Ale zpět k příčinám dramaticky rostoucích cen energií. Prakticky všechny z nich jsou spojeny s naším členstvím v Evropské unii, respektive s některými jeho aspekty a s neochotou naší vlády se jim vzepřít a opravdově je začít řešit. Patří sem především naše účast v jednotném energetickém trhu Evropské unie, naše participace na nesmyslném a spekulativním systému obchodování s takzvanými emisními povolenkami, konkrétně jde o evropský systém obchodování s emisemi ETS, a o souhlas předchozí i současné české vlády se šíleným plánem snižování emisí a likvidace tradičních energetických zdrojů, zvaným Green Deal. Ale k tomu obchodování s emisními povolenkami se konkrétně ještě dostanu.

Současná situace vysokých cen elektřiny, plynu a energie má tedy několik zdrojů. Patří sem i odstavování jaderných a uhelných energetických zdrojů bez ekvivalentní náhrady, protože větrné a fotovoltaické zdroje z povahy věci jejich plnohodnotnou náhradou nejsou ani náhodou. V určitých ročních a klimatických obdobích navíc musí být jejich výkon do velké míry nahrazován plynovými elektrárnami, což vede k růstu spotřeby zemního plynu a dle zákona nabídky a poptávky také k výraznému růstu jeho ceny. Ve státech Evropské unie, včetně České republiky, je dalším zdrojem růstu cen energií astronomický růst ceny takzvaných emisních povolenek, které se staly kromě proklamovaného prostředku pro tlak na snižování emisí hlavně nástrojem pro investování a pro masivní finanční spekulace. V podstatě se dá říct, že emisní povolenky mají se životním prostředím už velmi málo společného. Investují do nich například americké penzijní fondy, spekulanti a podobně a my a náš průmysl živíme tyto spekulanty a různé fondy, které, do nich investují.

A opět. Tím, že tyto povolenky mají vést k vytlačování uhelných zdrojů produkce energií, stimulují růst spotřeby a ceny plynu, přičemž dalším problémem je zde to, že růstem cen emisních povolenek se zvyšuje nejen cena elektřiny vyrobená z uhlí, ale také z plynu. Cena emisních povolenek v Evropské unii se nyní pohybuje těsně pod hranicí 100 euro za tunu CO2, přičemž dle prognóz Evropské unie se měla tato cena v roce 2025 pohybovat okolo 26 eur a v roce 2030 pak okolo 30 eur za tunu CO2. A tak se ptám, kde udělali soudruzi v Bruselu chybu?

Mimochodem od začátku loňského roku se jedná o zvýšení o více než 200 %. A oproti roku 2020 jde už o čtyřnásobný nárůst. K těmto vysokým cenám povolenek ovšem přispívá nejen zdražování plynu, ale také finanční spekulanti. Tyto povolenky jsou totiž volně obchodovatelné, což je naprostá nehoráznost s tragickými dopady, jak vidíme v přímém přenosu. A na tomhle se přece nebudeme podílet. Vždyť jde o šílenou ideologickou regulaci nedozírnými následky. Emisní povolenky jsou jakýmisi novodobými odpustky zeleného eurounijního náboženství, přičemž za jejich vysokou cenu má nejvyšší odpovědnost opět Evropská unie, která každoročně vydává těchto povolenek záměrně zcela méně a méně. Velký vliv na růst cen energetických komodit má i to, že v Evropské unii existuje velký tlak na přechod od dlouhodobých smluv pro nákup plynu k nákupu na takzvaném okamžitém trhu na plynové komoditní burze v Rotterdamu. To v případě přebytku plynu vede k jeho nižším cenám.

Problém ovšem nastává v krizové době, kterou zažíváme nyní. Zodpovědné vlády, například ta maďarská nebo srbská, to vyřešily po svém. Uzavřely dlouhodobé několikaleté kontrakty na dodávky plynu s ruskou společností Gazprom a tak zajistily svým občanům několikanásobně nižší cenu této komodity, než tomu je a bude v případě občanů České republiky. Odstavování jaderných a fosilních zdrojů a stále větší spoléhání se na takzvané obnovitelné větrné a fotovoltaické zdroje vede hlavně v zimním období k nedostatku dostupného výkonu a k ohrožení stability elektroenergetické sítě. Nevím, jestli to víte, ale takový příklad, například ve Švédsku, ve švédské státní televizi minulou zimu vystoupili moderátoři a řekli, že prosí hlavně dámy, aby přestaly prát a luxovat v zimě, kdy se teplota dostane pod - 20 stupňů, protože je obrovský nedostatek elektrické energie v závislosti na tom, že Švédsko zrušilo také své jaderné elektrárny.

Velký vliv na růst cen energetických komodit má i to, že v Evropské unii existuje velký tlak na přechod od dlouhodobých smluv pro nákup plynu k nákupu na takzvaném okamžitém trhu, na plynové komoditní burze v Rotterdamu. To v případě přebytku plynu vede k jeho nižším cenám. Problém ovšem nastává v krizové době, kterou zažíváme nyní. Odstavování jaderných a fosilních zdrojů stále větší spoléhání se na takzvané obnovitelné větrné fotovoltaické zdroje vede hlavně v zimním období, to už jsem říkal, k nedostatku dostupného výkonu. Spotřeba elektřiny roste i s přechodem k vytápění pomocí elektřiny například k tepelným čerpadlům a rozvojem Evropskou unií a její zelenými plány podporované podle našeho názoru nesmyslné elektromobility. Zvyšuje se tak mimochodem i hrozba blackoutu, před čímž mnozí experti varují. Před přechodem od uhlí jádra plynu se také docela paradoxně v rozporu s proklamovanými cíli evropských pohlavárů významně zvyšuje závislost států Evropské unie na dodávkách z Ruské federace. A také rostoucí ceny plynu a elektřiny mohou brzy vyústit k odchodu evropského průmyslu za nižšími cenami energií mimo Evropskou unii. Vysoké ceny energií tak pro evropské i české obyvatelstvo, o které nám jde především, mohou společně s odlivem tisíců pracovních míst vést k úpadku ekonomické a životní úrovně. To pak může rezultovat k ohrožení sociální a politické stability společnosti.

To je velmi vážná věc. Myslím, že bychom se nad tím mohli nebo měli určitě zamyslet, protože hnutí SPD dlouhodobě říká, že tato politika Evropské unie a s ní samozřejmě i české vlády může vést k destrukci průmyslu a k chudobě v České republice. A my říkáme, probuďme se, dokud je čas.

Co se týče konkrétní vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií nestojí v podstatě za řeč - žádná reálná, opravdová pomoc neexistuje. A co neexistuje vůbec, to je pomoc živnostníkům, podnikatelům a českým firmám, zasaženými rostoucími cenami energií, což je naprosto neuvěřitelný cynický a tristní postoj, zvláště víme-li, že pokud je odběr elektřiny či plynu veden v režimu takzvaného místa podnikání, nikoliv v režimu soukromého místa k bydlení. Nejenže nelze využít ani hypotetickou a nedostatečnou možnost požádat o příspěvek na bydlení, ale hlavně to, že ceny energetických komodit jsou u těchto odběrných míst určených k podnikání mnohem vyšší než nemovitostech určených k bydlení a jejich současný růst už je pro mnohé podnikatele likvidační a vede k zániku živností firem.

Jediným opatřením, které tato vláda vydává za pomoc lidem související s růstem cen elektřiny plynu, jsou určité kosmetické úpravy v nastavení takzvaného příspěvku na bydlení. Poslankyně a poslanci hnutí SPD před nedávnem v Poslanecké sněmovně tento návrh podpořili, protože každá pomoc v této situaci je lepší než nic. To ovšem vůbec neznamená, že tyto změny považujeme za vhodnou a už vůbec ne za komplexní, úplnou či konečnou formu pomoci občanům, rodinám a domácnostem postiženým stále rychleji rostoucími cenami energií a tím i celkových nákladů na bydlení a na život vůbec. Vláda ve svém návrhu postupovala onou příslovečnou cestou nejmenšího odporu, když občany, kterým enormně vzrostly náklady na bydlení, v podstatě poslala na úřad práce do fronty se žádostí o příspěvek na bydlení s tím, že možná půjde o žádost úspěšnou, ale v mnoha případech pravděpodobně nejspíše nikoliv. Protože vláda sice navrhla mírné zvýšení příspěvku na bydlení formou zvýšení takzvaných normativních nákladů na bydlení, ale parametry pro nárok na něj, tedy poměr nákladů na bydlení k celkovým příjmům domácnosti, což by bylo opravdu podstatné důležité, neupravila, tedy v tomto případě nesnížila vůbec.

Ztížený, ba až nemožný přístup k tomuto příspěvku tak mají pracující občané oproti těm nepracujícím, přičemž těmi nepracujícími nemám na mysli seniory a zdravotně postižené. Stejně tak velmi obtížný přístup k tomuto příspěvku pak mají občané žijící ve vlastních nemovitostech, ve vlastních bytech či domech, zejména pak na venkově, ale i ti, kdo bydlí v družstevních bytech. Velkým problémem je zde i enormní administrativní náročnost. Vyřizování žádostí o příspěvek na bydlení, obsahová i časová, a také skutečnost, že dle odborné a zajímavé studie nedávno zveřejněné na serveru seznam.zpravy.cz mnoho osob, které by na tento příspěvek měly právní nárok, o jeho existenci ani nevědí. Tato studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, tedy zhruba o 300 000 osob a také hlavně o seniory. Ostatně potvrzují to i nejnovější data Úřadu práce České republiky, který příspěvek na bydlení administruje a který uvádí, že přijal od začátku roku do 4. února 17 000 nových žádostí o příspěvek na bydlení, zejména v souvislosti s růstem cen energií. Přičemž je jasné, že se tato neblahá situace týká spíše stovek tisíc našich občanů nebo domácností. My to odhadujeme až na 700 000 občanů domácností. Co se týče zrovna našich seniorů, systémovým řešením namísto jejich odkazování na ponižující a složitou proceduru podstupování žádosti o sociální dávky růstu cen, nejen energií ve vztahu k této skupině našich spoluobčanů, by bylo zavedení minimálního starobního důchodu zhruba ve výši aktuální minimální mzdy, což je dlouhodobý cíl a dlouhodobý návrh hnutí SPD.

Je zcela evidentní, že primární odpovědnost za současné vysoké ceny energetických komodit má jednoznačně vláda České republiky. Vláda, jakožto vrcholný státní orgán a vrcholná exekutivní instituce státu. Proto by tato vláda měla také okamžitě začít konat a činit konkrétní kroky směřující ke snížení cen energií. Těmi nástroji, které má k dispozici, ostatně může se v tomto inspirovat v blízkém zahraničí, ve státech Visegrádské čtyřky, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku, které takové kroky v energetické oblasti ve prospěch svých občanů již dávno udělaly. Já se obávám, že tato vláda nebude mít dostatek politické odvahy, aby takové kroky udělala. A pak nezbude - teď to samozřejmě říkám ironicky - nezbude českým občanům, než se přestěhovat na Slovensko, do Polska nebo Maďarska.

Vláda by měla skrze Energetický regulační úřad okamžitě snížit regulované složky cen elektřiny a plynu, které tvoří zhruba polovinu celkové ceny těchto komodit pro spotřebitele, a nikoliv je zvyšovat v rozporu s jakoukoliv elementární logikou, jako se tomu u nás nedávno stalo. A dále by vláda měla jednoduchým a jasným způsobem pomoci občanům a firmám, kteří jsou nyní růstem cen energií postiženi nejvíce. Například tak, že v plné výši uhradí doplatky za dodávky energií těm občanům, domácnostem a firmám, kteří o to požádají, jejichž dodavatelé energií typu společnosti Bohemia Energy a podobně v poslední době ze dne na den ukončily činnost, a tito občané odběratelé tak museli za extrémně nevýhodných finančních podmínek přejít k takzvanému dodavateli poslední instance. Zániky a ukončení činnosti některých těchto dodavatelů energií, kterým stát v minulosti vydal licence a umožnil jim léta realizovat pohádkové zisky, a to, že tito dodavatelé nedodrželi platné smlouvy s občany a firmami, je tedy vina a odpovědností státu. A ten by měl napravit škody z toho plynoucí a vynaložené prostředky pak třeba v rámci různých konkurzních řízení vymáhat na těchto nespolehlivých dodavatelích.

Na vysokých cenách energií v České republice se rovněž, a to je poměrně málo známé, podílí daň z elektřiny a daň ze zemního plynu, které zde byly zavedeny k 1. lednu 2008. A víte, proč? Na základě podmínek členství České republiky v Evropské unii.

Sazba daně z elektřiny pro rok 2022 činí 28 korun a 30 haléřů za jednu megawatthodinu. A je součástí ceny služeb podobně jako je tomu u daně z přidané hodnoty. Daň ze zemního plynu je povinná složka ceny této komodity. Jde o daň z plynu pro fyzické a právnické osoby, které jsou dodavateli nebo spotřebiteli zemního plynu. Podle účelu, k jakému je plyn dodáván, je pak stanovena sazba této daně. Základem pro výpočet výše této daně je množství plynu v jedné megawatthodině, takzvaného spalného tepla. Daň ze zemního plynu, kterou platí konečný spotřebitel, je nyní na úrovni 30 korun a 60 haléřů za jednu megawatthodinu. Daň ze zemního plynu se týká právnických a podnikajících fyzických osob. Čili jde o daně, které poměrně tvrdě a hlavně zbytečně zatěžují naše živnostníky a podnikatele a snižuje jejich konkurenceschopnost a jsou to daně nařízené nám Evropskou unií.

A nyní něco k těm zahraničním zkušenostem s řešením vysokých cen elektřiny a plynu. Slovenská vláda se v tomto týdnu dohodla s největším výrobcem elektřiny v zemi, společností Slovenské elektrárne na dodávkách elektrické energie za ceny, které jsou výrazně nižší než ceny na trhu. Znamená to, že přestala dodávat část energie vyrobené Slovenskými elektrárnami na komoditní burzu a přímo tu energii prodala slovenským občanům. Slovenské rodiny a domácnosti by takto měly na svých účtech za elektřinu v následujících třech letech ušetřit celkově zhruba miliardu eur. Tedy v přepočtu něco okolo 25 miliard korun. Tomu se říká pomoc. Průměrná úspora na domácnost se bude pohybovat na úrovni 500 euro, tedy asi přes 12 tisíc korun.

Maďarská vláda zase zajistila tisícovkám malých podniků a firem přístup k levnější elektřině a současně se rozhodla stanovit na přechodnou dobu i strop cen pohonných hmot. Zatím to platí pro podniky s deseti a méně zaměstnanci. Protože ty samozřejmě budou ohroženy jako první. Orbánova vláda již před tím snížila ceny elektřiny a plynu pro domácnosti, a to nikoli poprvé. My jsme samozřejmě navrhli i takový zákon v Poslanecké sněmovně o zastropování cen energií. Ale protože by se vláda musela vzepřít Evropské unii, tak samozřejmě tento zákon se nedostal ani na plénum, ani nebyl nikdy pro jistotu projednáván. A již před několika lety Maďarskou ve snaze o zajištění levnější energie několik rozvodných společností zestátnilo a snížené ceny pro domácnosti od té doby zůstávají v platnosti. Maďarská vláda navíc od letošního února snížila ceny šesti základních potravin, a to mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřového a kuřecího masa, které musí celostátně klesnout na úroveň z poloviny loňského října. A zavedla cenový strop nejen na energie a paliva, ale i na sazby hypotečních úvěrů.

Něco k těm potravinám. Potravinová krize je něco, co nás čeká. Něco, co je závislé na samozřejmě dovozu, na nesoběstačnosti České republiky na potravinách a také samozřejmě na cenách energie. Takže i my, bohužel, ironicky říkám, se můžeme těšit na to, že se nám začnou zvedat ceny potravin a opět česká vláda s tím nic nedělá. Jako by to nečekala, jako by to nevěděla, jako by se nic nedělo.

Polská vláda zase dočasně snížila DPH u pohonných hmot, a to o 15 procentních bodů, či u potravin, a to z pěti procent na nulu. Zatím na půl roku. Polská vláda rovněž snížila na čtyři měsíce daň na energie. A my teď jezdíme, hlavně lidé z Náchoda, lidé, kteří žijí v polském pohraničí, jezdí nakupovat pohonné hmoty a potraviny do polských obchodů a česká vláda neumí nic jiného než poslat celníky na hranice, aby hlídali, jestli náhodou si nepřivážejí o jeden chleba víc nebo o pár rohlíků víc z Polska. Místo toho, aby řešila problémy, které tady s potravinami a s energiemi a s palivy máme my. Ale hlavně, Polsko jako jediné nesouhlasilo s dohodou Green Deal. Vyjednalo si výjimku na výrobu energie z vlastních uhelných zdrojů, nepřipojilo se k závazku dosažení tak zvané uhlíkové neutrality do roku 2050 a ještě k tomu získalo příslib ohromných finančních subvencí z unijních fondů.

Doslova před pár dny pak představil chorvatský premiér Andrej Plenković balíček opatření, kterým hodlá přispět ke zmírnění dopadů zdražování energií. Hlavním bodem balíčku je výrazné snížení DPH na plyn a elektřinu. Nová opatření v celkové hodnotě téměř 15,5 miliardy korun jsou zaměřena plošně na všechny Chorvaty. Já si pamatuji, a není to dávno, kdy takový návrh na snížení DPH byl i tady v Poslanecké sněmovně, ale vláda řekla, že by to Evropská unie nedovolila, takže snižování DPH se nekonalo. Současně v Chorvatsku dochází ke snížení na pět procent u DPH na základní potraviny. Například u masa, vajec, ovoce, zeleniny, másla, jedlých olejů a tuků.

Jak všem těm hrozbám, které jsem popsal, můžeme čelit? U nás doma především urychlenou výstavbou dalších jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně, přičemž odstavování uhelných zdrojů by mělo být podmíněno až dokončením výstavby jejich odpovídající náhrady. Ne nějakým datumem, který nám řekne Evropská unie. Nezapomeňme na to, že stavba těch dvou bloků v Dukovanech je jenom výměna za ty, co v roce 2035 ukončí svoji činnost, protože skončí jejich provozní možnosti a je nutné je vyměnit za ty nové. Takže my nezískáme žádnou novou energii, my pouze vyměníme staré za nové. Je potřeba stavět dál a Česká republika nikdy nebude závislá na obnovitelných zdrojích. My prostě budeme závislí a jediná naše šance v budoucnu je jádro a plyn. A my musíme podle mého názoru okamžitě začít plánovat stavbu dalších bloků v Temelíně.

Odstavování zdrojů by mělo být podmíněno až dokončením výstavby jejich odpovídající náhrady bez ohledu na Green Deal; zájmy České republiky a jejích občanů musí být na prvním místě. A to se uvidí, jestli na to vláda bude myslet. Jestli na prvním místě budou zájmy Evropské unie, anebo občanů České republiky. V rámci Evropské unie musíme trvat na tom, že v situaci, kdy vysoké ceny elektřiny vznikají generálně mimo území České republiky a hlavně u našich německých sousedů, vedou k ohrožení sociální a ekonomické stability velké části českých domácností u nás. Budeme prodávat českou elektřinu přímo českým občanům, nikoliv přes lipskou burzu. Je to něco, co je podle mého názoru nejdůležitější. My nemůžeme vyrábět elektřinu za pět korun, posílat ji na lipskou burzu a kupovat ji zpátky za padesát, za sto korun. My se musíme zachovat stejně jako Slováci. A jestli na to vládo nemáte odvahu, tak to řekněte, a běžte od toho!

Jde o obranu proti tomu, aby náš bohatý a ekonomicky silný soused, který si nezajistil dostatek energetických zdrojů, tím mám na mysli samozřejmě Německo, přeplácel české občany a český průmysl při nákupu elektřiny vyrobené v České republice. Jasně, proč by nezavíral elektrárny, když jim to vyrobíme velmi levně?

Dalším důležitým bodem je opuštění systému obchodování s emisními povolenkami, protože vyjednání jeho smysluplné reformy je prakticky nemožné. Znovu opakuji: Je prakticky nemožné. Musíme konat, a to rychle. Vysokými cenami energetických komodit jsou ohroženy hlavně nízkopříjmové pracující skupiny občanů a také náš průmysl. Zejména ten energeticky náročnější. A musíme se spoléhat výhradně sami na sebe. Nikdo zvenčí nám nepomůže. Naopak, nová německá vládní koalice chce v oblasti přechodu od uhlí a jádra k obnovitelným zdrojům a elektromobilitě ještě přitvrdit.

Jsou to ideologičtí blázni. Je tak velmi nepravděpodobné, že Evropská unie bude na nastávající situaci reagovat racionálně. Rozumná cesta je tedy, zdá se, jediná - rychlá obnova české energetické suverenity, soběstačnosti a bezpečnosti. Děkuji vám za pozornost.