech dobíhat. A tak bylo možné trochu lidem naslibovat, že? Neuděláte ale vůbec nic jiného, než že počkáte na doběhnutí lhůt. A já si myslím, že pokud budou lidé z některých stran stále přisáti na vodárnách, nebude vůle hýbat kormidlem příliš rychle. A pokud by se vrátily distribuční sítě zpět, tak vám garantuji, že budou vybydlené a veškeré náklady na jejich rekonstrukce ponese kdo? Obce? Města? Stát? Peněženky našich občanů? Tomu se opravdu říká dobrý obchod. A je potřeba se opravdu zeptat - pro koho to byl, komu za co a kolik? A nad těmito otázkami, prosím občané, přemýšlejte.
Otevřela jsem svůj projev nestandardním odvoláním ředitele Lesů České republiky a tak se u nich ještě na chvíli zastavím. V prohlášení tvrdíte, že změníme přístup k vlastnické politice a stanovíme její dlouhodobé cíle. Ale dlouhodobý cíl přece známe. Stát má na starosti veškerou politiku směrem k lesům, má motivovat kraje k tomu, aby finanční prostředky, které byly ze státního rozpočtu alokovány do krajských rozpočtů, kraje využívaly na podporu lesního hospodaření. Někdy to funguje lépe, někdy hůře, ale je třeba to kontrolovat. Státní podnik Lesy ČR obhospodařuje přes milion hektarů lesa, který, jak jistě víte, prošel v minulých letech kůrovcovou kalamitou v rozsahu, jaký nemá obhajoby. Panu Vojáčkovi, právě odvolanému řediteli, a jeho kolegům se podařilo podnik stabilizovat a provedl reorganizaci, která byla uváděna jako hlavní důvod jeho odvolání. Firma má po reorganizaci jednodušší strukturu, je provozně levnější, výkonnější a výrazně zisková. To jsou jenom čísla. Podle jakých parametrů se tedy reorganizace posuzuje? Víme, že pan Jurečka v pozici ministra zemědělství Lesům moc nepomohl. Na zasedání zemědělského výboru jsem několikrát tehdejšího ředitele Lesů ČR pana Szóráda vyzývala, aby se začal zajímat o začínající - a já říkám začínající - kůrovcovou problematiku. Bylo to v době, kdy kalamita začala nabírat na postupu, a bylo na výsost žádoucí pohnout s legislativou i s koordinací právě na vládní úrovni. Nic se bohužel ale nestalo. Teprve po odchodu pana Jurečky a po nástupu pana Vojáčka se věci hnuly kupředu.
Ve světle těchto vzpomínek není překvapením, že člověka napadne, zda se zběsilou rychlostí, s jakou pan Marian Jurečka využil pouhých osmi dní, kdy byl pověřen řízením Ministerstva zemědělství, k odvolání ředitele fungujícího podniku, to není vyřizování osobních účtů. A pevně doufám, že šéf křesťanské strany je schopen sebereflexe, tedy podívat se na sebe a své chování jinýma očima, než je pohled vlastního zájmu. A doufám, že jsou toho schopní i ostatní členové vlády. Ale doufat nestačí. Tato vláda není ještě jmenována ani třicet dní a její kroky už naznačují její budoucí postup. A není možné stavět osud země na doufání, že to nebude takové, jak to dnes vypadá, že se zítra probudíme a vládní úřady budou najednou řídit lidé informovaní, kompetentní, s odbornou znalostí a manažerskými dovednostmi obklopeni odbornými poradci, naslouchajícími potřebám lidí a schopní vlastního rozhodování, za které nesou plnou odpovědnost. Bylo by to skvělé, ale první kroky tohoto kabinetu takovou naději mně nedávají. A proto vláda mou důvěru nemá. Tuto důvěru stavím na kritice konkrétních kroků a konkrétních osob.
Často jsem ve svém projevu zmiňovala pana Mariana Jurečku a důvod je jediný. Pan Jurečka vstoupil razantně do oblasti, která je mou srdcovkou, ale nejednal tam fér a nejednal tam v zájmu českého zemědělství. Já se zemědělství stejně jako on věnuju celý život. I tady na půdě Sněmovny vystupuji vždy k věci, abych upozorňovala na rizika, ptala se na důvody navrhovaných opatření a měla odpovědi pro své voliče. Proto jsem svoji pozornost zaměřila pouze na zemědělskou oblast a částí se dotkla i životního prostředí. Je smutné, co se všechno v zemědělském sektoru za tak málo dní stalo, když sedíte na místech ministrů.
Kritika by měla být konstruktivní. Sama v minulosti jsem po konstrukci v opozici volala a dnes vlastně tuto roli nabízím. Znám ty problémy, které trápí zemědělce i občany, a nabízím maximální podporu a součinnost současnému ministru zemědělství. Ať bude u vlády kdokoli, mojí základní prioritou bude, aby se nám všem dařilo dobře a abychom měli na paměti, že dnes rozhodujeme o tom, jak budou žít naše děti a budoucí generace. Nejde jen o čtyři roky nějaké vlády. Jde o tvoření budoucnosti. A já vás prosím, spravujme odkaz našich předků, pánové a dámy, moudře. (Potlesk poslanců ANO.)
