Teď budu mluvit k našim voličům, kteří volili naše koalice SPOLU, Pirátů a Starostů. Platí to, co jste rozhodli 8. a 9. října loňského roku: Babišismus skončil. Tady v programovém prohlášení odpovídáme na potřeby zejména střední třídy a zejména našich voličů. Dovolte mi nejdřív, než budu konkrétní a budu odpovídat na dotazy, které tady padly, několik politických poznámek. Pan poslanec Andrej Babiš velmi často říká, že Sněmovna je žvanírna. Já chci poděkovat za dnešní debatu, jsme možná v polovině, nevím, těžko se to odhaduje, protože si myslím, že takhle to má být. A sami vy, 40 poslanců hnutí ANO si odpovězte na otázku, kdo měl pravdu. Jestli my, kteří jsme chtěli debatovat, nebo váš pan předseda, který vždycky říkal: Nemluvte, ticho, žvanírna, rychle pryč, já musím makat! Myslím si, že jste sami nám dali důkaz, že pravdu jsme měli my, a jsem rád. Očekával jsem debatu. Někdy jsem se i dočkal, ale spíš to byl večer, nebo dopoledne, odpoledne a večer přátel čtení napsaných textů. Proč ne, mnohým to čtení šlo docela dobře a chci ocenit ty, kteří mluvili spatra, nejenom z poznámek, protože takhle je to debata. Já teda nic napsaného nemám, ale budu odpovídat na vaše otázky a v lecčem vám dám zapravdu.

Například: Je pravda, že jsme přijali v rámci (nesrozumitelné) 74 nových úředníků a je pravda, že tím zvýšíme náklady státu o 42 milionů korun za rok. To je pravda. Paní poslankyně Alena Schillerová v roli ministryně vyrobila za loňský rok dluh 420 miliard korun. Když to jednoduše podělíte, je to 1,15 miliardy za den a když to ještě dál vydělíte, je to 48 milionů korun dluhů za jednu hodinu. Za každou hodinu loňského roku. A nyní se diví, že jsme zvýšili náklady státu, které představují zhruba 51 minut toho, co byla schopna ona vyprodukovat celý rok. Já to chápu... (Smích a potlesk z pravé části sálu.) Já to chápu, každá koruna dobrá a bereme vážně a můžu vám slíbit, že mzdové náklady určitě neporostou ani o těch 40 milionů korun až uděláme účet za celý rok

. Máte pravdu, máme politické náměstky. Možná jich máme 20, možná 25 nebo 30. Vy jich máte určitě více než sto v této chvíli. Tak to prostě je. Vy jste dělali směšné soutěže, kdy vaši straníci vyhrávali tak zvané odborné náměstky, takže my jsme obklopeni vašimi náměstky. Dobře, my se s tím nějak vypořádáme, ale chtěl bych ocenit vaši důvěru. My jsme ve funkci 26 dnů, počítám dobře? Ještě 26, za chvilku bude 27, a představte si, ještě jsme nevyřešili všechno, co oni nevyřešili za osm let. Velké zklamání pro hnutí ANO, že jsme za 26 dnů nevyřešili to, co oni řešili osm let. Tak my jsme ambiciózní, ale takhle ambiciózní jsme nikdy nebyli. Slyšel jsem mnohokrát z úst poslanců a poslankyň hnutí ANO, že vládě nedají důvěru. No, to je dobře. Kdyby to bylo naopak, tak jsme něco udělali špatně a naši voliči by fakt byli zklamaní. Myslím, že je jasné a dobré, když jasně namalujeme hranici mezi koalicí a opozicí.

Vy jste vládli s bolševiky a tvářili jste se, že to tak není a že jste menšinová vláda. Bylo to zamlžené. Když vám teklo do bot, tak vám přišli zejména v personálních otázkách na pomoc zbrojnoši z hnutí Tomia Okamury. Teď je to úplně jasné. Tady sedí - a ještě to tak pěkně vyšlo - od téhleté uličky (ukazuje uličku před řečnickým pultem) až doprava sedí vládní poslanci, a od téhle uličky směrem doleva, je to i politicky správně, sedí opoziční poslanci. Takže dělící čára je jasná. Je jasné, kdo má zodpovědnost a kdo bude hrát roli opozice. To samozřejmě neznamená, že nebudeme s opozicí diskutovat. A připouštím, že se může stát, že přijdou s něčím rozumným. Nerad bych to dopředu vylučoval. Jsem optimista, na rozdíl od mého předsedy klubu, jak mi naznačuje (Marek Benda). Ale člověk musí být optimista.

Někdy zdání klame. Když mluvila ve svém úvodním vystoupení paní poslankyně Alena Schillerová, tak jsem se dvakrát podíval. Protože já na ni normálně nevidím, že jo. A fakt mluvila Alena Schillerová, nebo resp. viděl jsem Alenu Schillerovou, omlouvám se, paní poslankyni Alenu Schillerovou, abych nebyl tak familiérní, ale slyšel jsem paní bývalou ministryni Janu Maláčovou. Ministerstvo financí v tomto pojetí je bankomat, kde můžete přijít a je úplně jedno, co máte na účtu, strčíte kartu a peníze vypadnou.

Teď k těm obavám o rozpočtové provizorium. Já skutečně rozumím všem ministrům financí, kteří říkali, že rozpočtové provizorium nechtějí a že chtějí schválit rozpočet. Myslím, že je to naprosto pochopitelné, politicky pochopitelné. My jsme ale díky hospodaření paní poslankyně Aleny Schillerové nemohli schválit ten rozpočet. A právě proto, jak hospodařila, jsme v rozpočtovém provizoriu. A právě proto musíme v tak krátké době rozpočet přepracovat.

Nebudu vás zatěžovat vším tím, co v tom rozpočtu při tom obrovském dluhu navrženém pro letošní rok, co vlastně nebylo, dokonce mandatorní výdaje. Pro mého kolegu pana poslance Nachera, který patřil k těm, kteří propagovali a prosadili odpuštění či zrušení, vlastně zastavení marných exekucí, tam jsme uzákonili odměnu pro ty exekutory. Pamatujete si? Je to mandatorní výdaj, když jsme to uzákonili? Je to mandatorní výdaj. Kolik odhadla minulá vláda, že bude zastaveno těch marných exekucí, a tudíž vyplatí tu zákonnou exekutorům? Vláda odhadla, že bude zastaveno nula exekucí. Nula marných exekucí, protože do rozpočtu na mandatorní výdaj, na to, co je uzákoněno, dala přesně nula korun. Zeptejte se ekonomických expertů Ministerstva spravedlnosti, možná pak přestanete kroutit hlavou. Ale já vím, že kroutíte hlavou nad tím, jak se to mohlo stát. No já taky nevím, jak se to mohlo stát. Ale stalo se to.

Green Deal. Co s tím budete dělat? Tak jenom připomínám, kdo za Českou republiku Green Deal odsouhlasil. Vzpomenete si? Dneska je to poslanec. Onehdá to byl premiér. Andrej Babiš. A teď chodí jeho poslanci a říkají, co s tím budete dělat? Jak to vlastně myslíte? Je to příležitost, nebo hrozba? Je to hrozně špatně. Ptejte se nejdřív svého předsedy. A pak klidně přijďte a řekněte nám, Andrej Babiš nám to neuměl vysvětlit, zkuste nám to vysvětlit vy. A my se pokusíme. Ale bude to těžké. Protože promarnil příležitost, kterou například využili naši sousedé ze severu, z Polska, kteří si vyjednali rozumné výjimky, které odpovídaly postavení a potřebám Polska. My jsme si nic nevyjednali. My jsme tady měli silná slova v České republice. Ale když přišlo na věc, tak Andrej Babiš nevyjednal nic a souhlasil.

Před chvílí jsme byli svědky debaty, já bych ji nazval, doufám, že se má kolegyně paní ministryně obrany neurazí, mimoň sem, mimoň tam. Ale mimoň je ziskový. A pan bývalý ministr Metnar, musím ho ale ocenit, za dnešek byl déle ve Sněmovně a mluvil více než za celé volební období, kdy byl ministr obrany. Tomu evidentně role v opozici svědčí. (Smích z pravé strany sálu.) Tady říkáte panu kolegovi, který je tady poprvé, že je pan neviditelný. No, kdybyste byli tak přísní na svého bývalého ministra obrany, nevím, co byste mohli použít na to, jak často sem chodil. Jak říkala jedna má kolegyně, jednou tady byl v březnu a jednou ve středu. (Opětovný smích z pravé strany sálu.) A on byl pro, mimoň tam. Minus 185 milionů mimoň tam. On se brání, to nebylo v kanceláři pana ministra Tomana, to bylo v mé kanceláři. Já myslím, že pro tu mimoň je to úplně jedno, v které je to kanceláři posunuli plus 185 milionů. Všimli jste si? K tomu se vůbec nevyjádřil. Ale ví přesně, že to bylo v jeho kanceláři. Mně je to úplně jedno. Chudák mimoň. Paní ministryně udělá mimoň sem z toho tam a logicky má předpoklad lepšího hospodářského výsledku.

A tady jsme viděli, co se stalo s vládou pod vedením Andreje Babiše. To není vláda. Nefungovala jako vláda podle ústavy. Když vás všechny bývalé členy vlády jmenoval pan prezident, myslím si, že si to pamatujete, první věta, ta klíčová, zní: jmenuji vás členem vlády České republiky. A ta méně klíčová zní: a pověřuji vás řízením resortu xy. Někteří měli i dva. Ne jak chudák pan vicepremiér Marian Jurečka, který to měl na 8 dnů. (Ministr Jurečka ho z vládní lavice opravuje: 18.) 18. Omlouvám se. To je delší doba, než někteří jiní, kteří v té funkci tak dlouho nevydrželi. Ale vy jste tam byl jenom náhradník. Ale i tohle je třeba si připomenout.

Já jsem tady slyšel od paní poslankyně Aleny Schillerové, já nic, já jen ministr. To ten druhý ministr. Andrej Babiš udělal z ministrů odborné náměstky generálního ředitele České republiky. Ale takhle vláda postupovat nemá a nesmí. Proto jsme zrušili, vidím paní předsedkyni Schillerovou, já vím, že PR je to super, jak tam chodí ti ministři s tou čepicí, pak dávají rozhovor před tím jednáním, pak v té Letenské do té kanceláře, jak jste dopadla, paní ministryně? No výborně. No vlastně výborně ne. Já jsem chtěla miliardu, nebo dvě, a paní ministryně mi dala půl, nebo jednu, nebo 1,2. Tak chci připomenout, že žádný ministr financí - žádný - nikomu nic nedává. Jsou to peníze daňových poplatníků. Jenom určujeme, kde peníze daňových poplatníků budeme investovat.

Velmi často říkají i renomovaní ekonomové, naposled jsem byl v debatě s exportéry, kdy vystupoval guvernér České národní banky a říkal, vláda má pouze a jenom peníze daňových poplatníků. No to je pravda. Ale je to jenom půl pravdy. Protože k tomu si půjčuje. Protože kdyby vláda pouze hospodařila s penězi daňových poplatníků, tak máme vyrovnané nebo přebytkové rozpočty. 826 milionů bylo zvýšení dluhů za dva roky. Jasně. Někteří nás cvičí, že neumíme sčítat dva schodky, že 367 a 420 není 826. Děkuju pěkně. To víme taky i bez kalkulačky. Stát si půjčil o něco víc, než potřeboval. Na tom není nic špatného. To se dělo běžně. To se tak stává, že některý rok se půjčí více, nebo některý rok méně. Ale 826 miliard za dva roky. Co se s tím dělo? 350 miliard, a to jsem velmi velkorysý, šlo na covidovou pomoc za dva roky.

Pamatuji si naši debatu v dubnu 2020 s tehdejší paní ministryní Alenou Schillerovou, která vybalila informaci, že do konce roku 2020 investujeme v boji s covidem 1,2 bilionu korun. Jak šel čas, tak paní ministryně pak říkala, to nebylo za rok 2020, to bude i za rok 2021. No a náš spor rozsoudila fakta. Čísla Ministerstva financí 350 miliard místo 1,2 bilionu. To jsou ty sliby. To je ta PR politika. Nadpis a za tím vůbec nic.

Antivirus B má udržovat pracovní místa v okamžiku, kdy jsou nepřímé dopady covidu. Zkusme si sami odpovědět a ptejte se zaměstnavatelů - kolik chybí pracovníků na našem pracovním trhu? Tři sta tisíc odhadem. Tři sta tisíc. Máme nízkou nezaměstnanost, to je správně, to je dobře a ještě chybí tři sta tisíc pracovníků. Minulá vláda neměla odvahu otevřít pracovní trh osobám a pracovníkům z třetích zemí. Neměla odvahu. Tím mimo jiné připravuje státní rozpočet o desítky miliard korun, protože tito lidé tady mohli legálně pracovat, zaměstnavatelé by za ně platili odvody, oni by platili daně. Určitě by něco utratili, takže by to nebyla daň z příjmů, ale určitě by se to projevilo i ve spotřební dani, v DPH a v dalších příjmech státu. Neměla odvahu.

Takže k čemu ten program potřebujeme? A když se podíváte na plnění v jednotlivých měsících, tak v některých měsících máme, skoro tam bylo (doplnění?) takřka nula. A to je dobře. To já nekritizuji. Jenom říkám, že když tady to nevadilo, tak teď to hrozně vadí. A teď k těm platům. V březnu 2021 tehdejší ministryně financí paní Alena Schillerová řekla v televizi - chci konsolidovat veřejné rozpočty a musím říct dopředu, že příští rok se zmrazí platy, nebudeme na to mít. Na doplňující dotaz řekla - ani hasičům, ani policistům. Tečka.

Pak prohráli volby a po volbách místo, aby svítili a topili, tak vymysleli zvýšení platů, které nechtěli, pokud by ty volby vyhráli. A teď se hrozně diví, že jsme to upravili. Nevím, jak bych to slušně řekl, nechci soutěžit v tom kdo koho uráží, ale minimálně je to pokrytecké. Protože když prohraji volby a zvyšuji platy, když vím, že to nebudu muset zaplatit, jak jinak byste to nazvali? Navíc, když změním svůj názor o sto osmdesát stupňů. Kdyby ten názor byl konzistentní, od března, od června, tak můžu říct - ano, měli jsme různý politický názor a to je legitimní. Takhle, když prohraji volby, no, to se nám to zvyšuje, když to nebudu platit.

Ono obecně platí, že z cizích peněz se dobro páchá velmi, velmi jednoduše. A takhle bych mohl pokračovat. Já jsem příznivec dlouhých debat, ale kdybych měl vyvrátit všechny obavy, pochybnosti, nepravdy, nepřesné informace, zavádějící informace a tak dále, z projevů, které doposud zazněly, obávám se, že bychom neskončili do konce jednacího dne, který podle zkušeností Sněmovny nastává zítra - vlastně už dneska - v 8.00.

A ještě k tomu rozpočtovému provizoriu pro paní poslankyni Schillerovou. Tým vašich lidí, který jsem si tam nechal, mně řekl, že žádný problém nebude. To není můj názor, který jsem jim vnutil a politicky prosadil. Tak buď věříme týmu, který s vámi dlouhodobě pracoval, já té informaci věřím, nemám důvody, nevěřím - nebo tady chodím a říkám - ježíš, to bude problém - s tímhle, s tímhle, s tímhle, já jsem na to upozorňoval, vidíte, mám pochybnosti, mám obavy. Nemějte, věřte svému týmu - kteří mi řekli, že to prostě zvládneme. Já jim věřím.

Já bych chtěl požádat své kolegyně a kolegy, abychom byli trpěliví v té debatě, když budou smysluplné otázky, abychom na ně odpověděli. Je, teď jsem si vzpomněl, já jsem dostal podklad od Patrika Nachera, pana poslance, a slíbil jsem mu, že mu odpovím na otázky, které tady napsal. Tak já zkusím. Pokud bych nějakou zapomněl, tak v příštím vystoupení bych to případně doplnil.

Na ty tři ministry navíc a na těch čtyřicet dva milionů jsem odpověděl, jestli to tak stačí. Počet náměstků jsem odpověděl, pořád jsme proti vám čučkaři, máme jich mnohem méně než vy, přestože jste v opozici. Vy jste (sem?) mi napsal - a já jsem rád, že tu debatu musíme vést - co to bude klientský přístup Finanční správy? Tak nejdřív řeknu, co to nebude, a pak řeknu, co to bude.

Nebudeme považovat každého podnikatele za sprostého podezřelého, jehož základní povinnost je 24 hodin (za?) den se vyviňovat z toho, že nic špatného nespáchal. To tady říkal... (Řečník je přerušen potleskem v sále.) S touto myšlenkou přišel Andrej Babiš, s touto myšlenkou si vybral tehdy tehdejšího šéfa Generální finanční správy, který mimochodem spustil kontrolní akci na malé podnikatele a poeticky to nazval a přesně v duchu jemných metod - kombajn. Tak tohle nebude. Nebude zaklekávání na firmy a nebudou desítky prohraných soudních sporů. (Potlesk v sále.)

Současně platí, že daně se platit mají a platit musí. Ale klientský přístup spočívá v tom, že jsme schopni rozpoznat chybu, opomenutí, nedostatek. Tady má být sankce spíše výchovná a ne likvidační. Tam musí být tolerantní přístup v těch sankcích. Musí být dialog mezi Finanční správou, tím podnikatelem, případně jeho auditory či účetními. Ale tam, kde zjistíme, že je to systematické, vědomé porušování zákona, tam budeme nemilosrdní a tam ty tresty budou opravdu drakonické.

V tomhle směru musíme změnit i systém sankcí. Pro velkou firmu sto tisíc je legrace, pro malého je to likvidační. To je klientský přístup. Mimo jiné taky to, aby Finanční správa se netvářila - já nic nevím, já vám nic nemůžu říct, podejte to, my máme tři roky na to, abychom šli na kontrolu a případně ty chyby našli. Jedním ze závazků naší vlády - a až čas rozsoudí, jestli se nám to povede, já doufám, že ano - je, že již nikdy nebudeme schvalovat daňové změny někdy v říjnu, v listopadu, v prosinci, které budou účinné od 1. ledna následujícího roku.

Takže daňový poplatník má neuvěřitelně krátký čas na adaptaci a stát má dostatek času, aby si to vyjasnil, napsal metodické pokyny, vyzkoušel si to a za dva, za tři roky potom trénoval ty chudáky, kteří během deseti dnů nebyli schopni v lednu všechno dobře zaúčtovat. Tak takhle to nebude. Myslím si, že v tomhle bychom mohli mít politickou schodu, že to není politická otázka. Když mluvím s malými podnikateli - a objel jsem jich přesně sto jedna, nejenom malých, středních a (nesrozumitelné) organizací v rámci své osobní kampaně a s každým jsem mluvil minimálně šedesát minut jeden na jednoho - my jsme se dostali do stavu, kdy se bojí ozvat ti malí.

Ti velcí většinou ne, jestli ti mají právní kanceláře, mají na to zdroje, klidně jdou do těch sporů s Finanční správou a velmi často jsou úspěšní. Ti malí se bojí. Nebojí se proto, že si myslí, že by neuspěli. Bojí se, že ten stát se jim pomstí jinde - že přijde víc kontrol, častěji a že ty sankce budou vždycky na té horní hranici a že stát v tom bude nemilosrdný. Tohle musí skončit. A doufám, že nikdo proti takovému přístupu nebude nic namítat. Pokud ano, tak se vracíme k tomu, co jsem říkal, že každý je sprostý podezřelý. A kdybych chtě použít některé přísloví - i když ta přísloví občas kulhají - tak autor tohoto výroku a tohoto přístupu - na to bych použil české přísloví - podle sebe soudím tebe. Tak takhle to nebude. Jestli to panu poslanci Nacherovi stačí, tak doufám, že ano.

Teď se podívám na nějaké další otázky. Abych řekl pravdu, mám pocit, že jsem na všechny podstatné otázky odpověděl. Kdyby ne, tak se určitě, určitě ozvu. Takže jednoduše na závěr. Nenechme si vzít tu radost z toho, že jsme vyhráli volby, že jsme byli schopni uzavřít koalici, připravit dobrý programový dokument. Čekali jsme osm let, ještě vydržíme klidně osm hodin. A jsme připraveni pravidelně skládat účty, tak, jak náš spor s paní poslankyní Schillerovou, jestli pošle stát 1,2 bilionu do konce roku 2020 nebo ne, rozsoudil čas a fakta, tak stejně tak si můžeme říct za rok, za dva, za tři a pak za čtyři, co s částí programového prohlášení bylo splněno a co ne.

A už jenom poslední poznámka. Občas (nesrozumitelné) ten člověk na něco zeptá, asi nemá. Pamatuji se - a teď nevím, jestli to byl rok 2015 nebo 2016, omlouvám se, nehledal jsem ve stenoprotokolech - vystoupil Andrej Babiš a říká - už toho mám dost, do měsíce předložím důchodovou reformu. Uplynulo šest nebo sedm let, buďme tolerantní, uplynulo šest let - nic. A pak si pamatuji (nesrozumitelné) v roce 2017 (říká?) Andrej Babiš - takhle mám napsaný nový zákon o daních z příjmů, použiji ty stužky, zavážu to a předám paní nastupující ministryni Aleně Schillerové. To nevím, jestli se stalo.

Nicméně po čtyřech letech, uplynuly čtyři roky, přišel jsem na Ministerstvo financí a jeden z prvních mých dotazů byl - prosím vás, mohli byste mi přinést ty Babišovy složky, co dostala paní Alena Schillerová, já se podívám, třeba je ten zákon napsaný dobře, nemuseli bychom začít od nuly. - Já se nedivím, nic tam není. Nic tam není. Tak já nevím, kdo to ztratil, jestli Andrej Babiš, nebo Alena Schillerová. Ale nezůstalo to tam.

Takže ještě jednou hezký den a těším se na vyslovení důvěry naší vládě.

Děkuji.