Za nebetyčnou drzost pak považuji to, jakým způsobem se Rusové chovají na mezinárodní scéně. Ve středu nejprve ruský velvyslanec předvolaný na naše ministerstvo zahraničí zcela nepokrytě lže o plánované invazi, abychom ve čtvrtek z úst samotného ruského diktátora poslouchali slova, že Rusové budou útočit na Ukrajinu tak dlouho, dokud ji nevyčistí od nacismu, což vzápětí doplnil jejich ministr zahraničí slovy, že jde o obrannou akci před Západem, který si dělá zálusk na celou planetu. Kolegyně a kolegové, takovouto rétoriku připomínající Hitlera s Goebbelsem je třeba jednoznačně odmítnout. Musíme také vyslat jasný signál, že ve válce s Ruskem není Ukrajina sama, přestože se na našem území nebojuje, agresivní chování Ruska nás ohrožuje stejně tak. Bylo tady o tom dnes už mnoho řečeno.
Putinův režim evidentně rozhodl překreslit mapu Evropy a obnovit imperialistickou slávu Sovětského svazu. Já si tu dobu dobře pamatuji, nejsem sám. A asi není třeba dodávat, v jaké sféře vlivu bylo tehdejší Československo.
Na Ukrajině se nyní bojuje i za bezpečnostní uspořádání celé Evropy. Nebo snad někdo bude věřit Putinovi, že zabere Ukrajinu a pak už bude hodný? V 30. letech to vyzkoušeli Daladier s Chamberlainem s hitlerovským Německem. Ale ten appeasement jim nějak moc nezafungoval.. Nesmíme proto ponechat Ukrajinu jejímu osudu, ale udělat maximum pro to, aby se z ní nestal ruský satelit, plně ovládaný Moskvou.
Co pro to vlastně můžeme v dané situaci udělat? V první řadě je nutný tvrdý a jednotný postup všech zemí EU a uvalení maximálních, zdůrazňuji, maximálních ekonomických sankcí na Rusko. Já jsem bohužel zatím velmi zklamán dosavadními výsledky jednání na evropské úrovni. Ty oznámené sankce jsou nedostatečné, polovičaté, s mizivým dopadem na ruskou válečnou mašinérii. Za nejdůležitější bych také považoval odpojení Ruska od bankovního systému SWIFT, ale kvůli odporu Itálie, Maďarska a zejména Německa nedošlo ani k tomu. Někteří naši partneři v Evropě ještě stále nadřazují ekonomický profit a komfort nad bezpečnostní situací, ale také nad morální povinností postavit se za Ukrajinu plnou silou.
Jako země s historickou pamětí událostí roku 1938 a 1968 vnímáme, myslím, my Češi takové pokrytecké chování obzvlášť citlivě. Vybavují se mi slova Winstona Churchilla, který po Mnichově pronesl známý citát: Měli na výběr mezi hanbou a válkou, vybrali si hanbu a budou mít válku.
Ještě stále je ale čas prosadit citelné ekonomické sankce, já doufám, že se tak stane. Byli jsme zde ujištěni, že naše vláda pro to udělá maximum.
Měli bychom si uvědomit, že všechny sankční kroky budou mít určitě negativní dopad i na naši ekonomiku a do jisté míry na životní komfort našich občanů. S tím je třeba počítat. Ale podle včerejšího průzkumu 87 procent našich občanů vnímá Rusko jako jasného viníka současné válečné situace. Stejně jednotná je i česká politická scéna, včetně samotného prezidenta. Proto pevně věřím, že se s dopady sankcí vypořádáme, i když nám mohou způsobit komplikace.
V situacích, jako je současný konflikt s Ruskem, musí mít přednost nejenom bezpečnostní, ale také morální hledisko nad tím čistě ekonomickým. A jinak než razantními opatření Putinův režim ke stažení z Ukrajiny nedonutíme.
Za stejně důležitou považuji materiální pomoc Ukrajině, ať už ve formě zbraní či humanitární pomoci. Byť se to někomu může zdát zanedbatelné, určitě bych neváhal mezinárodně izolovat Rusko ve všech sportovních soutěžích a turnajích. Jsem v tomto ohledu velmi rád, že UEFA už zrušila konání finále Ligy mistrů v Petrohradě. Uvědomuji si, že tato a jiná opatření dopadnou na všechny ruské občany. Proboha, nenechme si vnutit myšlenku, že je trestáme my. Vina je jednoznačně na straně Putinova režimu.
Celou řadu užitečných kroků můžeme podniknout také na našem vlastním území. Mluvil o tom také pan ministr Rakušan. Bude třeba se připravit na příchod válečných uprchlíků, zejména žen, dětí a starších lidí, poskytnout jim důstojné podmínky k pobytu na našem území.
Velmi oceňuji, že naše vláda k tomu činí řadu kroků. Oceňuji také uzavření konzulátu v Karlových Varech, v Brně, to je samozřejmě naprosté minimum. Já bych, byť jsem laik v diplomacii, zvažoval i vypovězení ruského velvyslance, obzvláště po jeho středečním nestydatém lhaní.
Ještě bych chtěl zmínit, že bychom se měli vážně zamyslet nad tím, jak efektivně zakročit proti ruské páté koloně na našem území. Máme zde české občany, kteří nepokrytě a otevřeně hlásají putinovskou propagandu, máme zde zmíněné dezinformační weby a další nástroje ruské hybridní války. Je nejvyšší čas se s nimi vypořádat. Opět oceňuji slib pana ministra vnitra, že se to děje a bude dít.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v závěru bych rád zdůraznil, že podporuji zde předkládané usnesení, uvědomuji si jeho do jisté míry symbolickou rovinu, ale doufám a vidím také, že naše vláda bude i nadále podporovat co nejtvrdší postup proti agresorovi. Považuji za důležité, abychom našim ukrajinským přátelům dali jasně najevo, že jsme v tom s nimi, společně čelíme nejhorší bezpečnostní situaci v Evropě od konce druhé světové války. Pevně věřím, že tato celoevropská jednota s Ukrajinou vydrží i následující nelehké období.
Dámy a pánové, dovolte mi v rámci vyjádření podpory Ukrajině skončit, a to zcela výjimečně, několika verši z básně Kacíř slavného ukrajinského básníka Tarase Hryhorovyče Ševčenka, který věnoval památce Mistra Jana Husa. Nejsem profesionální rétor, ale pokusím se přednést.
Lupiči a lidojedi pravdu potlačili, pohanili tvoji slávu, vůli zhanobili. Zemi lká jak matka v poutech pro své děti bědné, kdo ji z těch pout osvobodí, kdo svůj hlas tu zvedne, za evangelium pravdy, za lid utlačený? Nikdo není, bože, bože, nebude a není? Bude, přijde doba trestu, hněvné boží tváře. Tolik Taras Ševčenko. Děkuji vám za pozornost.
