dovolte mi, abych se v rámci debaty o programovém prohlášení nastupující vlády vyjádřila ke dvěma podstatným záležitostem, které se týkají odborných a politických oblastí a témat, kterým se dlouhodobě věnuji, a to i zde v Poslanecké sněmovně a v jejích výborech. Vláda, která nás dnes žádá o vyslovení důvěry, prohlašuje za jednu ze svých hlavních priorit zavedení korespondenčního hlasování do českého právního řádu a do naší volební legislativy. Návrh zákona, který by měl toto umožnit, je ostatně už nyní na programu našeho dalšího jednání a brzo přijde na řadu.
Tento návrh je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek, ale jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva. A vláda, která se hned v úvodu svého působení hodlá vydat za hranu Ústavy a ústavnosti, naši důvěru už jen z tohoto důvodu mít nemůže.
V čem vidím v tomto případě ono nepřijatelné narušení ústavnosti? Za prvé jde o princip tajnosti hlasování. Princip tajnosti hlasování totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva individuálním aktem realizovaný fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti a zároveň, jde-li o akt kontrolovaný nezávislou volební komisí, složenou z delegátů různých politických subjektů, což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit. A vládě je to lhostejné. Nelze rovněž vyloučit riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a dozorem jiných osob dle jejich vůle, nikoliv dle vůle vlastní. Dále platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost. Tedy zásada, že jeden občan má vždy jen jeden volební hlas. Jinými slovy zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné podmínky. Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát. A zrovna tak nelze vyloučit situace, kdy pod identitou určité osoby s aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, například i ten, kdo volebním právem vůbec nedisponuje. Řeší toto nová vláda? Zajímá ji to vůbec? Dle všeho ne. Korespondenční způsob hlasování zkrátka zavádí dvojí typ výkonu volebního práva v jedněch a těch samých volbách jednoho ústavního orgánu. Na jedné straně tradiční fyzický typ volby pro voliče volící v České republice a možnost volit si mezi standardním a korespondenčním typem volby pro voliče mimo území České republiky, čímž určitou skupinu voličů naprosto neoprávněně zvýhodňuje oproti jiné skupině občanů. Je to diskriminace jedné skupiny občanů České republiky s vládním razítkem.
Tento způsob hlasování je, jak dobře víme, navíc velmi rizikový i z hlediska hrozby možné manipulace při sčítání korespondenčních hlasů. To jsme mohli vidět v prezidentských volbách v USA a rovnou i při posledních prezidentských volbách v Rakousku, kdy dokonce musel být výsledek první volby anulován právě z důvodu manipulace s korespondenčními hlasy. Hnutí SPD samozřejmě nikdy nepodpoří změny volebních zákonů tímto směrem a uděláme vše pro to, aby nikdy nevstoupily v účinnost ve jménu zachování elementární politické demokracie a svobodné soutěže politických stran a ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu. A je pro nás zarážející, že vláda, která se jindy Ústavou zaklíná, kudy chodí, zde základní principy ústavnosti naprosto ignoruje a pošlapává.
Za druhé je z mého pohledu naprosto nepochopitelné a neakceptovatelné, že ve vládním programovém prohlášení není v sekci zabývající se záležitostmi Evropské unie ani zmínka o probíhající konferenci o budoucnosti Evropy a o postoji nové české vlády k jejím záměrům a cílům. Konference o budoucnosti Evropy je přitom platformou, na které se rozhoduje o budoucí podobě Evropské unie, přičemž snahou Evropské komise, která určuje agendu této konference, je zcela jednoznačně utažení šroubů ve smyslu další federalizace Unie, posílení pravomocí unijních orgánů a oslabení kompetencí národních členských států. A tedy jde o cíle, které zcela jistě nejsou v zájmu České republiky. Cíle o to nebezpečnější, jelikož je silně podporuje a protlačuje nová německá vládní koalice.
A o jaké cíle se jedná? Posílení pravomocí Evropského parlamentu včetně zavedení jeho legislativní iniciativy, což by bylo právo Evropského parlamentu navrhovat závaznou legislativní unijní legislativu. Úplný přechod na většinové hlasování v orgánech Evropské unie všude tam, kde je dosud k přijetí rozhodnutí nutná jednomyslnost a kde existuje možnost členských států uplatnit právo veta. Jde například o oblast daní, sociální politiky či zahraniční a bezpečnostní politiky. Dále jde o revizi, o změnu systému a procesu voleb do Evropského parlamentu ve smyslu zavedení jednoho celounijního nadnárodního volebního obvodu, nadnárodních stranických kandidátních listin, společných pro všechny státy Evropské unie a o další reformy unijního volebního práva opět včetně posílení prvků dálkového korespondenčního a elektronického hlasování. Zde je maximálně varující skutečnost, že tuto oblast má v rámci konference na starosti eurokomisařka Věra Jourová. My v hnutí SPD samozřejmě všechny tyto bruselsko-berlínské nápady jednoznačně odmítáme a říkáme to dlouhodobě, veřejně a nahlas. Ale jak se k nim staví nová česká vláda? To se z jejího programového prohlášení ani z jejích dalších známých veřejných prohlášení nedozvíme. My ani čeští občané. Můžeme se to pouze domnívat z některých minulých postojů jednotlivých vládních politických stran. A to nás naplňuje oprávněnými obavami.
Ze všech těchto důvodů tedy nemůžeme vládě Petra Fialy dát důvěru. Nezaslouží si ji.
Děkuji za pozornost.
