Pan premiér citoval ze závěrů Evropské rady, která se konala 15. 12. způsobem, že vlastně ta jeho slova netřeba opakovat. Připomínám, že jsme před konáním této Rady na 20. schůzi jako Senát... Pardon, šlo o 18. schůzi 15. prosince... Přijímali jsme důležité usnesení, které vlastně bylo s takovým doplněním mandátu pro vlády. To usnesení se věnovalo mimořádným aktivitám ruské armády na hranicích Ukrajiny. Celá řada věcí, těch apelů, které jsme tehdy formulovali, pro vládu v demisi, se ukázala jako velmi aktuální, a to i dnes, protože máme za sebou od té doby už měsíc. Situace se nezlepšila, naopak napětí roste. Přestože jsou otevřeny všechny snahy o udržení diplomatických kanálů, situace je nesmírně vážná. Právě udržení nejenom transatlantické spolupráce, jak je stanoveno v závěrech Evropské rady, ale také jednoty, postupů, analýz a dalších strategií v rámci NATO je naprosto klíčová.
Chtěl jsem proto poděkovat panu premiérovi, že se přihlásil k těm závěrům, a to i formou programového prohlášení, které svým způsobem rezonuje s těmi velmi vážnými změnami bezpečnostního prostředí, o nichž dnes čteme v novinách doslova každý den. Připomínám masivní přesuny techniky z Ruska na území Běloruska, mimo jiné, které mohou skutečně velmi zhoršit postavení Ukrajiny z hlediska bezpečnostního.
Není čas na dlouhé otálení. Proto jsem si vzal do ruky programové prohlášení, chceme vládu povzbudit i v souladu se včerejším usnesením VZVOB, aby skutečně se vší vážností přistoupila k té revizi vztahů s Ruskem, jak je uvedeno, také s Čínou. Chceme také vládu povzbudit, aby v souladu s aliančními závazky, tak jak uvádí, do roku 2025 navýšila výdaje na obranu. S tím souvisí vlastně moje první doporučení, a budou tři, omlouvám se, pane premiére, že vám dávám nahrávku, ale je to spíš nahrávka na smeč, než že bych chtěl vám dávat úkoly.
Protože situace je vážná a spolupráce s oběma komorami parlamentu bude nesmírně důležitá, připomínám, že Senát se otázkou Ruska a Ukrajiny v minulém roce zabýval systematicky. S tím prvním souvisí, že v Severoatlantické alianci čekají na odpověď z České republiky, kterou jim neposlal Andrej Babiš. A ta odpověď měla přijít už z konce minulého roku a jmenuje se dokonce v angličtině speciálně, to znamená – jak budeme plnit naše závazky v navyšování těch výdajů na obranu? A to je věc, která nepočká, protože tam už doslova běží včas. Včera bylo pozdě. S tím souvisí ale důležitá věc. V tomto roce bude probíhat summit Severoatlantické aliance. Bude probíhat na pozadí toho obrovského napětí, kterého jsme dnes svědky. Bude probíhat v Madridu koncem června. Přestože neznáme váš kalendář, tak vás chceme požádat, abyste se vší vážností začal připravovat, že byste tentokrát, naprosto výjimečně, zastupoval Českou republiku vy, a nikoliv pan prezident. A to nejenom z důvodů indispozice, ale také z důvodů faktických. Hlava státu totiž na těch jednáních může velmi poctivě říct – já nemám na starosti rozpočet, já nemám ústavní postavení takové, abych to mohl všechno zorganizovat. Ale vy, pane premiére, to postavení máte. Můžete okolo sebe shromáždit syrové ministry. A ten obrovský impuls důvěry, který do vás voliči vložili, přetavit také v zabezpečení toho, co je nejdražší, tedy suverenity, prosperity a bezpečnosti občanů České republiky. Proto vás chceme požádat, abyste se koncem června, si nedával nic důležitého, nic důležitějšího, než je účast na summitu Aliance v Madridu.
Moje druhé doporučení, jestli si můžu takhle dovolit, a omlouvám se za opovážlivost. Prezident v minulých dnech řekl, že se nehodlá setkávat s ostatními ústavními činiteli. A vy jste to velmi moudře komentoval. Myslím si, že stojí za pozornost a vlastně za úvahu, abychom si položili otázku, zda by to tedy neměl být předseda vlády, kdo pozve k sobě všechny ústavní činitele, převezme iniciativu a za účasti svých ministrů – zahraničí, obrana, vnitro a dalších – začnou za přítomnosti obou reprezentantů obou komor promýšlet, jak velmi vážná situace dneska je. A nemusíme mluvit pouze o Ukrajině, mohli bychom pokračovat. Ten strategický kompas, o kterém jste mluvil, je ostatně mimořádně zajímavé cvičení. Včera jsme se tomu věnovali přes hodinu na výboru. A musím říct, že těch možností, dokonce i pro české firmy, je tam mnohem více, než na první pohled by se zdálo. Obrana není jenom věc, kterou za nás zajistí někdo jiný. To je vlastně služba národu a občanům, kterou musíme na prvním místě zabezpečit sami. A to v rámci kolektivní obrany Severoatlantické aliance. A potom samozřejmě v rámci Evropské unie jako komplementaritu. A proto jsme vás chtěli požádat, abyste zvážil, zda nepřevzít iniciativu. Není na co čekat. Situace je nesmírně vážná. A moje třetí doporučení – na východní hranici aliance působí naše jednotky. V Pobaltí především. Jednotky, které mají za cíl zabezpečit vzdušný prostor, ale také i pozemní síly. Je potřeba si uvědomit, že to, co se dnes děje, vyžaduje i možná přehodnocení té naší přítomnosti, abychom byli připraveni ji posílit. A to nejenom v Pobaltí, ale dokonce i na jihovýchodním křídle, tedy například v Rumunsku. Posilovat tuto alianční schopnost odstrašení, tu obrannou schopnost pro naše spojence, je v dnešní době možná mnohem důležitější než všechna slova, která tady teď říkám. A tak jsme vám chtěli, pane premiére, poděkovat, že jste mezi nás přišel. Ty úkoly jsou obrovské, ale my jsme připraveni vás v tom podporovat. Je to také otázka veřejné diskuse. A jsme přesvědčeni, že v parlamentu je to místo, kde bychom právě i o bezpečnosti, obraně a prosperitě našich občanů, o ochraně svobod měli na prvním místě mluvit. Děkujeme, že jste přišel.
