Pan ministr už zde znovu zopakoval i ty mechanismy, které se zdají být na první pohled, a ony vlastně jsou i trošku složitější nebo nejsou tak úplně standardní, a já mám pocit, že se ta záležitost táhne právě proto, že v České republice ne, že bychom tomu nevěnovali dostatek pozornosti; já ještě v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva jsem se velmi snažila, bychom dostali do Sněmovny k projednání tento tisk. Nepodařilo se a velmi vítám, že se to teď tedy podařilo. Agentura EU pro základní práva má sídlo ve Vídni a i z tohoto hlediska je to relativně geograficky blízko a myslím si, že těch zkušeností, které můžeme čerpat, je mnoho a že určitě obzvlášť v současné době, když čelíme velké vlně uprchlíků z Ukrajiny, je namístě využít i ty poznatky, které v mezidobí agentura shromáždila. Já ji vnímám jako velmi důležitého našeho partnera, který umí zvýšit znalosti o lidských právech způsobem, který je pro naše spoluobčany velmi dobře srozumitelný.
Jde tady hlavně o prezentaci posilování informovanosti a zlepšení vnímání základních lidských práv v České republice jako něčeho konkrétního, co potřebujeme, a co se nám, aniž bychom si to uvědomovali, v těch krizových situacích promítá i v našem vlastním jednání, chování, projevech a právě v tomto ohledu si myslím, že ta zhruba 15letá zkušenost, kterou agentura má a která provádí většinu celoevropských výzkumů, přináší různá srovnání mezi jednotlivými státy, analýzy, to, co my asi těžko na to budeme mít finanční prostředky a personální zdroje. Dostává se často i k takovým důvěrnějším informacím, které nám ukazují, jak jednotlivé státy EU na tom jsou, aniž by docházelo třeba ke zjevné kritice, ale ona je tam taková nepřímá, protože když vidíme, kolik pozornosti se v některém státě a nebudu jmenovat, věnuje této problematice, a kolik v jiném, no tak se nesmíme potom divit i těm výsledkům veřejného výzkumu.
Já mám takový příklad. Jeden z průlomových výzkumů byl výzkum výskytu domácího sexuálního násilí, to je třeba otázka, kterou se teď zabývá náš podvýbore pro problematiku sexuálního domácího násilí ústavně-právního výboru, který šel napříč celým politickým spektrem v roce 2014 a ukázal, myslím politickým spektrem v Evropě, čili jsou to objektivizované, reprezentativní výsledky, a tam jsme dopadli ne úplně nejlépe.
V Česku zažilo 32 %, jedna třetina žen, nějaké násilí, byť tedy nemuselo dosáhnout násilí, které by bylo relevantní z hlediska trestního práva. Čili zažily násilí buď doma nebo někde mimo domov, v tom případě sexuální. Výzkum se věnoval třeba tématům, jako je pocit bezpečí žen ve veřejném prostoru, ale také třeba kybernásilí. Víte, že ten film V síti vzbudil velkou pozornost veřejnosti. A to jsou přesně věci, na které můžeme navázat v době, kdy budeme potřebovat pro naše spoluobčany konkrétní příklady, aby třeba uvěřili tomu, že princip solidarity vlastně plní velmi dobře, když si někoho vezmou za symbolickou částku, kterou vláda schválila. A já to teď nemyslím kriticky, že to je symbolická částka. Prostě, když někoho pustím do své domácnosti, tak to má obrovskou hodnotu. A to je ten princip solidarity. To je vlastně naplňování základních lidských práv, ke kterým jsme vázáni a které vlastně řada občanů tím svým gestem třeba udělá, aniž by o tom přemýšlela a věděla.
Podobně jsem si od roku 2009 vybrala z těch výzkumů ty, které se věnují situaci různých menšinových skupin v Evropě. Ale nemusí to být třeba takové menšiny, kterým se my věnujeme relativně hodně, jako třeba romská menšina, která čeká na svého zmocněnce podle romské strategie do konce tohoto roku, ale právě to můžou být migranti nebo náboženské menšiny a další. A myslím si, že právě proto, že u nás takovéhle výzkumy neprobíhají a já budu věřit, že je to jenom z důvodu nedostatku materiálních zdrojů, tak bychom tedy měli opravdu zvážit, jestli bychom se neměli do té sítě těch agentur, které se zabývají základními lidskými právy, zapojit.
Podnětné jsou samozřejmě i bulletiny agentury, které byly v minulých letech vydávány a zaměřeny zejména velmi aktuálně na pandemii covid-19, sledovaly tu situaci v jednotlivých zemích a oblastech, byť to byl velmi dynamický vývoj a v tomto ohledu musím říci, že jsem velmi uvítala to, co my jsme v rámci pandemické situace dělali, že jsme se inspirovali, věděli jsme, že nezapomněly třeba ani na práva starších osob, které byly izolované ne v sociálních zařízeních, ale třeba doma. Takže ta agentura nám dávala dobré podněty, natož pak kdybychom postupovali tím směrem a mechanismem, jaký tady navrhuje pan ministr.
Abych to shrnula, vnímám, že v posledních letech Agentura EU pro základní práva opravdu prodělala velký vývoj a přispěla k lepšímu vnímání základních lidských práv obyvateli EU. Tento vývoj, bohužel musím říci, i za necelé tři roky, co jsem byla zmocněnkyní, naši spoluobčané moc neprodělali v tom smyslu, že se nám zatím nepodařilo, a je to chyba politiků, včetně mě samozřejmě, přiblížit ten jinak hezký filozofický a obecný význam na konkrétních praktických případech. Sice většina lidí vnímá lidská práva jako důležitá, dokonce řada z nich, třeba třetina z toho jednoho výzkumu nám vyšla v České republice, že si ale myslí, že některá lidská práva některé skupiny obyvatel v České republice nemohou, i když by chtěly, využívat a že je tedy taková určitá sociální diskriminace. Čili v tomto se neodlišujeme, protože v Evropě zhruba tak až polovina, v některých zemích, Evropanů sice rovný přístup k základním právům vnímá, ale nemyslí si, že by oni sami k nim ten přístup měli. A druhá polovina o tom naopak pochybuje. V tomto směru, jak říkám, ty výsledky v České republice zhruba odpovídaly průměru.
Já tedy vnímám jednoznačně, a v tomto smyslu i naše hnutí ANO, Agenturu EU pro základní práva jako instituci vhodnou a potřebnou. Jsem ráda, že se na evropské úrovni podařilo dosáhnout, jak zde bylo už panem ministrem také řečeno, určité shody na předložených změnách, která právě paralyzovaly ten vývoj, kdy byla působnost agentury sice rozšířena, ale způsobem, který neiritoval, a také byly zjednodušeny některé procesy jejího fungování, aniž by ty členské státy ztratily možnost činnost agentury ovlivňovat. Pokud tedy nyní Sněmovna udělí svůj souhlas, můžeme hned projednávat program činnost agentury v orgánech Rady na příští rok 2023 s členskými státy.
Věřím tedy, že vláda se do této činnosti zapojí, že bude činnost agentury nadále podporovat, spolupracovat s ní, stejně tak jako my, jako Sněmovna, jako Senát a že také toto nám pomůže přiblížit ten pojem, který, jak jsem řekla už před chvílí, je vznešený, nicméně mnoho našich spoluobčanů si pod ním nedovede představit konkrétní jednání, čili pojem základní lidská práva, když pominu samozřejmě právo na shromažďování a projev, ale mám na mysli ta sociální práva, tedy zejména tady v České republice našim spoluobčanům. A proto se také přimlouvám za udělení souhlasu k navrhovanému tisku.
Děkuji.
