máme tady před sebou vládní návrh státního rozpočtu na letošní rok, který připravila vláda Petra Fialy. Hned na úvod řeknu, že tento rozpočet není vůbec nový a už vůbec ne dobrý pro občany. Je to jen přeindexovaný původní rozpočet Babišovy vlády, pouze tu ministři udělali nějaké šachy. K tomu se samozřejmě ještě podrobněji dostanu.
Česká republika se kvůli současné vládě nachází stále v tzv. rozpočtovém provizoriu, což znamená, že většina resortů nemůže provádět platby na případné investice a nákupy, protože mohou čerpat pouze jednu dvanáctinu z loňského rozpočtu každý měsíc. Hnutí SPD nechce, aby země i nadále hospodařila v rozpočtovém provizoriu. K vládou navrženému státnímu rozpočtu máme řadu závažných výhrad, a proto podáme celou řadu pozměňovacích návrhů.
Zastáváme také názor, že státní rozpočty by měly být, pokud možno, vyrovnané anebo přebytkové. Nechápu, proč se ve Sněmovně neprojednával návrh státního rozpočtu zpracovaný předchozí vládou standardně již v závěru loňského roku, když rozdíl ve výdajích oproti minulému rozpočtu činí pouhých 1,79 %, tedy 34,5 mld. korun. Současná vládní pětikoalice tvrdila před volbami, v podstatě celý loňský rok, že jsou připraveni vládnout jak personálně, tak programově. Ukázalo se, že realita je úplně opačná a neměli připraveného nic. Proto jsme už dva měsíce v rozpočtovém provizoriu a kvůli této vládě jsou omezeny i případné investice či nákupy.
Odmítáme vládní návrh, podle něhož většinu z těch 34 mld., které chce vláda ušetřit, tak chce ušetřit na policistech, hasičích, vojácích, nepedagogických pracovnících ve školství a dalších potřebných profesích, dále faktickým snížením plateb za zdravotní pojištění státních pojištěnců, snížením slev na jízdném pro studenty a seniory a seškrtáním investic. Současná vláda si přitom zároveň vytvořila tři nové ministerské posty a zřídila pro ně dalších 74 pracovních míst na Úřadu vlády, aby "zaměstnala" svoje "zasloužilé členy". Ale přitom třeba vnitro, Ministerstvo vnitra, bude muset opět odsunout nákup nových hasičských vozů, na které hasiči i veřejnost čekají roky.
Hnutí SPD rozhodně nechce ubírat peníze našim slušným a pracujícím občanům, kteří jsou pro nás na prvním místě, a proto navrhneme řadu přesunů v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu, které by je v této nelehké době podpořily. Škrtat je nutné na platbách nepřizpůsobivým, solárním baronům, politickým neziskovkám či na předražených zakázkách.
Pojďme to ale vzít postupně. Již státní rozpočet připravený minulou Babišovou vládou byl z našeho pohledu špatný. Pochopitelně z našeho pohledu v tom, že za prvé sledoval priority Bruselu a nikoli České republiky. A pokud jde o jednotlivé resorty a témata, až na výjimky fakticky tabulkově tam přidal, tam ubral, podle priorit vlády, aniž bychom se dočkali nějaké vážné analýzy. Z našeho pohledu, který ale už kupodivu začínají potvrzovat mnozí renomovaní ekonomové, že je nutná revize výdajů a jejich snížení, dosažené především zásadní reformou celé veřejné správy, je nutná změna tvorby státních rozpočtů, a to tak, že se vystaví takzvaně od nuly - zero budgeting - a nikoli, že budeme do nekonečna indexovat výdaje z loňských let. Předpokladem tohoto kroku musí být mimo jiné racionalizace státních agend a z nich odvíjející se nová systemizace pracovních míst. To znamená skutečně zásadní debyrokratizace stávajícího systému. Tady mluvím i ve prospěch samotných úředníků, kteří jsou utápěni stále se měnícími a komplikovanými předpisy, nařízeními a vyhláškami. V praxi stačí málo - oslovit profesní svazy a zaměstnavatele a spolu s nimi začít pracovat na legislativních a dalších změnách pravidel.
Proč o tom mluvím v souvislosti s rozpočtem? Za prvé, jak jsem uvedl na začátku, tento takzvaně nový rozpočet není vůbec nový. A vláda Petra Fialy ho vytvořila stylem: je libo prezentovat něco pesimistického jako dobrou zprávu? Stačí vymyslet pár vhodných metodik. Do některé něco započítáte, do jiné nikoli. Uděláte v tom guláš a pak použijete tu metodiku, která se nejvíc hodí. Takhle ekonom Vladimír Pikora podle mě naprosto trefně komentoval změny v českých státních rozpočtech. V případě guláše, který nám ze staré omáčky namíchala vládní pětikoalice, je nejkřiklavějším případem ukázky, jak deklarativně snižují schodek státního rozpočtu.
Pětikoalice tu po léta vykřikovala, jak je vše špatně, a tvrdili, jak mají vše promyšleno a mají recept na snížení zadlužování a také že jsou připraveni převzít moc. Vzhledem k tomu, že mezi sebou mají bývalé ministry včetně pana Kalouska, exministra financí, člověk by tipoval, že přece jen s nějakou alternativou přijdou. Překvapení se nekonalo. Zcela nepřekvapivě. Vláda škrtá na potřebných lidech a naopak zvyšuje výdaje na nepotřebné politické trafiky. Mimo to tu máme jen pár formálních přesunů.
Ukázková vládní práce v negativním slova smyslu je ovšem úspora ve zdravotnictví. Tady se vláda rozhodla připravit o miliardy zdravotní pojišťovny. Ty přitom ve svých rozpočtech na zdravotní péči s navýšením počítaly. Největší pojišťovna státní VZP, která má téměř dvě třetiny všech pojištěnců a hlavně ty státní, počítala pro letošek se schodkem příjmů 5,9 miliard. Kvůli pětikoalici Petra Fialy bude její schodek možná o nějakých 9 miliard vyšší, tedy 15 miliard. Ano, pojišťovny mají rezervy - díky tomu, že dobře hospodařily navzdory šílenému státu, který je sdíral v posledních letech nesmyslnými výdaji. Pro covidovou lobby si pojišťovny zachovaly nějaké rezervy na horší časy. Vláda ovšem přišla s tím, že státní dluh, nebo lépe řečeno svůj politický marketing, bude řešit na úkor zdravotnictví, na úkor zdravotních pojišťoven. Aby nám to bylo jasné, stát je jediný, který ve zdravotnictví nezohlední inflaci, navzdory vyšším výdajům na vše myslitelné, od tepla přes světlo až po jídlo, techniku a mzdy v nemocnicích.
Soukromí plátci pojistného samozřejmě od nového roku budou platit více. Výše minimální zálohy OSVČ se každý rok mění, protože je navázaná na průměrnou mzdu v národním hospodářství. Takže například od 1. 1. 2022 se minimální záloha OSVČ zvýší ze 2 393 Kč na 2 627 Kč. V závislosti na zvyšování minimální mzdy se vždy také zvyšuje pojistné osob bez zdanitelných příjmů a minimální pojistné zaměstnanců. Minimální pojistné u nich činí částku vypočtenou jako 13,5 % aktuální minimální mzdy. Abychom tomu porozuměli, ono předešlou vládou plánované a odsouhlasené navýšení za státní pojištěnce nebyl nějaký rozmar, ale naprosto nutný standardní krok, kdy prostě vzhledem k vyšším výdajům se samozřejmě zvyšují i platby. Zatímco všichni ve zdravotnictví budou mít reálné vyšší náklady, tak vláda Petra Fialy se na to vykašlala a vyšší náklady nechala na živnostnících, zaměstnancích, na firmách, na pojišťovnách a na zdravotním systému.
A věřím, že si nikdo nemyslí, že jsme něco uspořili. Naopak, pokud utrácíme rezervy, tak utrácíme přece úspory. A až je utratíme, tak vláda sice navýší platby za pojištěnce, ale pojišťovny a zdravotní systém bude bez rezerv, bez peněz nejen nezávislých na státu, ale hlavně bez peněz okamžitě a kdykoli použitelných. Jinými slovy, vláda Petra Fialy postaví zdravotnictví na okraj propasti ekonomického kolapsu. Ten, kdo si myslí, že covidem zdravotní krize končí, tak je v hlubokém omylu. Covid naopak latentní katastrofu odstartoval. Statisíce až miliony lidí, kteří kvůli omezením zanedbali preventivní zdravotní prohlídky a léčbu, jsou v ohrožení skutečně vážnými chorobami, od těch kardiovaskulárních až po onkologické. Jestli platí, že každý třetí z nás za svůj život onemocní rakovinou, znamená to, že preventivní péči potřebuje 10 milionů lidí a třetina z nich, to znamená 3 miliony budou potřebovat léčbu a čtvrtina z nás, tedy 2,5 milionu lidí na tu rakovinu zemře. A v průběhu umírání budeme potřebovat velmi nákladnou léčbu až do smrti.
Covidová hysterie, která omezila ohroženým lidem přístup k péči a která skutečně (ne)zanedbatelné části poškodila imunitní systém, tahle čísla zřejmě ještě zvýší. A doufám, že všichni, co tady děsili covidem, budou stejně agresivně děsit tím, co za nemoci nás skutečně a vážně ohrožují a co překračuje rámec jakékoli jiné pandemie. Máme tu samozřejmě tisíce odložených operací. Máme tu tisíce nových psychických poruch kvůli covidové hysterii a restrikcím. Zdravotnictví bude tyhle rány napravovat ještě dlouho, vážené dámy a pánové. A co vy na to? Od ledna do 18. února vláda vyhodila ještě 3 miliardy na testy, o kterých už i velmi loajální odborníci říkají, že jsou fakticky k ničemu, jen nás připravily o desítky miliard, které bolestně budou chybět jinde.
Krátce a stručně sečteno a podtrženo. Zdravotnictví, dostupnost zdravotnictví, zvyšování dostupnosti zdravotnictví, zlepšování zdravotní péče - to není bohužel priorita vlády Petra Fialy. Ale pro hnutí SPD to priorita je. A je to jeden ze základních bodů, kde nesouhlasíme s vládou navrženým rozpočtem. Ano, i ve zdravotnictví na tisíc procent nalezneme úspory, ale rozhodně to nejsou plošné škrty, ale systémové změny. Jak jsem již řekl, ve zdravotnictví, v pojišťovnách nejsou dlouhodobé rezervy. Systém je principiálně průběžný. A jeho udržitelnost bude klesat. Ano, není to jen důchodový systém, kde hrozí problém v souvislosti se stárnutím obyvatel. Ale je to zdravotnictví, kterého si v tomto ohledu nikdo nevšímá, protože zatím systém pojišťovny zvládaly. Teď, když ho vláda škrtem pera připravila o rezervy, je třeba s plnou vážností myslet i na to, co dál. Hnutí SPD samozřejmě návrhy má. Tak jako u důchodového pojištění říkáme, že je potřeba postavit další pilíř financování, ale tím není nějaké soukromé připojištění, protože ten, kdo nemá na nájem, se nepřipojistí ani na důchod ani na zdraví.
A my odmítáme, aby tu byly dvě kategorie lidí. Jedna, která nemá na důstojný život ve stáří a nemá na kvalitní léčbu, a ta menší druhá, která si připlatila. V tomto ohledu je zatím pozoruhodná shoda mezi dosavadními vládnoucími stranami. Obě party umí řešit výdaje jen zvyšováním daní. Asi vás napadne, jak by situaci řešila SPD. Obecně a principiálně to říkám léta. Je třeba podívat se na rozpočty včetně mandatorních výdajů od nuly. Analyzovat, co a kde je potřeba a podle toho peníze dávat. Je třeba si definovat, co chci, pak spočítat, kolik to bude stát, a pak najít nejlepší způsoby financování.
Klasický případ jsou výdaje na obranu. Máme tu mantru pravice a současné vládní pětikoalice, která říkala: Musíme dávat na zbrojení dvě procenta z HDP. Přesto, že na to nejsou v rozpočtu peníze. A pak levici, která chtěla naopak minimum. Normální inteligentní člověk, tedy ten, který není manipulovaný zbrojní lobby a záleží mu na obraně státu, musí uvažovat úplně jinak. Nejprve si nadefinuji, jak má naše obrana vypadat. Co chce a jak bude bránit. Pak k tomu připravím nějaké technické naplnění, také jaké zbraně, jaké technologie, kolik vojáků, jakých odborností, a udělám nějaké kalkulace, kolik to bude stát. A pak to nějak zasadím do rozpočtových plánů. Které navíc v takových případech nemohou být na rok, ale musí mít výhled třeba i na deset a více let.
Tohle, vážené dámy a pánové, by mělo platit v případě rozpočtů ministerstev všude a dokonce i u té státní správy, kde bychom měli analyzovat, co vše potřebujeme, kolik lidí, jaké technologie to udělají a za kolik. Nikoli si říct: Letos jsem utratil miliardu, tak příští rok potřebuji miliardu a půl. To je rozdíl mezi pohledem na rozpočet ze strany SPD a renomovaných ekonomů, a pohledem ostatních politických stran.
Výše uvedené vám podepíše každý ekonom zprava i zleva. Jen to nikdo ve vládě nechce slyšet. Protože je to jednak běh na delší trať, je to práce a spousta pijavic by přišla o dojnou krávu. Peníze opravdu jsou, nejsme chudý stát, ale nesmíme je vyhazovat oknem za to, co nepotřebujeme. Máme tu letitou práci Nejvyššího kontrolního úřadu, NKÚ. Jsou tu tisíce analýz efektivity státního aparátu nebo nákladů na nejrůznější projekty. Fakticky stačí, abyste na každém ministerstvu vytvořili tým, který v synergii s NKÚ bude zprávy analyzovat a napravovat pochybení, anebo vyvodí z nálezů závěry do budoucna, že se začneme z chyb učit.
Pochopitelně v případě výdajů máme standardně principiální nesouhlasné připomínky. Ať už to jsou výdaje na politické neziskovky nebo solárním baronům. V principu jde o jednu z nejohavnějších závad našeho systému, kdy stát vybere daně od chudých a pak je přerozděluje miliardářům. Mimochodem, typickým příkladem jsou dotace EU. Co mají běžní lidé z dotací a z členství v Evropské unii, když nemají ani na zaplacení energií a základních životních potřeb? Současná úroveň výše příjmů státního rozpočtu v kontextu nastavených výdajů je také neudržitelná. Výdaje přesahují hranici 30 % hrubého domácího produktu. Příjmy se ale pohybují jen okolo 20 %.
Navzdory tomu vláda, která škrtí na důchodcích, jinde vyhazuje plnými hrstmi. Když slyším, že cyklostezky jsou tak drahé, protože tam například nesmí být větší převýšení - zřejmě, aby se cyklista neunavil - tak si říkám, kde to skončí? Příště snad cyklostezku přebudujete na eskalátor, protože i na tom kole se cyklista unaví, a to přece nedopustíte? Ano, i tady jsme u těch tabulkových čísel. Musíme z EU vyčerpat tolik a tolik! Takže jsme vděčni za kdejaký projekt, na který ty peníze vytáhneme. Jenže, tu zbytečnou předraženou hloupost musíme spolufinancovat i z našich rozpočtů. Nemluvě o tom, že našim eurohujerům nedochází, že peníze z Bruselu nejsou z Bruselu, ale z našich kapes. A že když započítáme platby, které se do našeho příspěvku nezapočítávají, a náklady spojené s členstvím v EU obecně, tak jsme nejen na nule, ale v minusu. Takovým příkladem zbytečné investice jsou ty celkem známé rozhledny v údolí z dotací EU. V Jihomoravském kraji například. Jenom, aby se vyčerpaly za každou cenu peníze EU, nesmyslně nastavené projekty Evropské unie, tak se postavily rozhledny v údolí, ze kterých není kam vidět. A ještě se to kofinancovalo z veřejných peněz v České republice.
Takže pokud bychom rezignovali na dotace z EU, přestali tam platit a nic za to nebrali a doma realizovali a platili jen to, co skutečně potřebujeme, bylo by to mnohem efektivnější. Neměli bychom možná tolik cyklostezek, ale třeba bychom už měli opravené silnice, skutečnou funkční dálnici z Prahy do Brna a rychlodráhu do Ostravy. Nehledě na to, že kvůli tomu, jak se v České republice zdražilo a vláda s tím vůbec nic nedělá, tak řada rodin s dětmi ani na to nové kolo pro své děti nemá peníze.
Čeká nás, doufejme, růst české ekonomiky. Pokud ji samozřejmě nová vláda po protlačení pandemického zákona nezaškrtí nějakými restrikcemi. Ale to samozřejmě nestačí. Dokud jsme skutečně montovnou západu, navíc v nezdravé míře jednostranně zaměřenou montovnou aut, přičemž jejich výrobu navíc Brusel chystá likvidovat. Stát musí investovat do změny struktury ekonomiky, aby zde byl větší podíl práce s vyšší přidanou hodnotou. Je to taky běh na delší trať, ale jediný, který nás vyvede z problémů. Bohužel, v tomto ohledu jsem k současné vládě Petra Fialy, této pětikoalice velmi skeptický, protože schopnosti této vlády nedosahují toho, aby zásadně prosadily změnu struktury ekonomiky tak, aby nám to prospívalo i do budoucna.
A když už jsme u těch aut, je třeba diverzifikovat výrobu v České republice a snížit podíl automobilového průmyslu na celkové výrobě. Ten podíl, snížit ten podíl, aby to bylo jasné, aby mě tady nechytal někdo za slovo, aby v případě krize, kdy nebude odbyt na auta, nás živilo něco jiného. Protože všichni vidíme tu politiku Evropské unie v tomto segmentu. Taky očekávám od vlády návrhy řešení. Zatím žádné nepřichází.
Určitě je potřeba odmítnout plán Evropské unie na likvidaci naší ekonomiky zvaný Green Deal EU, neboli česky zelený úděl, který je jedním ze zásadních důvodů zdražování energií. Ano, kvůli Evropské unii se nám tady zdražují energie, potraviny a samozřejmě logicky tím i všechno další.
V případě, že se podvolíme diktátu z Bruselu a Berlína, tak jak to předváděla Babišova vláda, a tak jak to předvádí i nová Fialova vláda, tak nás čekají nesmyslné výdaje a ztráty, které z drtivé části ponesou občané. A už je nesou, bohužel.
Vážené dámy a pánové, pokud jde o příjmy, zmínil bych ještě další zásadní věc, a to je odliv peněz do zahraničí. Jakkoli bychom si mysleli, že nápady, jak administrativně zadržet peníze zahraničních firem v České republice jsou levicový populismus, stačí se podívat do Evropy a uvidíte, že téměř v celé západní Evropě mají na rozdíl od České republiky nějaké brzdy, které odlivu peněz brání. Loňská čísla ještě nejsou k dispozici, ale v roce 2019 odteklo z nadnárodních firem z České republiky za hranice až 330,6 miliardy Kč ročně a v roce 2020 se cifra podle zatím předběžných údajů České národní banky zastavila na 190,3 miliardy Kč. Ano, ten pokles způsobila koronavirová krize, která si v řadě podniků vynutila omezení či zastavení výplaty zisku vlastníkům, ale také loňské rozhodnutí České národní banky blokující stahování zisků u bank. Tady vidíme, že nějaký model už dokonce máme, ovšem Česká národní banka brzdu nastavila jen u bank, nikoliv třeba u pojišťoven. Pro ilustraci, více než třímiliardovou dividendu předloni například poslala italské matce Generali Česká pojišťovna. Je to ta soukromá pojišťovna, která má s Kooperativou monopolní zisk ze státem nařízeného úrazového pojištění zaměstnavatelů. Proč tohle pojištění nevybírá stát je záhadou, kterou zcela záhadně nikdo nechce řešit. A tak nám holt miliardy odtékají a místo aby si je stát vzal tam, kde na to má nepopiratelné právo, nechá ty miliardy vláda zahraniční bance a místo toho okrade vlastní zdravotní pojišťovny a občany. To je otřesná logika, co tady předvádí nejen předešlá Babišova, ale i současná nová Fialova vláda. Tady jasně vidíme, že vláda nehájí zájmy našich občanů, ale zájmy zahraničních korporací.
Od roku 2014 do roku 2019 podle České národní banky odliv zisků z Česka překračuje 250 miliard Kč ročně. Ano, jsou to také ti sponzoři hnutí STAN z daňového ráje na Kypru, které doteď předseda STAN Vít Rakušan usilovně tají. Dodnes nechce první vicepremiér, ministr vnitra a předseda hnutí STAN říct, kdo jsou koncoví majitelé těch firem z daňových rájů na Kypru, kteří sponzorovali tu kampaň Pirátů a STAN. A Piráty to nezajímá vůbec, ti už jenom mlčí, protože dostali teplá politická korýtka, takže ti zradili program už úplně.
Podle aktuální statistiky České národní banky vyplácejí vysoké částky svým zahraničním vlastníkům hlavně podniky z oboru finančních služeb, které navzdory výše zmíněnému zákazu poslaly do zahraničí 38,8 miliardy Kč. Za ním následuje automobilový průmysl s 37,7 miliardami Kč a také dva obory, kterým koronavirová krize příliš neuškodila, velkoobchod s maloobchodem a sektor IT plus Telekomunikace. Z detailních statistik České národní banky lze vyčíst i to, kam peníze odtékají. Nápadně vysoké částky končí v zemích, jež mají pověst daňových rájů, jmenovitě v Lucembursku 67,2 miliardy Kč a Nizozemsku 41,6 miliardy. Vyšší sumy peněz loni odtekly také do Německa, 28,9 miliardy, a Rakouska, 14 miliard Kč.
Vážené dámy a pánové, omluvte trochu detailnější čísla, ale jak vidíme, létají tu stamiliardy ročně, které v naší ekonomice potom chybí a naopak posilují ekonomiky v zahraničí, proto tady o tom hovořím. A nejde tu jen o dividendy, které jsou podle nejen mého soudu dokonce jen vrcholek ledovce. Nadnárodní firmy si vytvářejí fiktivní náklady, což evidentně nikdo nekontroluje, a platbami do zahraničí snižují svůj daňový základ u nás. Díky tomu máme nižší platy než na západě, ne proto, že bychom pracovali méně nebo neefektivně, ne. Je to proto, že z naší práce mají vyšší životní úroveň v Německu, Rakousku a jinde. A to s těmi fiktivními náklady - kdo z vás si dal práci a prokonzultoval mezi čtyřmi očima tyto informace například s pracovníky auditorských firem, nebo s bývalými vysoce postavenými pracovníky mezinárodních auditorských firem působících v České republice, tak se tuto informaci dozvíte, a má logiku. Zahraniční matky si fakturují marketing, účetnictví a podobně, jsou to operace, které se v některých zemích kontrolují, protože to tam ty finanční úřady znají. Ale u nás se toto až tak nekontroluje a v podstatě nám tady odtékají opravdu obrovské miliardy. Hovoří se o tom, že to je cca 300 miliard navíc ještě k tomu vyvádění dividend, to znamená dohromady 600 miliard, které by mohly být daněny na území České republiky. Ale je otázkou, proč k tomu nemá vláda vůli, proč vláda nechce přistupovat k nadnárodním korporacím stejně jako k českým občanům. Českému občanovi, když dluží pár korun, tak mu přijde u DPH dopis a i za pár korun mu přichází penále. To už ten dopis je možná dražší. Ale když nadnárodní korporace tady dělají účetní operace, tak prostě servilní probruselské vlády raději mlčí. Účetní operace, které mají za cíl pochopitelně vyvádět, respektive krátit daně v České republice.
Takže to je také jedna věc, kde bych chtěl požádat, a už jsem tak žádal i minulou vládu, ale je to jako když hrách na zeď hází, aby pan ministr financí Stanjura v tomto ohledu byl aktivní, a potom byste nemuseli krátit peníze zdravotním pojišťovnám a nemuseli byste omezovat dostupnost zdravotní péče, což je jedna z nejděsivějších věcí tohoto vašeho státního rozpočtu.
Vážené dámy a pánové, z výše uvedeného plyne... Pardon. Takže pokud se mě zeptáte, kde brát a nekrást, odpověď je jasná. Není třeba brát, stačí nenechat se okrádat. To by ale vláda musela opravdu chtíti pracovat pro Českou republiku a pro naše občany, nikoliv pro zahraniční zájmy. A pro sebe.
Vážené dámy a pánové, z výše uvedeného plyne, že SPD pro špatně sestavený rozpočet vlády Petra Fialy hlasovat opravdu nemůže a nebude.
Děkuji za pozornost.
