po tak dramatickém a krásném projevu mého kolegy předřečníka se mi bude těžce hovořit, ještě navíc o ústavních věcech, ale zkusím to, abych upoutala vaši pozornost. Nicméně původně jsem - teď si vezmu zase něco od pana zpravodaje Nachera - původně jsem vůbec nechtěla mluvit, Patriku, také, vaším prostřednictvím, ale s ohledem na to, že jsem dostala k dispozici jako vy všichni ostatní usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, mají trošku delší název, a protože jsou .... (nesroz.) vaší vůlí, a jsem za to samozřejmě ráda, místopředsedkyní naší stálé komise pro ústavu, tak se k tomu prostě vyjádřit musím.
Mnohé z toho mi vzal, jak je jeho dobrým zvykem, pan poslanec Radek Vondráček, aha, on je tady. Byl dříve, takže i o to bude trošku ten můj projev kratší. Já chci jenom upozornit na několik věcí. Zdůraznit znovu a znovu, že to nemáme v zákonném textu, tuto lhůtu, je úplně nadbytečné. Ale vůbec to podle mého právního přesvědčení neznamená, že bychom se mohli chovat voluntaristicky a ohrozit předvídatelnost práva a tím i právní stát jako takový proto, že se nám to právě hodí. Ale já jsem se zařekla, že nebudu politická, takže pojďme na to po té právní stránce.
Řada těch argumentů je velice systematicky seřazena v tom usnesení stálé komise Senátu a všichni jsme měli možnost si je pročíst, takže já se jenom zastavím u některých z nich a některé se pokusím doplnit.
Za prvé je v tom usnesení a i v té mé řeči namístě zdůraznit, že je to opravdu vláda, vláda a ještě jednou vláda, která v tomto ohledu hraje dominantní roli a jediný, kdo ji může zkontrolovat, obzvlášť poté, co Ústavní soud nemá, dovolte mi ten lidový výraz, ani chuť a ani mandát na to, kontrolovat v tomto ohledu naše rozhodování, tak o to více by Poslanecká sněmovna měla být bdělá a měla by právě zkoumat a analyzovat, zda skutečně, pokud využívá, nechce se mi říct mezery, ale volného prostoru k výkladu, tak se spíše pokorně dopracuje a přikloní k výkladu jazykovému, logickému a podle zákonného textu, čili konzervativnějšímu, než k výkladu extenzivnímu. A na to upozorňuje i to usnesení stálé komise Senátu a na to jsem chtěla upozornit i já. Ono opravdu, když použijeme ten argument a contrario, to znamená, kdybychom to dovedli, jak tady už zaznělo myslím, do nějakých absurdních rovin, tak by si to skutečně ta vláda mohla prodloužit třeba o měsíce, roky, nebyla by vůbec vázána žádnou lhůtou. A když se podíváme na vládu a její politické propojení s většinou poslanců v Poslanecké sněmovně, tak tady je opravdu velké riziko, že by si mohla dělat v podstatě, co by chtěla. A právě proto tady máme určité principy právního státu, mezi což nepochybně patří právě ta předvídatelnost práva a i určitá pokora exekutivy, která samozřejmě v tomto případě je obtížně vymahatelná. Nicméně jako bývalá ministryně spravedlnosti musím říct, že jsem velmi nerada předstupovala za těch 13 měsíců, je to krátké období, ale něco už zažijete, před Poslaneckou sněmovnu a žádala, prosila a přesvědčovala, aby mi něco schválili, a nebyly to jenom legislativní návrhy zákonů. Takže si velice dobře dovedu představit, že je to mnohem jednodušší, tuto nepříjemnou proceduru podstupovat jenom občas.
Navíc také jeden aspekt, který je v tom usnesení, které, jak vidíte, už glosuji, zařazen až pod písmenko c) a mohl by uniknout vaší pozornosti - a vlastně ono je to i v tom bodě b) - se týká rušení nouzového stavu. Tam jde o to, že zde, zatímco u prodlužování se vyžaduje, aby Poslanecká sněmovna aktivně jednala, aby udělila ten aktivní souhlas, tak u toho rušení nouzového stavu, jak víme, je rozhodování negativní povahy a stačí se zamyslet nad tím počtem a politickým rozložením sil a zjistíme, že je to další důvod pro to, abychom zde, ale skutečně, tu kontrolu parlamentní uplatnili v praxi a nezůstali jenom u prázdných slov nebo u apelů, které si můžeme přečíst v komentářích k ústavním zákonům. Čili ji udělali tak, abychom postupovali jako v minulosti, to znamená, 30 dní a znovu předstoupit před Poslaneckou sněmovnu. Všichni víme, že ta situace je velmi dynamická, že může dopadnout tak, že se bude opakovaně prodlužovat nouzový stav, nechci strašit, ale ta válka nás velmi zaskočila a ty zvraty můžou být velice nepředvídatelné.
Anebo také ta anabáze může skončit a nouzového stavu nebude třeba. Jsem v tomto ohledu spíše skeptik a myslím si, že budeme předstupovat opakovaně a že ani těch 58 dní nám možná nebude - to je můj odhad - stačit. Kéž bych se mýlila.
Myslím si, že i jako - ty zkušenosti se mi tady hodí - zmocněnkyně vlády pro lidská práva jsem celé dva a tři čtvrtě roku, čili necelé tři roky, se snažila všechno apoliticky posuzovat a tehdejšímu premiérovi, panu předsedovi vlády Andreji Babišovi - a nebylo to vždycky jednoduché - říkat ano, tohle obstojí - tou optikou lidskoprávní - a tohle ne a jdete do rizika, pane premiére. Udělala jsem to vždycky a ne vždycky jsem za to sklidila potlesk.
Tady jde o závažné zásahy do základních lidských práv. Kdybych byla v této době ještě zmocněnkyní, tak bych běžela stejně odvážně za panem premiérem Petrem Fialou a řekla bych - pozor - ale on tam teď nikoho nemá, takže za ním asi nikdy neběžel - pozor, můj pane premiére - protože ten zmocněnec by vždycky měl být velmi loajální a ta loajalita se projevuje právě v tom, že jedná odvážně a preventivně, že upozorňuje na možná úskalí - pozor nežádejte Sněmovnu o prodloužení více, než o třicet dní, protože tím již v této neklidné době, kterou nepochybně naše doba je, tak do ní tedy vnášíte další element, který se nám může velmi vymstít.
Já vám ještě uvedu jeden příklad. Dobře, máme teď vládu, která podle mého názoru, přes veškerou kritiku, kterou jsem tady slyšela od svých kolegyň a kolegů, tak se snaží. Snaží se čelit tomu, co se na ni valí z Ukrajiny a tomu, čemu čelíme a čemu by čelila i naše vláda v souvislosti se zdražováním energií a dalšího, snaží se. Výsledky uvidíme.
Nicméně představte si, že bychom zde měli vládu jinou - a v minulosti už jsme takové vlády zažili, už je to delší dobu - a nebylo by to optimální a také rozložení v Poslanecké sněmovně by bylo jiné. Třeba by také došlo k tomu většinovému propojení, to znamená politické propojení vlády s většinou v Poslanecké sněmovně. Vy otevíráte Pandořinu skříňku tím, že prodlužujete nouzový stav, že žádáte o prodloužení nouzového stavu o více, než třicet dní. Já bych se obávala. Bude tady jiná vláda, jiná Poslanecká sněmovna a můžou to být návrhy potom - když prodloužíte o 58 dní, příště to může být třeba o 90 dní a budete mít většinu. Ne vy, ale ta vláda a ta Poslanecká sněmovna.
Pokud tady nebude pevný mantinel v podobě třicetidenní lhůty, kterou sice nemáme napsanou, ale výkladem ji velmi snadno dovodíme - a já nechci říct, že ten váš krok, pokud si ho teď prosadíte většinově, bude neústavní, ale je to na samé hranici neústavnosti, na samé hranici balancujete - dobře, ale v každém případě je to nepřiměřený zásah do základních lidských práv a svobod, na tom si trvám. Rozhodně si myslím, že byste, když už ne nás, měli dbát toho doporučení Senátu, který v tomto ohledu - klobouk dolů - se k tomu postavil velmi odpovědně právě zřejmě při vědomí těch mantinelů, které vy tímto svým návrhem minimálně oslabujete a otevíráte.
Takže já na vás apeluji, stejně jako moji předřečníci a předřečnice, abyste to ještě zvážili - padne zde samozřejmě pozměňovací návrh na prodloužení nouzového stavu o třicet dní - abyste nám třeba ukázali, jak jste i v tomto směru výborní, vstřícní, konstruktivní, chytří a po všech stránkách takoví, jaké bychom vás rádi měli, milá vládo. Takže v každém případě, milé poslankyně a milí poslanci, i já se připojuji k zástupu těch, kteří apelují na náš rozum i na naše právní cítění a budu velmi ráda, pokud tomu vyjdete vstříc.
Děkuji za pozornost.
