Před 126 lety se narodil divizní generál letectva Vilém Stanovský (27.3.1896-11.7.1972), legionář, účastník bojů první a odboje za druhé světové války, který byl po roce 1948 pronásledován a vězněn komunistickým režimem.
V roce 1914 odešel z Čech do Paříže, kde se po vypuknutí 1. světové války dobrovolně přihlásil do roty Nazdar. Účastnil se mnoha bojů včetně bitvy u Arrasu. Jako jeden z mála přežil zdecimování roty v bojích. V roce 1915 se potkal s M.R.Štefánikem a na jeho popud absolvoval letecký výcvik a stal se vojenským stíhačem. Bojoval ve Flandrech, kde byl sestřelen a při nouzovém přistání si poranil páteř.
Po skončení 1. světové války zůstal aktivním vojenským letcem. V roce 1922 se stal na rok velitelem pilotních škol vojenského letectva. V roce 1926 uskutečnil etapový let třemi světadíly – Evropou, Asií a Afrikou, při kterém uletěl 15.000km za pomoci turistických map, kompasu a hodinek. Údajně s ním T.G.Masaryk konzultoval vývoj čs. letectva. V roce 1930 se stal velitelem 6. bombardovacího pluku v Praze. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Po vypuknutí 2. světové války se stal členem podzemní armády Obrana národa. Před odchodem do zahraničí byl zatčen gestapem a byl mu zabaven majetek. Byl po celou dobu války vězněn v koncentračních táborech včetně Dachau. Jen se štěstím válku přežil.
Po skončení války byl povýšen do hodnosti generála a v roce 1946 se stává příslušníkem štábu letectva. Po únoru 1948 odmítl vstoupit do KSČ a v roce 1951 byl propuštěn do zálohy. V roce 1952 se stal obětí provokace StB, kdy ho agenti přesvědčili k útěku za hranice. Byl zatčen a 18 měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě ze zostřenými výslechy (nejdelší trval více než 80 hodin). Přesto nepodepsal vynucené přiznání o spolupráci se západními mocnostmi. V roce 1954 byl degradován na vojína a byl poslán na 17 let do vězení na Mírov, Leopoldov a do Ruzyně.
Po amnestii v roce 1960 byl propuštěn, poté pracoval jako lisařský dělník. Po uvolnění poměrů na konci 60-let se stal předsedou letecké sekce Klubu vojenské historie VHÚ Vojenského muzea v Praze a pro muzeum ve Kbelích získal množství unikátních exponátů.
Po svém propuštění zkonstatoval: „...komunisti byli ve vězení vynalézavější a bezcitnější než Němci“.