já bych se ve svém vystoupení chtěl věnovat oblasti zemědělství a potravinářství a i doporučení vládě této republiky k tomu, jak by měla přistoupit i v období nouzového stavu k řešení doslova kritické situace v oblasti zemědělství, potravinářství, nakonec i lesního a vodního hospodářství.
Já musím říci, že jsme svědky nejvyššího růstu cen potravin od 90. let. Ceny rostlinných komodit v únoru 2022 v porovnání s rokem 2021 vzrostly o více jak 20 %, potraviny celkově vzrostly o 15 %. Bohužel k dalšímu tlaku na růst cen potravin došlo vlivem invaze na Ukrajinu a je to zejména s ohledem na pokračující růst cen energií, kdy ceny našim prvovýrobcům v zemědělství se zvýšily v průměru o 180 až 225 %, dále cen plynu o 200 až 300 %, růst cen pohonných hmot o 50 %, v živočišné výrobě se jedná o prudký růst cen krmiv o 30 %, hnojiv v rostlinné výrobě o 300 až 400 %. Zažíváme také nejvyšší nárůst cen základních zemědělských komodit, kdy cena pšenice na světových trzích vzrostla o 100 % z částky zhruba 6 tisíc na částku 12 tisíc korun za tunu. V současné době např. zemědělci prodávají mléko stále za 10,50 až za 11 korun za litr a to i přesto, že vstupy jim skutečně vzrostly o stovky, stovky procent. Já se chci zeptat, jak si myslíte, vládo České republiky, jak dlouho může české, moravské a slezské zemědělství být polštářem této Fialovy inflace, aby vydrželo, aby se Česká republika mohla opřít o produkční potenciál domácího zemědělství, který v České republice rozhodně není vyčerpaný?
A já musím říci, že bohužel vláda České republiky, Ministerstvo zemědělství a samotný ministr zemědělství Nekula se ubírá opačným směrem. On se nechce opřít o domácí zemědělce, on nechce využít historickou výzvu k tomu, aby se Česká republika opět stala z hlediska produkce potravin soběstačná. V poslední době, těch sto dnů Fialovy vlády, to vláda několikrát dokladovala. Vláda svými kroky otevřeně říká, že o produkci našich zemědělců a potravinovou soběstačnost nemá zájem. Experimentuje v oblasti biopotravin. A tady chci podtrhnout, že nic proti biopotravinám. Ale je třeba si uvědomit, že ekozemědělství dneska produkuje na 15 % výměry zemědělské půdy. A víte, s 15 % výměry zemědělské půdy kolik se podílí na spotřebě biopotravin v České republice? Pouze 1,6 %. 1,6 % proti 15 % obhospodařované zemědělské půdy. Přesto vláda jde tímto směrem, jako kdyby jí nešlo o potravinovou soběstačnost v nastalé řekl bych celosvětové potravinářské krizi.
Dále vláda svými kroky rozděluje zemědělce na malé, na ty střední a velké, se kterými nechce moc mluvit, a přepracováním Strategického plánu Společné zemědělské politiky v lednu 2022 nastavuje nerovné podmínky v zemědělství. Tímto krokem ale trestá nejvíc střední zemědělce, subjekty hospodařící na rozloze půdy mezi 200 až 1 000 hektary, kteří se významně 30 až 40 % podílejí na produkci základních zemědělských komodit. Vláda svými kroky nechce chránit českou produkci potravin, například v oblasti vývozu obilovin vláda neudělala nic. Nejenom že nenásledovala Maďarsko, které dokonce zakázalo vývoz, ale nenásledovala ostatní státy v Evropě svými intervenčními nákupy, ať už prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu, nebo Správy státních hmotných rezerv.
A tady je třeba podotknout, že vláda se nesnaží ani tuto situaci řešit do budoucna, protože o nákupu obilovin z letošní úrody se už rozhoduje nyní. Takže v červenci a v srpnu bude pozdě. Vláda se může dočkat skutečně situace, kdy veškerá nová úroda bude v průběhu června už skoupena spekulanty na domácím trhu. A samozřejmě vláda svými kroky nechce vyprodukované zemědělské komodity uplatnit ve zpracovatelském průmyslu v tuzemsku. Naopak, dělá kroky, kdy základní suroviny spíše bude chtít vyvážet a tím prohlubovat saldo agrárního exportu.
Já musím říct, že vláda má výjimečnou situaci v následujícím období využít nouzového stavu a kromě těch základních vstupů, které jsou příčinou růstu cen potravin, ať už je to oblast cen energií, pohonných hmot, plynu, nakonec i v oblasti do určité míry minimalizovat poptávkové tlaky na zemědělské komodity, tak vláda by měla zejména jasně vydefinovat oblast, jak už jsem zmínil, intervenčních nákupů základních zemědělských komodit prostřednictvím institucí, které má k dispozici.
Dále vláda by se vážně měla zamyslet nad masivní podporou domácího zemědělství a potravinářství. Já tady uvedu několik příkladů, kde by vláda mohla jednat prakticky okamžitě. Například v souvislosti s krizí na Ukrajině se hovoří o krizi v oblasti olejářství, zejména nedostatku slunečnicového oleje v Evropě. Od roku 2000 se snížila výměra pěstování slunečnice v České republice o 19 tisíc hektarů. Mimochodem, tady kdyby ministr zemědělství Nekola chtěl řešit tuto situaci, má jedinečnou možnost, protože o úrodě třeba slunečnice v České republice se bude rozhodovat až nyní. Může stále zasít a může tuto plochu téměř okamžitě zvýšit právě o tu sníženou plochu 19 tisíc hektarů. Může také využít toho, že v oblasti živočišné výroby, zejména u těch hospodářských zvířat, kde je malý generační interval, prakticky může zejména u drůbeže v sektoru drůbeže a vajec může prakticky právě těmihle investicemi zvýšit zástavy drůbeže během šesti měsíců tak, aby stabilizovalo potravinovou soběstačnost v tomto sektoru.
Nakonec vláda má výjimečnou situaci z hlediska pozice Evropské unie, kdy byla schválena České republice mimořádná podpora ve výši 270 milionů korun právě na tyhle citlivé komodity, na tyhle citlivé sektory v oblasti živočišné výroby a rostlinné výroby. A vláda České republiky může svým rozhodnutím okamžitě tuto podporu dvojnásobně navýšit z národních zdrojů o částku až 540 milionů korun, takže prakticky v jednom jediném týdnu může rozhodnout o mimořádné podpoře sektoru zemědělství a potravinářství o částku 810 milionů korun. Vláda nereaguje, vláda mlčí, vláda nechce podpořit české zemědělce.
V neposlední řadě je to i třeba podpora zemědělcům prvovýrobcům v Polsku, kdy polská vláda rozhodla o mimořádné dotaci ve výši 380 eur na jeden hektar, dotaci pro zemědělce na nákup hnojiv, která, jak už jsem tady zdůraznil, vzrostla o 300 až 400 %.
Já chci zdůraznit, že to je jenom několik bodů opatření, která je možno udělat před nastávající potravinovou krizí, která bezesporu Evropu zasáhne. A vláda má jedinečnou příležitost tuto krizi, důsledky pro české obyvatele, minimalizovat. Nedělá to. Chci také zdůraznit, že ministr zemědělství nejenom, že nechodí na interpelace, nechodí ani do Sněmovny, takže není možné ani na půdě Sněmovny diskutovat o tomto velkém problému, tak bude mít jedinečnou možnost za tři měsíce. Je třeba si uvědomit, že Česká republika bude předsedat Evropské unii, ale tady bych chtěl zdůraznit, že společná zemědělská politika je jedna z mála společných politik Evropské unie a on bude předsedou Rady ministrů zemědělství a potravinářství Evropské unie. Co chce v Evropské unii jako předseda Rady ministrů dosáhnout, když zaujímá k této problematice takovýto neodpovědný postup? Uvědomuje si vůbec předseda vlády Fiala tuto velkou odpovědnost a zároveň velkou výzvu pro české zemědělství a potravinářství, že od 1. července, v době nejhlubší krize zemědělství a potravinářství v Evropě bude Česká republika předsedat Radě ministrů zemědělství, předsedat společné zemědělské politice?
Já chci říci, že ještě máme čas předejít nebo eliminovat dopad potravinové krize v České republice. Bohužel musím zároveň zdůraznit, že za dva měsíce už bude pozdě.
Děkuji za pozornost.
