Po tom, co říkal kolega Lumír Kantor, se samozřejmě cokoli těžko komentuje, nic z toho nelze negovat ani popřít. Ale skoro bych se radši býval přepřihlásil až o tři kolegy dál. Nicméně to zkusím přebalancovat po drátě.
Především bych chtěl začít pozdravem ne "dobré odpoledne", ale "světu mír". Potom bych chtěl říci, že asi pomohla doba covidí lépe poznávat lidi. A to myslím i v tom globále, tedy nás všechny. A nikdo v tom nejsme úplně jednoduše a nevinně.
A včera jsem na výboru také položil otázku, jestli vám to stojí za to. Dnes bych to skoro odvolal a řekl bych: "Stojí nám to za to?" Nedělil bych to na to "vám" a "nám". Proto jsem také rád, že teď v posledních dnech máme možnost s panem předsedou se scházet po večerech i dnes ráno v rámci transparentního vyjadřování se. Takže on hájí ano, já hájím ne a myslím, že to činíme v přátelském svazku a že tak budeme činit i dále, že to není až tak problém. Ale chtěla to po nás poslankyně Karolína Peake tady na Malé Straně, abychom byli všichni transparentní. Já jsem vyvěsil kdysi rentgenový snímek plic hned poté a teď, proč bychom neměli oznámit ta dvě možná řešení, dvě možné varianty? Takže toto si myslím. Už bych moc o viru nechtěl mluvit, protože tady ty důvody byly všechny a už jsme toho plní. A pan ministr tady vznesl celou řadu důvodů toho jednoho přístupu.
Je samozřejmé, že ty dva roky žijeme v nenormálním stavu a byl aktivován článek 9 Starého zákona knihy Genesis o pokrytectví. Tam se to týkalo Noeho, ale obecně byl pokryt pokrývkou, vzniklo pokrytectví. Takže od té doby máme roušky neroušky, opatření neopatření a léčbu neléčbu a odstupy neodstupy, obchody neobchody a všechno k tomu, vakcíny nevakcíny a různě verifikované a neverifikované, přísliby a nepřísliby. A já jsem si docela s nadějí říkal, že po tom vítězném únoru nás čekají třeba dva tři čtyři měsíce období, kdy bychom si to všechno srovnali. A ta opatření, která byla smysluplná, tak si nějak potvrdili. A ta nesmysluplná, že naopak.
Měl jsem teď inspirující setkání v undergroundu, asi 300 lidí. 21. 1. byla konference o důsledcích covidu, která se tady v Senátu nijak nehodila nebo konat ani nemohla, ale věřte tomu, že to bylo inspirující. Od 9 do 9, 12 hodin. Mezi tím jedno kafe, dvě buchty. A dozvěděl jsem se tam spoustu věcí. A co tam chybělo úplně, byl aktivismus pro něco. A nevím, že bychom na odborných konferencích ať už radiologických, pane ministře, nebo onkologických nebo jiných byli nějak hrozně aktivističtí a znepřátelovali se kvůli tomu, že někdo to vidí tak a jiný jinak. Takže to jsem si říkal, že na to bude nějak prostor, udělat si nějaké zhodnocení. Ať už další vlny přijdou, nepřijdou nebo k nám přijdou. Také že bychom se bavili více o původech a možných návratech, protože, víte, bavit se o tom, když přiletí raketa odněkud, jestli udělá díru 20 metrů, 30 metrů, jestli někoho zabila, nebo nezabila, a nestarat se o to, odkud létají a zda přiletí příště, mi přijde velice nemoudré. A teď bychom mohli začít právě konferenci o tom všem, co umíme a neumíme. I my. Nebo oni. Příroda, stvořitelé, všechno. Takže tímto bych asi skončil tu debatu.
Ale možná ještě poznámka, vaším předsednictvím, pane předsedající, k panu kolegovi Canovovi. My jsme na tom velmi podobně, já bych také mohl mít obavu, zda nejsem vakcinačně poddávkován, protože jsem samozřejmě v té kategorii, kde stejná dávka jako třeba u kolegů tam v okolí by na mě nebyla, ale byla, byla. Víte, pokud jde o ty mRNA vakcíny, tak je to informace, kterou do vás pustí a vy s ní pak nějak naložíte podle svých tělesných schopností a možností, takže je to velmi podobně, jako že máme noviny stejné, ať jsme různých vah a různé krásy, tak je máme také stejné. Tu informaci si nějak v organismu zpracujeme. U jiných druhů vakcín je to k diskusi. Já myslím, že se hlavně neví.
Je otázka, když máte jedny noviny všichni, nebo máte deset novin všichni, co se kde dočtete. Takže je místy fér, i v té vědě, si říci, že ještě nevíme, ale... Ale že máme obrovskou chuť se na to ptát a zkoumat to. Takže tímto konec.
Co mě trápí a proč jsem se vlastně přihlásil, protože jsem to zvažoval, jestli dneska – vždycky mám problém s tou přežaloudíkovaností zejména já a určitě i další – je, že lidé se asi mají bát méně vlády a státu než viru. Teď se mi zdá, že se bojí více státu a vlády než viru. A chci se zeptat zejména vedení Senátu, jestli je velice komfortní s tím dnešním opatřením. Já jsem z toho byl spíše smutný, protože policisty jsem tím nechtěl obtěžovat, ti jsou příjemní a mají to na celý den od noci, tak jestli oni hlídají nás před voliči nebo ty voliče před námi, protože známý výrok je ten "když zasedá parlament, nikdo si není jist majetkem ani životem".
To je řečnická otázka. A potom je otázka, když to setkání s voliči prý nemůže být nebo nemá být, protože se některých z nich třeba bojíme, ne všech, tak jestli je pak zase budeme zvát na ty koncerty do sala terrena, jestli budeme dělat popularizační akce pro Senát, když se takto nepopularizujeme. Já vím, že příklady táhnou. Pan premiér Trudeau také kamsi ujel, ačkoli za ním jeli voliči z velké části Kanady. Ta je velká. My z Brna rádi odskočíme, když přijdou voliči, klidně i na požádání. Tak to mě tak trošku trápí, protože vidíte, to už zase přilévá do čehosi, to už vůbec nejde o opatření. A jestli 72 hodin po PCR, to už jsme zase úplně kdesi jinde. Zase je otázka ze včerejška, stojí nám to za to?
Tak a teď abych to všechno možná zracionalizoval. Na pana ministra byla spousta otázek a já bych ho v rámci očekávání velmi dobré spolupráce a mnoha změn v celém necovidím zdravotnictví rád zatížil jen dvěma odbornými otázkami. Já jsem zatížil včera takto paní hlavní hygieničku a nějak jsem se odpovědi nedočkal, i když odpovídala ochotně a ráda. Ale nedobrali jsme se dál. Čili v nějaké formě se bude dělat nějaká inovace zákona. A měli bychom mít asi stejnou nomenklaturu a mít jasno o nomenklatuře. Takže jak jsme opustili termín "bacilonosič", to jsou ti, co jsou na daný test pozitivní, tak to jsou bacilonosiči podle bývalých pravidel, ne? A souhlasím s tím, že bacilonosič, který má klinické projevy a nemá klinické projevy, tak ten, co má klinické projevy, ten už je nemocný, to už není jen bacilonosič, to je nemocný člověk.
Kdysi se tak dokonce kontrolovala žluč po obyčejných žlučnících. Na nositelství, na bacilonosičství tyfu. Takže teď jsme potenciálně nesplnili plán, protože ředitel ÚZIS Dušek předvídal 80 000, my jsme splnili plán jen na 3/4, na 60 000, ale otázka byla, kdybychom testovali třeba více, jako že už víc asi ani nemůžeme, tak jestli bychom se třeba nedobrali ke 160 000 pozitivních a nepřekročili plán, jak bývalo zvykem. Tak nevím. Ale přesto všechno, alfa, beta, gamma, delta, WHO nařídila, že se nemohou nějakým způsobem segregovat nebo že není slušné říkat "brazilská varianta, britská, indická, jihoafrická", ale že to bude podle písmen řecké abecedy. Tak toto bylo na podzim, nám to přišlo logické.
Takže v očekávání varianty epsilon, čerta starého, nedočkali jsme se. A je varianta omikron. Kdo ten marketingový termín vymyslel a proč? Paní hlavní hygienička říkala: "No, to tak je, to tak přišlo." Takže v Mendělejevově tabulce prvků také můžeme očekávat nějaké. Čili i na toto bychom se měli ptát. Já vím, že vám to přijde jako banalita, ale pak budeme něco strkat do zákona a budeme tam psát: "Tak co, jak budeme klasifikovat věci?" To už s předvídáním úprav různých, lidé by v tom také měli mít jasno. A já vím, že se teď táži směrem do světa. Možná že pan ministr neví, nebo ví, nebo tuší, ale prostě to není všecko normální a není to fér. V medicíně se takto nekonalo. Nomenklatura se držela.
A potom bych také rád, my platíme přímo či nepřímo nějaké migrační tábory. Zajímá nás jistě to, co je v EU na jihu Itálie, v Řecku a tak, co mohlo být třeba i u nás nebo je v nějakých podobách v střediscích, kde se primárně ti hosté soustřeďují. A my si také poměrně dost platíme třeba za ty milionové tábory v Turecku a tak, nepřímo jako EU. A fakt by mě zajímalo experimentálně, kolik je tam těch nemocných, zda tam, jak říká pan profesor Flegr, odjíždějí vagony mrtvých. Ti jsou tam v hrozných hygienických podmínkách. Vůbec jakákoli koncentrace, určitě to není tady. A my, protože tam nějakým způsobem máme finanční účast, a je to kontrolní skupina, v našich skvělých zdravotnických podmínkách, kde máme informace z ještě skvělejších podmínek německých, britských, francouzských, tak je to vždycky velmi zlé. A v těchto oblastech, kam posíláme i přebytky třeba některých našich vakcín, vím, že jsme i rouškami pomáhali v jisté fázi, San Marinu jsme pomáhali, myslím, že 50 000 roušek tam šlo. To jsou dvě roušky na obyvatele. Tak jestli bychom se o to také neměli zajímat, protože to jsou automaticky vznikající kontrolní skupiny.
A my se dříve nebo později dostaneme k tomu, že si budeme muset říci, co z těch všech opatření bylo smysluplné, co bylo třeba nesmysluplné nebo pod tlakem doby. Už proto, aby nový zákon, ať už vznikne jakkoli, kdykoli, letos nebo jako na Tchaj-wanu po 13leté práci, byl pokud možno vycizelovaný, moudrý a každé slůvko bylo zdůvodněno. Čili když se mě medik zeptá: "Pane profesore, když alfa, beta, gamma, proč omikron?" Tak abych hned věděl: "Proto, že..." A nevím to. A pak bych uměl ještě dalších sto otázek, které také nevím. Ale o tom měla být ta senátní konference, co bude, tedy říkám si, jestli si otázky schováváme.
Mě to nadchlo toho 27. 1., věřte tomu, že kdybyste tam byli, i když to bylo kdes v žižkovském udergroundu, já jsem čekal, že třeba i Plastic People se objeví, tak to vám fakt byli lidé, kteří to dělají a kteří – já nechci ta jména tady říkat, abych někoho nediskreditoval, pořád to ještě nemáme úplně svobodně – ale věřte tomu, že všichni od rána do večera dělají tu svou problematiku, o které mluví. A mají být za jakýsi second class ve vědě, zatímco ti hoši, co si přečtou něco včera v americkém žurnále, tak druhý den jsou first class a potom každý týden. A my potřebujeme relevantní informace. Potřebujeme i alternativní informace. Potřebujeme se bavit o dvou třech řešeních jedné věci.
A já jsem rád, že to nemusím panu ministrovi zdůrazňovat, protože on je ze stejného akademického prostředí, takže všechny základní návyky má. Tak se nezlobte, já jen vyslovuji znovu smutek nad tím, že jsme tady dnes tak strašně pod ochranou, že bych se skoro chtěl omluvit občanům, že to bylo třeba kvůli tomu, že tu není doasfaltováno nebo že je tu něco špatně. A nevím, proč by tu nemohlo stát 200 lidí s vlajkami. Kdyby někdo rozbil okno, tak ho chytnou a něco s ním udělají, okno zaplatí. Ani to tak nebude. A toto si myslím, že se nehodí k pandemickému zdravotnickému zákonu, který je stejně tak zákonem resortu z ministerstva vnitra a z ministerstva spravedlnosti.
Děkuji.
