Nemusíme souhlasit s návrhy vlády, ale vždy je potřeba o tom jednat. Zemědělci by místo ostrých slov měli daleko více přijímat nabídky k jednání. A také se starat o podstatu své práce – tedy o půdu. Monokultury ničí naši půdu. A podívejme se kolem sebe, co děláme u nás na Vysočině s půdou, když tam chceme mít brambory jako z Polabí. Když se celé pole převrátí naruby, odstraní se kameny a pak tam zasázíme brambory na nevhodný pozemek, tzv. erozivně ohrožený, tak máme půdu místo na poli na silnici či v potoce nebo v přehradě. Je to sice možné a právě teď výhodné, ale není to dlouhodobě udržitelné.
Viděl jsem to minulý týden, když jsem jel z Pelhřimova do Prahy. Přihnal se déšť, který měl charakter přívalového, strhl půdu a ta zaplavila dálnici. Podobné je to i na jiných místech. Sami si ničíme půdu, která je nenahraditelná a neobnovitelná. Pak se musím ptát, kdo dělá větší škody – vláda nebo zemědělci sami, když ničí to, co nás a naše potomky má živit?