já bych se v souvislosti s projednáváním tohoto bodu dotačních programů do zemědělství chtěl zamyslet vůbec nad dalšími kroky této vlády v oblasti zemědělství. Musím ocenit skutečně, že tyto dotační programy, které jsou teď předloženy Poslanecké sněmovně ke schválení, tvoří jakousi kontinuitu s předešlými dotačními programy, a to nejenom obsahem, ale i objemem finančních prostředků. Je zde, prakticky je to jedna z mála položek, které prakticky byly přejaty z původního navrženého rozpočtu minulé vlády a kdy do těchto programů jde, jak tady pan ministr zmínil, 5 miliard korun, z toho 3,5 miliardy korun na živočišnou výrobu, 0,5 miliardy korun na rostlinnou výrobu a více jak 1 miliarda do oblasti potravinářství.
Nicméně musím se pozastavit nad některými kroky v oblasti zemědělství této vlády v poslední době. Chci se otevřeně i zeptat, jak to myslí tedy vláda s podporou českých, moravských a slezských zemědělců, jestli tuto podporu myslí opravdu vážně. Jsou dvě záležitosti, které svědčí v poslední době spíše o opaku. Je to první oblast, kdy byl přijat, na poslední chvíli změněn strategický plán společné zemědělské politiky, který vytváří v oblasti podpory zemědělců nerovné podmínky, dělí zemědělce na malé dobré a na střední a velké, kteří jsou pro vládu špatnými zemědělci.
Druhý nápad, u kterého se musíme ale také pozastavit, je zrušení přimíchávání biosložek do pohonných hmot, respektive já abych byl přesný oznámení, protože je nám jasné, že zrušení musí být legislativním krokem, a sice novelou zákona o ovzduší. Takže zatím jde pouze o proklamaci záměru této vlády.
A my se tady bavíme skutečně, co se týče dotačních programů do zemědělství, o částce 5 miliard korun, nicméně tento krok, který byl včera oznámen vládou, znamená zásah do sektoru zemědělství a zpracovatelského průmyslu částkou 14 miliard korun. A tady se skutečně ptám: Chceme tedy českým, moravským a slezským zemědělcům pomáhat, anebo to děláme jenom naoko, když se o jejich služby, o produkci, o soběstačnost opřít nechceme? Chceme opravdu snížit, jak to dělají ostatní evropské státy, nebo aspoň to deklarují, snížit závislost na dovozu ruské ropy a podporovat a opřít se o co největší produkci našich zemědělců? Chci tady zdůraznit, že biosložka od našich zemědělců nahrazuje 690 tisíc tun ropy. 690 tisíc tun ropy, kterou dovážíme převážně z Ruska. A my tímto krokem, nebo vláda tímto krokem, vzkazuje našim zemědělcům, že nechceme vaši produkci, klidně si ji vyvezte do Německa, ať ti zvyšují svoji nezávislost na ruské ropě, a my rádi pošleme téměř 645 milionů amerických dolarů do Ruska, když teď o ty dolary v tom Rusku mají takovou nouzi. To je bohužel negativní krok v sektoru zemědělství, který už dnes byl kritizován i samotnými organizacemi sektoru zemědělství, ať už je to Agrární komora, Potravinářská komora nebo Zemědělský svaz.
Já jsem ještě zaznamenal i proklamaci pana předsedy vlády, pana Fialy, kdy vláda chce více obilí na potravinové účely, ale tam mně to nějak trochu nesedí, protože já musím konstatovat, že vláda prakticky zatím rozhodla o té biosložce týkající se pouze, když to řeknu, ve vazbě na rostlinnou výrobu, pěstování řepky, ale obilí dál, produkci z obilí, z cukrovky bude dál přimíchávat do paliv. Takže tam je to rozdělení na dvě části, kdy vláda opět rozděluje a podporuje zemědělce - ty hodné, ty špatné. Pěstitelé řepky podle vlády jsou špatnými, nejsou to kamarádi této vlády, pěstitelé cukrovky asi kamarády jsou. Tento přístup skutečně v oblasti zemědělství je nelogický a špatný.
Ještě k té potravinové soběstačnosti. Premiér dneska prohlásil, že bude více pšenice, méně řepky. Chci jenom zdůraznit čísla. Česká republika produkuje 7,7 milionu tun obilovin, 4,8 milionu tun pšenice, zbytek připadá na žito, ječmen a další obiloviny. Z hlediska té bilance zhruba 3 miliony jdou na vývoz a pro svoji soběstačnost skutečně Česká republika potřebuje někde kolem 4,5 milionu tun. Nicméně o čem teď je diskuze, je, aby vláda užila takových nástrojů, aby tady ta produkce, která je nutná k soběstačnosti České republiky - 4,5 milionu tun, prostě zůstala zachována k dispozici potravinářům a dalším subjektům, protože i kdybychom produkovali 10 milionů tun a vytvořili si takovéhle podmínky, kdy prostě 7-8 milionů tun pšenice nebo obilovin vyvezeme, tak nám to nebude stačit pro soběstačnost, i kdybychom v primáru tuto surovinu produkovali na úrovni 200 %.
A já si osobně myslím, že to i drhne v té odborné oblasti. A v té odborné oblasti to drhne zejména z jednoho titulu. Každý sedlák, zemědělec, farmář, nebo jak to říci, ví přece, že prakticky je nutné v rostlinné výrobě dodržet agrotechnické postupy. A jedním z těch agrotechnických postupů je prostě pravidelné střídání plodin - zlepšující, zhoršující plodiny. A vyloučením řepky prakticky z tohoto systému, prakticky střídání zemědělských plodin, která je, ať se to líbí někomu, nebo nelíbí, zlepšující plodinou, dojde opět negativním dopadům na kvalitu obhospodařované půdy.
Takže tolik vážně. Nicméně co se týče programů, dotačních programů pro zemědělství, my jako největší klub ve Sněmovně jsme připraveni prakticky tyto dotační programy do zemědělství podpořit. Nicméně máme spoustu dalších otazníků nad směřováním zemědělské politiky a vůbec politiky soběstačnosti České republiky ze strany této vlády.
Děkuji za pozornost.
