Mimo tohoto aktuálního dění, jsem se dnes účastnil jednání senátního Podvýboru pro zemědělství, který měl na programu poměrně zásadní body.
Nejprve jsme se zabývali sdělením Evropské komise (EK), která navrhuje řešení zajištění dodávek potravin a potravinového zabezpečení v dobách krize. Nutno dodat, že jde o jeden z několika materiálů, kdy EK reaguje na krizi spojenou s pandemií COVID-19. Navržený mechanismus případnou krizovou situaci řeší prostřednictvím koordinace a výměnou informací.
Dalším bodem programu byla zpráva o výsledcích monitoringu pitné vody v ČR, v té souvislosti je alarmující zjištění poměrně velkého množství tzv. polutantů, tedy chemických látek s velkým rizikem pro zdraví obyvatel. V této souvislosti se Senát bude obracet na odpovědné státní orgány, především Ministerstvo životního prostředí. Je nezbytné stanovit co nejrychleji možný limit těchto látek v pitné vodě.
Posledním bodem byla problematika národního strategického plánu Společné zemědělské politiky (SZP) 2023-2027, vedla se velmi košatá diskuse, za účasti nevládních zemědělských organizací a zástupce ministerstva zemědělství. Je evidentní, že přetrvává velký rozpor mezi zástupci zemědělců, nicméně nově navržená dotační politika nedozná žádných podstatných změn a velmi netrpělivě čekáme na reakci EK k našemu národnímu plánu SZP, tato je očekávaná koncem dubna. Osobně nemám problém s navrženou redistribuční platbou na úrovni 23 procent na prvních 150 hektarů. Zemědělství se potýká s celou řadou dalších velkých problémů a dotační politika možná ani není nejdůležitější. Nejčastěji slyším, že je to absolutní nedostatek pracovních sil, především v živočišné výrobě, ale také neskutečná byrokracie, která „ničí“ především ty malé farmáře, kteří nemají na administrativu žádnou volnou kapacitu. Senát Parlamentu ČR se bude k zemědělské politice pravidelně vracet.