vzhledem k tomu, že se celý svůj profesní život pohybuji v oblasti školství a vzdělávání, tak se i zaměřím na tomto dnešním jednání o důvěře vládě právě na tuto oblast, která mi je profesně blízká.
Jako bývalá učitelka, lektorka, metodička dalšího vzdělávání učitelů jsem s velkým zájmem sledovala vyjádření nového pana ministra školství pana Petra Gazdíka a s napětím jsem očekávala, až představí své nápady a myšlenky, kterými chce dosáhnout zvýšení kvality českého vzdělávacího systému. Bohužel jsem z jeho dosavadních vyjádření trošku zklamaná, protože jsem se nedozvěděla nic nového, převratného. Zatím neslyšíme nic jiného než obecné fráze, proklamace, které jsou jen opakováním vizí a cílů ze Strategie vzdělávací politiky České republiky 2030+. A tady si myslím, že je férové a důležité, aby zaznělo, že tato strategie vznikala v uplynulých letech a zpracovávaly ji odborné pracovní skupiny pod vedením tehdejšího ministra školství pana Roberta Plagy. Myslím si, že tato strategie se z mého pohledu povedla a bývalá vláda si zaslouží určitě poděkování za dobře odvedenou práci.
Strategie 2030+ počítá s řadou opatření, která naše školy posunou kvalitativně dál, proměny obsahu a forem vzdělávání, hodnocení žáků, zajištění rovného přístupu ke vzdělávání, podpora pedagogických pracovníků a mnoho dalšího. Ale před novým panem ministrem stojí jeden velký úkol, a to jak dostat tyto vize z papíru do reálné praxe. Bohužel o tomhle se nikde nic nedozvíme, protože v programovém prohlášení vlády o tom není ani slovo. Celá kapitola ke vzdělávání víceméně jen kopíruje cíle z uvedeného strategického dokumentu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, jak chce těchto cílů nová vláda dosáhnout. Přitom spousta změn se již nastartovala, v minulém období například revize rámcových vzdělávacích programů, rozvoj digitálních kompetencí, podpora disparitním krajům, podpora nadaným žákům a tak dále.
Takže tato vláda se nyní v podstatě jen poveze na vlně reformních změn ve školství, které již započaly před vaším nástupem a pokračovaly by i bez vás. A ředitelům a učitelům už dávno metodicky pomáhá tyto změny ve školách zavádět Národní pedagogický institut.
Ještě tu mám jedno téma, které mě pálí. A nejenom mě, ale i naše občany. A v této souvislosti vám něco ocituji: profesionálně a zodpovědně připravíme české předsednictví EU na podzim 2022, zaručíme, že každý člen vlády bude ovládat alespoň jeden cizí jazyk, kterým se bez problémů domluví, budeme důsledně vyžadovat znalost světových jazyků u ministrů a náměstků. Připomíná vám to něco? Ano, to jsou předvolební sliby, ke kterým se před volbami zavázaly koalice SPOLU a Pirátostanu. A jaký je dnes skutečný výsledek? Ze současné vlády se nezvládne cizím jazykem domluvit nejméně pět ministrů. A to jsou jen ti, kteří to přiznali. Někteří se totiž o svých jazykových kompetencích odmítli s novináři vůbec bavit. A ti, co přiznávají úroveň B1, pro nezasvěcené, to je střední úroveň, která vám možná stačí na dovolené, v restauraci, na tržišti, nikoli však na pracovních mezinárodních jednáních. Takže tolik ke slibům vládní koalice, že do vrcholných funkcí obsadí lidi s výbornou znalostí cizích jazyků. A ne, polština opravdu nestačí, pane ministře Stanjuro a paní ministryně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího. To už mohou všichni tvrdit, že umějí rusky, protože si pamatují pár slovíček a s bídou se podepíšou azbukou. A taky umíme všichni slovensky, že?
Myslím, že nikdo nezpochybní fakt, že angličtina je pro mezinárodní jednání klíčová. A obzvláště při blížícím se předsednictví Česka v EU. To by mě opravdu zajímalo, jak budou tito ministři vést kuloární hovory a budovat osobní vztahy. To se většinou děje bez tlumočníka. A navíc ti tlumočníci taky něco stojí a ne málo. Takže i mezinárodní jednání se nám v tomto ohledu dost prodraží.
A s odstupem času je skutečně úsměvné, jak jste se v minulém volebním období ještě jako opozice snažili dehonestovat jazykovou výbavu bývalé paní ministryně Schillerové. Z dnešního kontextu naprosto neuvěřitelné, troufalé a hrubé. Promiňte, ale já mám státní zkoušku z angličtiny, a přesto by se mi z rozhovoru se CNN rozklepala kolena a nemyslím si, že bych to bez přípravy zvládla. Tomu se může smát pouze ten, kdo absolutně nemá tušení, o čem znalost cizího jazyka je. A na druhou stranu, kdo v minulosti ocenil jazykové kompetence bývalého pana premiéra Andreje Babiše? Jako jediný ze všech předchozích premiérů se bravurně domluvil anglicky, francouzsky i německy. Klobouk dolů. Z vašeho tehdejšího opozičního tábora však nezazněla žádná slova obdivu či uznání. Jako jeho protivníci jste uměli jenom kritizovat a vysmívat se. A teď jste však poslali do vlády své zástupce, kteří se jednoduše prostě sami nedomluví. Takže v tomto ohledu jsem skutečně na stávající vládu zvědavá.
A závěrem jedno doporučení. V dnešní době existuje spousta výukových možností, jak jazykový hendikep rychle dohnat. A vím, o čem mluvím. Jsem učitelka a lektorka angličtiny. A tak opravdu doufám, že ministři nedělají po večerech nic jiného, než že se intenzivně učí angličtinu, když už to nedělali doteď, a že nám nebudou dělat v Evropě zas tak velkou ostudu.
Děkuji za pozornost.
